Ernest Hemingway citáty

americká, 1899 - 1961

Citáty (72)

Každý má pravdu, pokud se nemýlí.


Kdepak, moudrost starců je velký podvod. Starcům moudrosti nepřibývá. Přibývá jim opatrnosti. (Komu zvoní hrana)


Kéž bychom vyhráli válku a nestříleli nikoho. Kéž bychom vládli spravedlivě a kéž by se všichni podíleli na obecním prospěchu podle toho, jak se o nej přičinili. A kéž by se těm, co proti nám bojovali, dostalo poučení a tak poznali svoji chybu.


Kritici jsou vši, které lezou po literatuře.


Morální je to, co i s odstupem času považujeme za dobré, nemorální, co považujeme za špatné.


Musíme si na to zvyknout. Na nejdůležitějších křižovatkách našeho života nefungují semafory.


Musíme si na to zvyknout. Na nejdůležitějších křižovatkách našeho života nefungují semafory...


Můžeš mít strach, ale nesmíš se bát.


Nastanou-li takové okolnosti, že stát, v němž žije, znemožňuje spisovateli publikovat pravdu, má spisovatel psát a nepublikovat. Nemůže-li se uživit, aniž publikuje, má se živit něčím jiným. A jestliže vůbec někdy napíše něco, o čem ve svém nejvnitřnějším svědomí ví, že to není pravda, pak je vyřízen. Lidé o něm nebudou chtít ani slyšet, protože on, jehož povinností je říkat jim pravdu, jim lhal. A on sám nikdy nedojde vnitřního klidu, protože zradil svou jedinou zásadní povinnost. (Hemingway v předmluvě k antologii Muži ve válce) -- Jan Zábrana v knize Celý život


Nejdříve je třeba se naučit tomu, o čem píšeš, potom je třeba se naučit psát. Na jedno i druhé padne celý život.


Nejlepší způsob jak zjistit, jestli můžeš někomu věřit, je někomu věřit.


Nejpodivuhodnější na budoucnosti je představa, že naši dobu budou nazývat staré zlaté časy.


Nejsnadnější způsob, jak ztratit úctu mladých, je dávat jim nekonečné rady.


Nešlo mi o smysl toho všeho. Chtěl jsem jenom vědět, jak žít. Když člověk třeba objeví, jak žít, pozná zároveň, jaký to má všechno smysl.


Nic není důležitější než svoboda.


Nikdo nikdy nežije naplno, leda toreadoři.


Nikdy nevěř tomu, že válka jakkoliv nutná a ospravedlnitelná, není zločin.


O čem psali a píšou spisovatelé na celém světě, to by se dalo spočítat na prstech – láska, smrt, práce, boj. Všechno ostatní se dá zařadit do něčeho z toho.


Odvaha je projev ušlechtilosti v podmínkách ohrožení.


On si ale dělal starosti a v duchu si říkal - co s námi bude, když se všechno vyvíjí tak bezuzdně, tak nebezpečně a tak rychle? Co může po sobě zanechat tak zběsilý plamen? Byli jsme šťastní. Vím určitě, že šťastná byla. Ale kdo to vůbec může vědět? A kdo jsi, abys mohl někoho soudit? Ty, který ses na tom podílel a který jsi přijal tu proměnu a prožíval ji s ní? A když po tom tak touží, proč bys jí měl něco upírat? Vždyť jsi šťastný, že máš ženu, jako je ona, a hříchem je to, po čem se cítíš zle - a ty se přece zle necítíš. Ne, když se napiješ vína, tak se zle necítíš, řekl si. A co budeš pít, až ti víno stačit nebude...? (str. 27) - Silně pršelo a prudce se ochladilo. Zůstali v hotelu Palace v chladném šeru velkého pokoje zastíněného dřevěnými žaluziemi. Koupali se ve veliké hluboké vaně, po okraj plné vody, a pak otočili kohoutkem a oplachovali se silným proudem, a jak voda odtékala, tvořily se víry. Jeden druhého osušili velkými ručníky a pak si šli lehnout. Když leželi na posteli, foukal na ně vítr škvírami dřevěných okenic. Kateřina ležela opřená o lokty, s bradou na rukou. „Myslíš, že by nás bavilo, kdybych se zase stala chlapcem? Nebyl by to žádný problém.“ (str. 58 - Rajská zahrada)


Pokud jsi někdy miloval ženu nebo vlast, prožil jsi výjimečné štěstí, a když potom zemřeš, už to není důležité.


Potřebujeme dva roky, abychom se naučili mluvit, a padesát let, abychom se naučili mlčet.


Práce dokáže vyléčit všechno.


Právo tělesného trestu dané jednomu nad druhým je jedním z vředů společnosti, jedním z nejmocnějších prostředků, jimiž v ní lze zničit každý zárodek, každý pokus o dosažení lidských práv a je jistou příčinou jejího nevyhnutelného a neodvratitelného rozkladu.


Proč se staří lidé probouzejí tak brzy? Proto, aby si prodloužili další den života?


Při intenzivní práci na románu se spisovatel nemůže věnovat sexu, jinak hrozí nebezpečí, že nejlepší stránky svého díla nechá v posteli.


Přišel k řece. Byla tam řeka.


Smelý muž sa leva zľakne trikrát: keď po prvý raz uvidí jeho stopu, keď ho po prvý raz počuje revať a keď sa s ním po prvý raz ocitne zoči-voči.


Spisovatelovým řemeslem je mluvit pravdu.


Stáří není tak velké neštěstí, uvážíme-li druhou možnost.