A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532631/bmid_a-kazde-rano-je-cesta-domu-delsi-a--65d5e8484427f.png
4
1368
1368
Malý Noah s dědou sedávají na lavičce a povídají si. Pod lavičkou rostou stejné hyacinty, jaké děda kdysi pěstoval pro babičku. Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách spojených se životem a vesmírem, závažných i nicotných. Při rozhovorech s vnukem si děda vždycky vzpomene, jak se zamiloval do babičky a jak o ni ve stáří přišel. Zatím ji pořád vidí před sebou a děsí se dne, kdy si ji už nebude moci vybavit, protože cítí, že jeho svět se mění. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší a oba se musejí naučit tomu vůbec nejtěžšímu: umění se rozloučit.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Och varje morgon blir vägen hem längre och längre , 2016
Interpreti: Pavel Nový , Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Moje čtvrtá kniha od Backmana. Napsaná dojemným stylem, jak bývá u tohoto spisovatele zvykem. Jen mne to k slzám nutilo víc než u jiných jeho knih, kde to bylo vyváženější, proto dávám o hvězdičku míň. Možná to bylo i tím, že jsem už babička a mám vnuka....
Pekné myšlienky. Ťažko sa mi hodnotí kniha, z ktorej mi bolo celý čas dosť smutno.
Moc hezky zpracované téma, které je v současné době velmi aktuální - jáké to je, když mozek odejde dřív než tělo. Děda zde rozmlouvá nejen s vnukem, ale i synem a již dříve zesnulou manželkou. Kniha není jen smutným výčtem ztrát, ale najdeme v ní i pár úsměvných momentů - dědo, je dobré, že časem dokážeš udržet tajemství :-)
Krátký ale přesto velmi silný příběh. Krásné, dojemné, citlivé. Více slov není potřeba.
Jako odbornice pracující se staršími i úplně starými lidmi, kteří se ztrácí dříve psychicky nežli fyzicky, se vždy snažím jejich rodinám co nejlépe vysvětlovat, že jsou věci, které už neovlivní a nejlépe udělají, když svého starého člena rodiny nebudou trápit a dohadovat se s ním. Ať si poslední měsíce či roky raději užijí své společnosti navzájem. Často neposlechnou. Jsou dospělí a sami vědí, co je nejlepší. Samozřejmě. Většina z nich na to pak přijde až pozdě. Nekteří se za mnou i vrátí a tohle trápení se mnou sdílí, omlouvají se...někteří se i rozčilují, proč jsem jim to neřekla důrazněji. Lidé jsou různí a i "na věci přicházejí" různě. Proces "přicházení na věci" je to, o čem Frederik Backamn nejčastěji píše a líbí se mi, jak přicházecí myšlenky umí nabídnout.
Dojemná kniha na citlivé téma,hlavně pro ty,co se s tím setkali.Takové pohlazení po duši.Podle mého by ani neměla být obsáhlejší,ostatní je na každém....
Láskyplná novela o lásce a stárnutí. Byl to můj první, ale ne poslední Backman.
Zase něčím zvláštní a jiná kniha, ale jen v tom dobrém směru – ostatně jak už jsem si od autora zvykla. Opět je krásně a dojemně napsaná, tohle už mě ale přestalo překvapovat. Ilustrace skvěle doplňovaly příběh. Potýkáme se tu hned s několika tématy a to navzdory krátkému rozsahu – neúprosností času, stářím, nemocemi mozku, loučením se se sebou samým či s někým jiným, strachem ze ztráty vzpomínek, ale taky s tím, že nic není tak hrozné, když na to nejste sami. Věřte mi, že Fredrik vás donutí přemýšlet a já vím už teď, že jsem tuhle knihu nečetla naposledy. Opravdu zvláštní zážitek, který vám doporučuju vyzkoušet.
Příjemně krátké, smutně pravdivé a nakonec to ani nebylo tak moc citově vyděračské. Jak bývá u autora trochu zvykem.
Útlá knížka, co jsem si přinesl z knihovny... Přečteno rychle. Knížka dovede dojmout. Citlivé vyjádření o pomalém odchodu člověka. O tom, jak je to těžké, když někdo odchází dřív než jeho tělo...
Krásné a hluboké. Podobné knize Ještě jsem to já, ale více poetické. Co my víme, třeba se to za chvíli bude týkat nás..
Tohle je tak milé a hezké, že o tom snad nejde napsat nic ani trochu negativního. Celý příběh je plný tak pěkných, i když většinou smutných myšlenek, které nejsou ani trochu nereálné. Jak to musí být krásné, milovat někoho takhle silně po celý život, že i po letech odchodu milované osoby, to člověk cítí tak hluboce.
Fredrik Backman sbírá obecně velmi nadšené ohlasy, přesto jsem od něj napřed chtěla zkusit nějakou jednohubku, než se pustím do obsáhlejších děl. Tato kniha byla jako stvořená pro můj záměr a s potěšením musím prohlásit, že úvodní testování Backamana dopadlo víc než nadprůměrně :) Pravděpodobně tomu dopomohl fakt, že tohle útlé dílo pojednává o jednom z mých největších strachů, kterým však není strach z odchodu milované osoby, což také není hlavním námětem knihy, jak se mnoho jejích čtenářů domnívá. Tato kniha je o stárnutí, o zapomínání a o tom, jaké to je, když Váš mozek vypoví službu dřív, než Vaše tělo. Částečně mi to připomnělo Zápisník jedné lásky od Nicholase Sparkse. Backman píše s neuvěřitelným citem, pochopením a souzněním, ale nejvíce mě ohromilo, že Vám na 80 stranách dokáže předložit hluboký životní příběh, na který by jiným nestačilo ani 200 stran, aby se Vás dokázali takto dotknout. Klaním se, obdivuji a rozhodně se pustím do dalších Backmanových knih :)
Štítky knihy
stáří švédská literatura vzpomínky demence (nemoc) Alzheimerova choroba babička dědeček novely
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Smutná a dojemná knížečka, plná moudrých myšlenek. Pohladí Vás po duši.