Abych přežila přehled

předevčírem

Tato kniha ve mě vzbudila tolik silných emocí! První část, kde autorka popisuje život v Severní Koreji je šokující (přestože jsem tušila, že život tam nebude med, tak některé věci, které jsem se dozvěděla pro mě opravdu byly doslova šokující).

Druhá část odehrávající se po útěku ze Severní Koreji v Číně byla zajímavá, ale za mě nejslabší, ačkoliv pro samotnou autorku je asi nejtěžší se s touto částí jejího života vyrovnat. Týká se obchodu s lidmi v Číně - ano, je to bez debat hrozné, ale je to pro mě asi tak nepředstavitelné a vzdálené, že tady se ve mě emoce na chvíli trochu umírnily. Také popisované vztahy mezi překupníky a autorkou, to jak přes nelidský obchod s lidmi, přesto překupníci měli určité slitování ohledně vztahu matka-dcera...chvílemi mi to přišlo až jako taková nepovedená telenovela. Asi mi v tomto případě kniha nedokázala dostatečně pomoci pochopit, co se lidem na obou stranách vztahu překupník-oběť děje v hlavách.

Pak ale přišla třetí pasáž z Jižní Koreji, která sice byla trochu méně šokující než ta první ze Severní, ale vzbudila ve mě největší emoční ohlas a ukázala mi úplně nový pohled na situaci uprchlíků a migrantů. Tato část knihy pro mě byla nejlépe osobně představitelná (protože samozřejmě s uprchlíky a migranty - byť jiných národnostní - se setkáváme i u nás) a doslova oči otevírající až nebojím se říct přelomová. Měla by se stát povinnou školní četbou. Také až tady člověk v plné míře pochopí, jak neskutečně odlišné je myšlení lidí vyrůstajících ve zvráceném diktátorském komunistickém režimu. V závěrečných kapitolách se pak ve mě mísilo lehké dojetí, kdy se mi i slzy draly do očí, spolu s dobře dávkovanou nadějí a pocitem vděčnosti za svůj vlastní osud. Tohle je kniha, o které ode mě moje okolí ještě dlouho uslyší!

16.03.2024

"Než se začal psát rok 2014, znala většina lidí, včetně Jihokorejců, Severní Koreu jen z hloupého vyhrožování jadernou válkou a podle jejích podivných, strach nahánějících vůdců se špatnými účesy."
Jo, a ten rok vyšel taky film Interview a od té doby se sem tam na netu objeví nějaké to Kimovo propagandistické video, které nám ve volnomyšlenkářském světě připadá divný, směšný a minimálně podezřelý. Proto jsem tentokrát sáhl po této knize, abych si rozšířil své kulturní obzory.

A je to opravdu silné čtení, dozvěděl jsem se více, než bych si býval dokázal představit. Už v úvodu jsem si říkal, jak jsou Korejci zvláštní národ. Pořád nevím, jestli to, co se tam děje, je občanská válka, střet mocností, jedno velké nedorozumění anebo prostě nějaká národnostní anomálie. Rozhodně je to jedna ze smutných kapitol lidských dějin.
Knížka taky zodpověděla moje otázky na to, jaké to asi může být pro člověka, když je pod vlivem silné propagandy už od narození. Téma obchodu s bílým masem je zde taková třešnička na dortu. Jak moc musí být situace špatná, když to některé ženy přiměje nechat se kolikrát i dobrovolně zotročit v cizí zemi pro kus jídla?

Hodně mi hlavou vrtalo, do jaké míry je ten příběh reálný. Ale čím více jsem ho četl, tím více jsem do něj propadal. I když to zní až neuvěřitelně, je to vyprávěno uvěřitelně. Mně styl vyprávění pohltil. Navíc Yeonmi Park opravdu existuje, jsou s ní rozhovory, asi právě teď někde bojuje za lidská práva.

Je to příběh, který ve mně zůstane, ve kterém je autorka zároveň hrdinkou. Jestli je pravda, co se v knize píše, je autorka-hrdinka ještě poměrně mladá, a pokud bude mít i nadále dostatek štěstí, ještě může ve světe něco změnit.

Já se Severní Koreou nic nezmůžu. Ale donutilo mě to se zas zamyslet nad tím, co bych tak ještě mohl světu dát, dokud mám tu možnost. A jak si moc vážím svobody (slova) a toho, že nestrádám. Popravdě, měl jsem u tý knížky pořád nějakej hlad.