Brigid Kemmerer citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1978

Citáty (104)

„Nikdo by neměl řešit existencialismus před sedmou hodinou ráno. (Dopisy ztraceným)“

„Občas si musím připomínat, že svět byl jinej, když tu knihu sepsali. A i když ji lidem údajně vnukl Bůh, stejně ji interpretovali oni - a lidi se můžou mýlit. Když se na věci podíváš trochu s nadhledem, každá víra někdy působí trochu bláznivě. Hlavně když se zaměříš na to, co lidi ve jménu náboženství páchají. - Rev“ — Na co slova nestačí

„Obvykle nikomu neříkám, že mě ve hře někdo obtěžuje - je to tak běžná věc, že mě to většinou ani nenapadne. Když na vás někdo doráží ve skutečném životě, můžete to říct učiteli nebo si promluvit s vedoucím prodejny nebo zavolat policii. On je jenom jeden, vy můžete povolat na pomoc další lidi. Když vás někdo obtěžuje na internetu, můžete ho zablokovat - ale za několik vteřin se může zase objevit a předstírat, že je někdo jiný. Pořád a pořád dokola. Anonymně.“ — Na co slova nestačí

„Otec vždycky říkával, že když se narodíme, máme buď šťastnou, nebo nešťastnou ruku. Ale i šťastná ruka může prohrát a nešťastná vyhrát - jde jen o to hrát s kartami, které nám rozdá osud. Rozhodnutí, kterým čelíme, nemusejí být ta, která chceme, ale pořád jsou to rozhodnutí.“

„Pohlédne mi do očí. Každá chvíle je důležitá. -Dopisy ztraceným“

„Pokaždé čekám, že to bude hrozný - a potom není.“ — Na co slova nestačí

„Pokaždý, když se začnu litovat, tak mi dojde, že někdo jinej to má mnohem horší. A potom si připadám jako úplnej blb. A potom mu to začnu zazlívat, a potom se cítím jako ještě větší blb, že mu to zazlívám.“ — Na co slova nestačí

„Pořád si pamatuju, jaké to bylo, někam patřit. Ani nepamatuju, kdy jsem se tak cítil naposledy.“ — Dopisy ztraceným

„Proč nezměníš jejich názor ?“ — Dopisy ztraceným

„Protože na konci naší cesty číhá jen smrt, tím jsem si jist. Nikdy nešlo o nějaké prokletí. Tohle je jen dlouhý trest smrti. Skutečné prokletí bylo věřit, že se z toho dostaneme. - Rhen, Temné a osamělé prokletí“

„Převalím se na posteli a vřískám do polštáře. Vřískám tak hlasitě a tak dlouho, že zapomenu, co je to ticho. Vřískám, dokud mi nedojde dech. A potom se ticho vrátí a převalí se přese mě. Tolik ticha že to skoro nesnesu.“ — Na co slova nestačí

„Připadám si příliš zranitelná. Příliš odhalená. Ať řeknu cokoliv, někdo si to může přečíst. Překroutit to. Odsoudit.“ — Dopisy ztraceným

„Říká, že na internetu se spousta lidí projevuje moc hlasitě, a spousta moc tiše, ale my slyšíme jenom ty hlasitý. Musíme pokládat otázky, abychom slyšeli i ty tichý lidi. - Rev“ — Na co slova nestačí

„Říkám, že je mi jedno, co si o mně lidi myslí, ale je to lež. Vám by taky nebylo jedno, kdyby všichni měli za to, že jste jenom časovaná bomba.“ — Dopisy ztraceným

„Se zavřenýma očima si cestu nevyšlapeš. (Dopisy ztraceným)“

„Slova jsou jenom slova. - Declan, str. 55“ — Dopisy ztraceným

„Slova vyřčená v přítmí uprostřed noci mají vždycky větší váhu než jiná.“

„Spousta lidí hází pití do stejného pytle jako vztek a násilí. (Dopisy ztraceným)“

„T: Je to složité. HZH: Je to jenom tak složité, jak si to děláš. T: No, tak tím pádem si to asi dělám tak složité, jak to jenom jde. - Dopisy ztraceným“

„Ta chvíle, kdy člověk odchází, není ta úplně nejdůležitější. Záleží spíš na tom, co bylo předtím.“ — Temné a osamělé prokletí

„Tahle anonymita se mi líbí. Až se dozvíme, kdo jsme, bude to pryč.“

„To je ten problém. Já její odvahu nemám. Nikdy jsem neměla. Jestli ona byla petarda, která ozařovala celé nebe, pak já jsem hořící sirka, která zhasne, sotva se zapálí.“ — Dopisy ztraceným

„Tohle se nemůže povést. Nevěří mi. A co hůř - pohrdá mnou. Při vší úctě, můj pane - to vy sám sebou pohrdáte.“ — Temné a osamělé prokletí

„Tolik jsme se oddálily, že si nejsem jistá, jestli existuje mapa, která by nás přivedla zpátky k sobě.“ — Na co slova nestačí

„Trávíš moc času ve svý hlavě. - Declan“ — Na co slova nestačí

„Trochu se bojím, že si budu tak dlouho na něco hrát, až úplně zapomenu, co je skutečné. - Juliet, str. 132“ — Dopisy ztraceným

„Věř mi, já už totiž svojí mámě nemůžu říct nikdy nic. Měl bys jí říct všechno, co můžeš. - Juliet, str. 250“ — Dopisy ztraceným

„Věřím na osud, ale taky na svobodnou vůli. Čímž myslím, že ta cesta existuje, ale klidně z ní můžeme vybočit. Jediný problém je, že se nijak nedá zjistit, po které cestě zrovna jdeme. Po vlastní? Po cestě osudu? - Declan, str. 102“ — Dopisy ztraceným

„Věřím, že ty nejtišší chvíle jsou ty nejhlasitější. - Robert Ellis“ — Na co slova nestačí

„Věřím, že ty nejtišší chvíle jsou ty nejhlasitější. Tvoje mlčení mi říká víc než tisíc slov.“ — Na co slova nestačí