Kniha o Baltimorských přehled

06.03.2024

(SPOILER) Zklamání, znechucení a pocit marnosti a manipulace: strašlivě dlouhé a táhnoucí se, zejména část z dětství, které se zdá v podstatě idylické (3+1 nerozlučná partička dětí), přitom další dění v rané dospělosti zásadně s tímto nekoresponduje.
Hrdinové jakoby přeskočili něco neznámého a stali se prostě někým neočekávané jiným. Anebo si autor, zejména v samotném závěru, přihnul nebo něčeho víc zobnul a nakupil naprosto neuvěřitelné skutky, události a jednání vedoucí k tragickým koncům většiny hrdinů. A nakupil toho opravdu nesmyslně mnoho, přitom tím ještě - na závěr - vycpával i díry ve vyprávění v dávnější minulosti.
Velmi to autorovi zazlívám, stejně jako manipulaci se mnou jako ubohým čtenářem obstránkovou připomínkou toho Dramatu, ke kterému se plíží šnečím tempem až do posledních stran a kvůli čemuž jsem - přes už jistou nechuť - musela knihu dolouskat.
Rovněž autorovi nepřiznám řádné vypravěčské umění (krom neukojitelné potřeby natahovat a přidávat - připomnělo mi to v tomto smyslu ještě děsivější grafomanství Donny Tartt, ostatně téma je jejím dílům vcelku rovněž podobné, a stejný je i náš dvorní vydavatel překladů, pokud se nemýlím), protože neustálé přeskakování v čase bylo opravdu úmorné, v některých částech jsme přeskákali, doslova - zmatečně a na přeskáčku, tolik časových období, co odstavců na pár stránkách. Jinde zase předvídatelnou akčnost nahradily krátké samostatné bloky textu, což zase nedostatečně a jen zkratkovitě popisovalo vývoj situace a bylo v protikladu s nekonečně zdlouhavým líčením zejména dětství. Zrychlení nepřispělo k ničemu, zejména když do všeho bylo vkládáno dění "v současnosti".
A to mi připomíná, co mi stále více tane na mysli po dočtení: hlavní hrdina=vypravěč nakonec vylíčil sám sebe jako zcela bez poskvrnky, jen se špetkou závisti v dětství, ale jako skála charakterní v dospělosti, úspěšný a bohatý. Bez bázně a hany, hm, v protivném protikladu s chováním jeho kamarádů. Nevěrohodné, do očí bijící.

Kniha se rovněž nevyvarovala chyb, zejména mne nesmírně otrávil _Johns a Hopkins_, zmiňovaný hned několikrát v celém překladu a pokaždé špatně. Jakkoli nám to na první pohled může připadat divné, je to jeden pán, Johns je jeho křestní jméno, Hopkins příjmení. A je natolik významný, že v USA je po něm pojmenováno kdeco, nejen zde zmiňovaná nemocnice. Překladatel a vydavatel stejnou měrou nechali projít tuto zásadní chybu, přitom - pokud to ani jeden neví - stačí jedním klikem ověřit správnost na wikipedii. A z originálu tato chyba prostě pramenit nemůže...

Suma sumarum: nespokojenost z nevěrohodného příběhu a z násilné manipulace autora čtenářem, tedy špatným přístupem k literárnímu vyprávění. Kvanta dat a nekonečné dopočítávání sem a tam vzhledem k Dramatu, čistě pro orientaci, situaci nezlepšila. O jakékoli plynulosti vyprávění se tedy vůbec nedá mluvit. Vše se také nakonec ani ve zbytečně dlouhatánském textu neobjasnilo - zcela mi ušlo, co se stalo s rodiči vypravěče - o ostatních členech rodiny a jejich konci jsou přitom hotové tirády. Jen za (vynucené) dočteni 55%.