Anton Pavlovič Čechov citáty

ruská, 1860 - 1904

Citáty (65)

Můžeme kácet lesy, je-li to nutné, ale je čas skoncovat s jejich ničením. Lesy ... naříkají pod sekyrou, miliardy stromů zahynou, doupata divoké zvěře a hnízda ptáků osiřují, řeky se zanášejí pískem a vysychají, čarovné krajiny navždy mizí.


Muži a ženy se berou, že nevědí, co se sebou udělat.


Neexistuje žádná národní věda, jako neexistuje národní násobilka.


Nejvyšším výrazem štěstí nebo neštěstí bývá nejčastěji mlčení. Milenci si rozumějí nejlépe, když mlčí.


Nenáviděl jsem svého čtenáře, ale bůhvíproč jsem si ho představoval jako nedůvěřivého nepřítele. Bál jsem se publika... - Trigorin (Racek)


Nerozumí-li ten člověk žertu, udělej nad ním kříž.


Nic není lehčí, než klamat a pomlouvat.


Nové lži se poslouchají líp než staré pravdy.


Opravdové štěstí bez osamělosti je nemožné.


Organismus má dost příčin, aby byl vůči sobě nespravedlivý, svrchovaně nedůvěřivý a hypochondrický.


Po nás budou lidi létat v balónech, změní se saka, lidi možná objeví šestý smysl a vypěstují ho, ale život zůstane pořád stejný, těžký, plný tajemství a šťastný. I za tisíc let budou lidi vzdychat: „Ach, to je těžký život!“ A zároveň, přesně tak jako teď, se budou bát smrti a nebudou chtít umřít. Tři sestry


Praobyvatelem Evropy je nesporně vinná réva.


Pro pocit štěstí se obyčejně vyžaduje tolik času, kolik je ho třeba k natažení hodinek.


Prozíravost a spravedlnost mi říkají, že v elektřině a páře je více lásky k člověku nežli v panictví a vegetariánství.


Přátelství nám nebe posílá proto, abychom se mohli vyzpovídat a zachránit se před tajemstvími, která nás tíží.


Psát pro kritiky se nevyplatí, stejně jako dávat přivonět ke květinám někomu, kdo má rýmu.


Ptáka poznáš podle peří a dobrého žadatele podle vděčnosti.


Stručnost - sestra talentu.


Talent je práce na talentu.


Tebe nelze číst bez nadšení! - Arkadinová (Racek)


To je tragédie mého života. Já jsem i v mládí vypadal, jako když od rána do večera piju - a hotovo. Ženy mě nikdy nemilovaly. - Sorin (Racek)


Umění je zvláštní a krásné tím, že se v něm nedá klamat.


Umění milovat znamená umět vše.


Univerzita rozvíjí všechny vlohy včetně hlouposti.


V očích milující ženy je i osel filozofem.


Ve jménu čeho máme čekat, ptám se vás? Z jakýchpak ohledů? Říkají mi, že nemůže být všechno najednou, že každá idea se uskutečňuje na světě postupně, v příhodnou chvíli. Kdo to však říká? Kde je důkaz, že je to tak správné? Odvoláváte se na přirozený řád věcí, na zákonitost jevů, ale copak je řád a zákonitost v tom, že já, živý a myslící člověk, stojím nad příkopem a čekám, až sám zaroste nebo se zaplní blátem, zatímco bych mohl příkop přeskočit nebo postavit přes něj most? A říkám znova, ve jménu čeho máme čekat? Čekat, až nebudeme mít sílu žít, a přece žít se musí a chce se žít!


Ve všech zemích a za všech dob existoval muž, pro něhož bylo jeho děvče tím nejvzácnějším.


Věřím, že nic nepomine bez následků a že každý náš krok, i ten nejmenší, jest významný pro život přítomný i budoucí.


Veškeré zlo v životě pochází z duševní prázdnoty, nudy, lenosti, a vše to je nevyhnutelné, když si člověk zvykne žít na účet druhých.


Volám vás, líbám zem, po které jste chodila, kamkoli se podívám, všude vidím vaši tvář, váš laskavý úsměv, který mi svítil na cestu v nejlepších letech mého života... - Treplev (Racek)