Kniha přísloví přehled
Karel Sýs
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11926/kniha-prislovi.jpg
4
11
11
Sbírka veršů je vážnou i humornou výpovědí o životě člověka. ento formální hravý experiment se pro autora stává základnou k vážně myšlené výpovědi o životě dnešního člověka.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kniha přísloví. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kniha přísloví v seznamech
| v Přečtených | 13x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 9x |
| v Chystám se číst | 2x |
Autorovy další knížky
| 2008 |  Akce Heydrich - Příliš mnoho otazníků... |
| 1976 | Vzkazy |
| 2001 | Malé dějiny pornografie |
| 2006 | Protektorát ve fotografiích |
| 1990 | Kniha přísloví |
Chtěl jsem porovnat Síse se Sýsem,
abych věděl, koho si pletou poslanci a koho v mládí (?) četl Miloš.
Sbírka Kniha přísloví mě překvapila zajímavým konceptem, skládá se z 6 částí:
Lidové grotesky
Lidové divadlo
Noc a den
Týden v tichém domě
Čtvero ročních dob
Přestupný rok
Autor si hraje se slovy, písmeny a číslicemi, a to hned zkraje:
1
"chytíš se trojky a hned naskočí
zbabělcům a pověrčivým husí kůže
stoupneš si před nulu
a hned naskočí desítky" (s. 15)
Občas místo čtveráctví autor projeví spíš buranství:
"Máte nejmíň čtyrky
to je dostatečné
Vy čuně
Můžu si šáhnout?" (s. 21)
Hra se slovy místy pobaví, místy zarazí:
"Na slovo vzatá světec Enoch
Hubou svatý
Přefiknul ji pouhým slovem
Jako když povalí mluvnici jediným slovesem
Sloveso - slovní koleso
Děvčata na slovíčko!
Na slovíčko - pane Felixi Slováčku!" (s. 31)
Cesta k vtipu a pointě nemusí být dlouhá:
"Jsem sněhobílé svědomí
dívám se na život z rubu
Vám se omastkem leskne líc
a já utírám hubu (s. 44, Ubrousek)
Překvapí sečtělost a aluze:
"Březnový sníh
na pole jed
pod sněhem se odkopává svět
2. března 1902
Apollinaire poprvé a naposledy v Praze!" (s. 101)
"Země má co dělat sama se sebou
nikoho nepřijímá
odskakuje od ní
i čepel básní Otokara Březiny" (s. 116)
"Hospody tiše duní jak tympány nadité chmelem
Alejí se mihnul Rimbaud vzdorný pohled upřený na epolety otce
Šestnáct let je strašný věk" (s. 119)