Charlotte Brontë citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Currer Bell · pseudonym

britská, 1816 - 1855

Citáty (86)

„Přestaňte se tvářit tak smutně, můj drahý. Dokud jsem naživu, tak už nezůstanete opuštěný! (Jana Eyrová)“

„Rozum drží city pevně na uzdě, aby se nesplašily a nestrhly ho někam do propasti. - pan Rochester“ — Jana Eyrová

„Rozum drží city pevně na uzdě, aby se nesplašily a nestrhly ho někam do propasti. Ať si vášně řádí jako zuřivý divoši - však také nic jiného nejsou - a touha ať se ukájí všelijakými bláhovými nadějemi, ale poslední slovo bude mít ve všem rozum, jeho hlas bude vždycky rozhodující. Ať burácí vichřice, ať třeba přijde zemětřesení, ať všechno zachvátí požár - já se budu vždycky řídit tím vnitřním tichým hlasem, který mi sděluje příkazy svědomí. - pan Rochester“ — Jana Eyrová

„Sbohem, pane Rochestere. Prozatím. – A co mám říct já? – To samé, jestli chcete. – Sbohem, slečno Eyrová. Prozatím. A to je vše? – Ano. (Jana Eyrová)“

„Sen, který se může uskutečnit, a já ho uskutečním. Začnu hned dnes. (Jana Eyrová)“

„Slibte mi jednu věc! – Slíbím vám cokoli, pokud to pro mě bude splnitelné. (Jana Eyrová)“

„Som škaredý, Jana? - Velmi škaredý, a vždy ste boli, to viete. (Pán Rochester a Jana Eyrová)“

„Tak ty přede mnou utíkáš? Zavíráš se a o samotě truchlíš? Milejší by mi bylo, kdybys mě zahrnula prudkými výčitkami. Jsi přece zlostná, a proto jsem takový výstup očekával. Připravoval jsem se na horký nával slz. Jenom bych si přál, abys je prolévala na mých prsou, ale takhle padaly na bezcitnou podlahu a promáčely kapesník. Ale to se pletu. Ty jsi vůbec neplakala….(Jana Eyrová)“

„V kolik večeříte? – Já nikdy nevečeřím. – Ale dnes budete večeřet. Mám hlad a vy určitě také. Jenom si to neuvědomujete. (Jana Eyrová)“

„Váš úsměv se mi moc líbí. (Jana Eyrová)“

„Vidím zřetelně jeho postavu a nevyhnutelně si připomenu chvíli, kdy jsem ji viděla naposledy. Tenkrát, když jsem mu podle jeho mínění zachránila život. Jak mě držel za ruku a díval se mi upřeně o obličeje očima, v nichž se zračil vřelý cit, který mu naplňoval srdce a málem by se už byl projevil. To prudké vzrušení jsem v něm tehdy vyvolala já. Tehdy jsem mu byla přece tak blízká! Co se to vlastně pak stalo, že se náš vzájemný vztah natolik změnil? Najednou jsme si tak vzdálení a cizí. Natolik cizí, že jsem ani neočekávala, že by ke mně přišel a promluvil na mě. Vůbec jsem se nedivila, že se na mě ani nepodíval, posadil se na druhém konci pokoje a začal rozmlouvat s několika dámami….(Jana Eyrová)“

„Vidím, že na to nemůžeš odpovědět. Hlavně proto, že jsi ještě slabá a máš už dost co dělat, abys popadla dech. Za druhé si ještě nemůžeš zvyknout na to mě obviňovat a tupit. Za třetí máš stavidla slz otevřená, a kdybys příliš mluvila, mohla by se spustit. Nechce se ti vyčítat, kárat a dělat výstupy. Přemýšlíš o tom, jak bys měla jednat. Říkáš si, že mluvení není nic platné. Znám tě. A mám se na pozoru. – Věřte, že nebudu nikdy jednat proti Vám. (Jana Eyrová)“

„Vím, co to je, žít jen pro člověka a s člověkem, kterého miluji nade všechno ostatní tady na zemi. Žádná žena na světě nebyla svému muži nikdy tak blízká, jako jsem já, nikdy nebyla natolik kostí z jeho kosti a tělem z jeho těla. Nikdy nám nepřestanou v prsou bít naše srdce v dokonalém souladu - proto jsme stále pospolu.“

