Albert Camus citáty

francouzská, 1913 - 1960

Citáty (57)

Na pouť po výjimečných cestách se člověk vydává neuvědoměle a nevnima zazračnost v té chvíli, kdy ji prožívá. Jednoho dne se dopustí té nenapravitelné chyby, ze se vrátí zpět v domnění, ze výjimečnost se může opakovat. A když pak koná tuto cestu podruhé, najde krajinu změněnou, orientační body zasuté a informátory se zcela jinou podobou


Nad lidskou ctí není nikdo.


Nebýt milován, to je smůla, ale nemilovat, to je neštěstí.


Nejtěžší je odpovídat na mlčení.


Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel.


Nemáme čas, abychom se stali sami sebou. Máme pouze čas být šťastní.


Nic na světě nemá takovou cenu, abychom se museli vzdát toho, co milujeme.


Nic tak dobře neslouží umění jako negativní myšlení.


Nikdy nebudete šťastni, dokud budete hledat to, z čeho se pravé štěstí skládá. Nikdy nebudete žít, dokud budete hledat smysl života.


Pochybnosti jsou naším osobním majetkem. Nikdy o nich nemluv, ať jsou jakékoliv.


Pokušení společné všem inteligentním lidem: cynismus.


Pravé štěstí spočívá v radostech z vlastní povahy.


Pre nakazených je spánok posvätnejší než život.


Pro toho, kdo je sám, bez boha a bez pána, je život strašná tíha. Bylo by zapotřebí zvolit si pána, když Bůh už vyšel z módy.


Rozum korumpuje srdce.


Své zásady by si člověk měl šetřit pro velké příležitosti.


Tak prosím: k čemu je dobré umírat dobrovolně, obětovat se pro památku, kterou po sobě chcete zanechat? Jakmile jste jednou mrtvý, využijí toho, aby vašemu činu přisuzovali slabomyslné nebo vulgární motivy. Mučedníci, vážený příteli, si musí vybrat mezi zapomenutím, posměšky nebo zneužitím. Ale pochopení nedosáhnou nikdy!


Tento svět není důležitý a kdo to pozná, získá svobodu.


To, co vytýkám křesťanství, je skutečnost, že se stalo doktrínou nespravedlnosti.


To, čemu říkáme důvod žít, je zároveň skvělý důvod, proč umírat


Uprostřed zimy jsem v sobě objevil věčné léto.


V hlubinách zimy jsem konečně zjistil, že uvnitř mě tkví nezlomné léto.


Všichni lidé nacházejí v životě něco příjemného. A to jim pomáhá dál žít. Právě k tomu se uchylují, když jsou u konce svých sil.


Zabít se, to v určitém smyslu znamená, tak trochu jako v melodramatu, přiznat se. Přiznat se, že život je nad naše síly nebo že mu nerozumíme. ... Prostě to znamená přiznat, „že to nestojí za námahu“. Samozřejmě, žít není nikdy lehké. Nadále děláme gesta, která od nás požaduje existence, a to z mnoha důvodů, z nichž první je zvyk. Dobrovolně zemřít znamená, že chápeme, byť jen instinktivně, nicotnou povahu tohoto zvyku, neexistenci jakéhokoliv závažného důvodu žít, nesmyslnou povahu každodenního shonu a zbytečnost utrpení. (Mýtus o Sisyfovi)


Začít myslet znamená začít být užírán


Základní filosofickou otázkou je rozhodnutí, jestli život stojí či nestojí za to, aby byl žit. Vše ostatní - jestli snad svět je či není trojrozměrný, jestli lze lidské myšlení rozdělit do devíti nebo možná do dvanácti kategorií - přichází až po této otázce. To už je jen hra, protože nejprve je třeba si odpovědět.


Ženy se stanou zcela rovnoprávnými, až se smíří s tím, že budou mít pleš, a uznají, že je to nesmírně důstojné.