Jean-Paul Sartre citáty

francouzská, 1905 - 1980

Citáty (66)

Každý můj čin je svobodný, to však neznamená, že může být jakýkoliv, ba ani že je nepředvídaný.


Každý slib je na nejlepší cestě k tomu být falešný.


Kdo se nepoučil z dějin, musí je znova prožívat.


Když jsem byl malý, říkala paní Bigeoisová: „Když se budeš dívat moc dlouho do zrcadla, uvidíš opici". Asi jsem se díval ještě dále: to, co vidím, je hluboko pod opicí, na pomezí rostlinného světa, na úrovni polypů.


Když jsou lidé průměrní, neznamená to, že musí být skromní. Naopak, jsou pyšní na to, že jsou průměrní.


Když se člověk patlá ve vlastní sliznaté intimitě, co mùže objevit jiného než smutek z těla, podlou lež o rovnosti a zmatek.


Kousal do pozlacené hlavně a vší silou svíral prsty rukojeť. Jinak byl spíš veselý, protože myslel na to, že všichni opravdoví vůdcové poznali někdy v životě pokušení sebevraždy.


Kritickosť môže byť nepohodlná, ale nikto nehovorí, že človek je tu preto, aby žil v pohodlí.


Kritika bez disciplíny je rozmar, disciplína bez kritiky je pasivita.


Lidé jsou bezmocní jen tehdy, jestli-že to sami připustí.


Lidi se domnívají, že svět je v pořádku tak jak je, přesně tak jak je, a prozatím každý z nich čerpá smysl svého života z toho druhého. Brzy už budou tvořit dohromady jeden jediný život, život pomalý a vlahý, který nebude mít vůbec žádný smysl - ale toho si nepovšimnou.


Lidský život začíná na rubu zoufalství.


Ľudia objavili všetko, len nie to ako žiť.


Mám rád lidi, kteří žijí v chaosu, a myslím, že máte mimořádné štěstí. Vždyť vám to bylo koneckonců dáno. Vidíte všechny tyhle tupce? To jsou usedlí zabydlenci. Měli by je předhodit červeným mravencům, aby je trochu pocuchali.


Možná, že by kritika více prospěla literatuře, kdyby především pomáhala pochopit dílo, kdyby je všeobecně chválila.


Možno existujú krajšie časy, ale súčasný je náš.


Můj život nekonečně překračuje hranice uvědomění, jehož kdy mohu o svém životě nabýt.


Myšlenky se rodí z praxe.


Od prvních dnů revolty musíte zabíjet. Když zastřelíte Evropana, zabíjíte dvě mouchy jednou ranou – ničíte utlačovatele a přestáváte být utlačovaní.


Peklo jsou ti druzí, ale právě tak jsem mohl napsat, že ráj jsou ti druzí, zkrátka, všechno přichází k člověku jenom od druhých, od lidí.


Pohledná žena pozná i v nouzi přítele.


Pokrok je dílem nespokojených.


Potrebujem druhého, aby som lepšie pochopil sám seba.


Potřebuji druhého, abych plně chápal všechny struktury svého bytí.


Protože se nám nedostává síly vůle vykonat zamýšlené činy, chováme se tak, jako by svět od nás nic nežádal.


Puška má více částí. Škoda, že se daly dohromady.


Revoluce je koňská medicína. Společnost roztlouká své kosti ranami kladiva, ničí svou strukturu, obrací naruby své instituce, mění vlastnické poměry a nově rozděluje statky, zaměřuje výrobu podle jiných zásad, pokouší se co nejrychleji tempo jejího přírůstku, a právě v tuto chvíli nejradikálnějšího rozbíjení se snaží znovu budovat, vytvořit si novou kostru tím, že štěpuje kostní dřeň. Léčba je to radikální, často je nutno prosazovat ji násilím.


Svět dává rady, jen když se ptáme, a ptát se můžeme, jen když máme přesně vymezený cíl.


Svoboda je volbou vlastního bytí. Tato volba je absurdní.


Ten druhý je nevyhnutným prostredníkom medzi mnou a mnou samým.