„Víš, kam se po smrti dostanou zlí lidé?“

„Všeobecně se předpokládá, že jsou ženy velice pokojní tvorové - ale ženy mají cit právě tak jako muži, potřebují nějaké pole činnosti, aby mohly uplatnit své schopnosti, stejně jako jejich bližní mužského rodu; když se jim ukládají příliš přísné meze a když jsou odsouzeny k úplné stagnaci, trpí právě tak, jako by trpěli muži. Je důkaz omezenosti, když jejich privilegovanější bližní říkají, že by se ženy měly výhradně věnovat jen vaření pudinků, pletení punčoch, hraní na klavír a vyšívání pompadúrů. Je důkaz tuposti, když muži ženy odsuzují nebo se jim vysmívají za to, že se snaží umět víc a vědět víc, než se ze zvyku považuje pro ně za nutné. - Jana“ — Jana Eyrová

„Vy jste očekávala nějaký dárek, slečno Eyrová? Ráda dostáváte dárky? – Ani nevím, pane Rochestere. Mám s dárky málo zkušeností, ale všeobecně se soudí, že je příjemné je dostávat. – Všeobecně? Ale co o tom soudíte vy? (Jana Eyrová)“

„Vy o mě pochybujete, Jano. – Naprosto. – Vy mi nevěříte? – Ani trochu. (Jana Eyrová)“

„Vy také nade mnou máte moc a mohla byste mi ublížit. Já si vám ale netroufám ukázat, kde jsem zranitelný, abyste mě jednou nevrazila nůž do srdce právě proto, že jste moje opravdová přítelkyně. (Jana Eyrová)“

„Vypadáte jako malá jeptiška, nesmělá, tichá, vážná a skromná, jak tady tak sedíte s rukama v klíně a s očima obyčejně sklopenýma k zemi, když si mě zrovna, mimochodem pronikavě, zadíváte do obličeje, jako například před chvilkou. (Jana Eyrová)“

„Vytáhla jsem ze skříně prosté, ale čisté a lehké letní šaty a oblékla jsem si je - ještě nikdy mi snad nic tolik neslušelo - protože jsem se ještě nikdy neoblékla v takové blažené náladě. - Jana“ — Jana Eyrová

„Zachránila jste mi život. Jsem vám nesmírně zavázán a těší mě, to. Víc vám nemohu říct. Kdybych měl být za něco takového povinen vděčností komukoliv jinému na světě, bylo by to pro mě nesnesitelné, ale když jste to vy, je to docela něco jiného. Dobrodiní, které mi prokazujete vy, Jano, necítím jako břemeno. (Jana Eyrová)“

„Zákony a zásady nejsou pro ty časy, kdy člověk nemá pokušení - jsou pro takové chvíle, jako je tahle, kdy se člověk tělem i duší bouří proti jejich přísnosti; jsou sice strohé, ale musí zůstat neporušené. Kdybych je mohla přestoupit, kdykoliv se to mě osobně hodí, jakou by měly cenu? (Jana Eyrová)“

„Zdá se, že jste ve velkých rozpacích, slečno Eyrová! Nejste sice o moc hezčí než já, ale ty rozpaky vám sluší a mně docela vyhovují, protože mi aspoň nemůžete tak zvědavě upírat oči do obličeje a musíte si prohlížet květiny na koberci. Buďte tedy rozpačitá dál. Mladá dámo, já jsem dnes v družné a sdílné náladě. (Jana Eyrová)“

„Žádám vás o ruku. Nabízím vám svoje srdce a půlku celého svého majetku. – Hrajete se mnou komedii. Tomu se mohu jenom smát! – Žádám vás, abyste kráčela životem po mém boku. Abyste byla druhou polovinou mé bytosti a mojí nejlepší družkou tady na Zemi. (Jana Eyrová)“

„Žádná trpká, jízlivá slova? Nic, co by ranilo cit, co by popíchlo zlost? Sedíš klidně tam, kde jsem tě posadil, a díváš se na mě znavenýma utrápenýma očima. Nikdy jsem ti takhle nechtěl ublížit, Jano. (…) Víš přece, že jsem darebák, Jano? – Ano. (Jana Eyrová)“

„Život je podľa mňa prikrátky na to, aby sme ho prežili v nevraživosti či počítaní krívd. Jane Eyrová“