Virginia Woolf citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

anglická, 1882 - 1941

Citáty (86)

„Přišla na to, že jediné, co stojí za to - je říkat, co člověk cítí. Chytrost je hloupost. Člověk musí prostě říci, co cítí. (Paní Dallowayová)“

„Sám, odsouzený, opuštěný, jako jsou ti, kdo se chystají na smrt, zároveň v tom však byl jakýsi přepych, osamění naplněné vznešeností, svoboda, kterou lidé se závazky nikdy nepoznají.“

„Silence carries your name; it glows in the dark over my grey-blue dreams.“

„Spoustu obrazů ještě neviděla, ale snad je lepší nedívat se na obrazy, aspoň člověk není tak beznadějně nespokojený se svými. (K majáku)“

„Svět je schopen i nejpodlejších věrolomností. (K majáku)“

„Tak tohle je tedy manželství - dívat se spolu, jak si děti házejí míč. (K majáku)“

„Takhle prý tedy žijeme, hnáni neuchopitelnou silou. (Jákobův pokoj)“

„Takový nešťastný výraz sám o sobě stačil člověka přimět, aby pozvedl oči nad okraj novin a podíval se ubohé ženě do tváře - bez toho výrazu byla bezvýznamná, s ním představovala téměř symbol lidského údělu. (Nenapsaný román)“

„Těšíme se z toho, co nás těší. (K majáku)“

„The eyes of others our prisons; their thoughts our cages.“

„Tvůj skutečný život spočívá v myšlenkách. (Deníky)“

„Tvůj zločin byl všední, pouze odplata byla vznešená. (Nenapsaný román)“

„V danou chvíli si plně neuvědomujeme, co cítíme. Naše pocity se umocní až časem, celkový dojem tudíž můžeme mít jen z minulosti, a z přítomnosti nikoliv. Proto je minulost tak krásná.“

„Všechno ostatní, co zasluhuje zbožnou úctu, se spokojí zbožným uctíváním; mužům, ženám, Bohu, všem stačí, když člověk před nimi pokorně pokleká; ale tvárná podstata; ať je to třeba jen tvar bílého stínítka lampy postavené na proutěném stolku, neustále člověka vyzývá na souboj, vybízí ho k zápasu, v němž člověk nevyhnutelně podlehne. (K majáku)“

„Všechny citové extrémy jsou spojené s šílenstvím.“

„Všichni čtyři představovali triumfy civilizace, a pokud trváte na tom, že mluvit plynně anglicky je součást našeho kulturního dědictví, dá se odpovědět pouze tak, že krása je skoro vždy němá. Mužská krása ve spojitosti s ženskou budí v pozorovateli pocit strachu. (Jákobův pokoj)“

„Vyučování a kázání asi přesahuje lidské schopnosti. (K majáku)“

„Vztahy mezi lidmi bývají pokažené, ponižující, i v nejlepším případě vypočítavé. (K majáku)“

„Yet, it is true, poetry is delicious; the best prose is that which is most full of poetry.“

„You cannot find peace by avoiding life.“

„Záleží na tom, zda si člověk nevčítá do textu nesprávné city.“

„Zdá se tedy, že muži i ženy za to můžou stejně. Zdá se, že hluboké, nestranné a naprosto spravedlivé mínění o našich bližních je z principu vyloučené. Buď jsme muži, anebo jsme ženy. Buď jsme chladní, anebo sentimentální. Buď jsme mladí, anebo stárneme. V každém případě je život pouze průvodcem stínů, a bůhví, proč je tak dychtivě objímáme a pociťujeme takovou bolest z jejich odchodu, když jsou to pouhé stíny. A proč, je-li tohle a ještě mnohem víc pravda ,proč když stojíme v okenním výklenku, nás ještě překvapuje náhle zjištění, že ten mladík v křesle je ze všeho na světě to nejskutečnější, to nejsolidnější, to, co nejvíc známe - vskutku, proč? Neboť hned následující okamžik o něm nevíme nic. Takhle se však díváme. Taková jsou východiska lásky. (Jákobův pokoj)“

„Zničili jsme cosi svou přítomností, možná svět. (Vlny)“

„Žádné štěstí není trvalé. (K majáku)“

„Život je to, co člověk vidí v lidských očích; život je to, co se lidé naučí a jakmile se to naučí, již nikdy, ačkoliv se to snaží všemožně skrýt, si nepřestanou uvědomovat - co? Takový je život, jak se zdá. (Nenapsaný román)“

„Život je zatracený, život je zlý.“