Marekh přečtené 1531

Ester 2024, Markéta Prášková

Román ESTER je moje první přečtená kniha od této autorky. A jsem z knihy nadšený a kniha se mi líbila. Ptám se sám sebe, proč jsem si už dávno něco nepřečetl od Markéty Práškové? Asi proto, že není v lidských silách přečíst všechny knihy od českých autorů. Nicméně si určitě přečtu časem další knihy od této autorky. Hlavní postavou je mladá žena LÍDA, která odjíždí k tetě MARII na venkov. Na tetině statku se pokusí ukrýt čtyřletou židovskou dívenku ANNU. Lída je žena z Prahy, takže pobyt na vesnici není pro Lídu zpočátku vůbec jednoduchý a navíc, když musí pracovat na statku. Líbilo se mi prostředí statku a to, jak se Lída nevzdala po tom všem, co prožila, a snaží se přizpůsobit novému prostředí. Její teta se starala o různá zvířata – krávy, kozy, králíky, koně, psa a také se starala o zahradu. Postupně s těmito denními úkony ji pomáhá Lída. Lída se seznamuje s novým prostředním a navazuje vztahy s novými lidmi. Pro mě byl zajímavou postavou KAREL. Příběh se odehrává během 2. světové války. Ve vesnici probíhají časté kontroly gestapa, takže pro všechny obyvatele to bylo velmi těžké období. V této době existovali také kolaboranti, kteří spolupracovali s gestapem. Bylo nedostatek jídla, a navíc museli určitou část odevzdat Němcům. Kniha byla čtivá a napínavá. Autorka píše moc pěkným stylem. Od knihy se těžko odcházelo, kniha mě k sobě připoutala a všechno jsem prožíval s našimi hrdiny. Líbila se mi také detektivní linka a romantika. Všechno bylo namícháno tak akorát. Románů z 2. světové války vychází nespočet, ale tento příběh byl zase úplně jiný a mile mě překvapil. Střídají se části z minulosti (2. světová válka) a ze současnosti (rok 1969 a rok 1990). Do románu jsou vložena také INTERMEZZA. Líbily se mi části vyprávěné Lídou a Annou. Závěr byl pro mě hodně napínavý a překvapivý. Kniha obsahuje PROLOG a EPILOG.... celý text

Pravidla hry 2024, Neal Shusterman

Hlavní postavou je student střední školy ASH, který se při fotbalovém zápase poraní a důsledkem toho se dostává do různých paralelních světů. Zpočátku mi trvalo, než jsem se dokázal do knihy začíst, ale postupně se to rozjelo. Je to zajímavý příběh s přesahem. V knize se nachází hodně překvapivých zvratů. Všechno bylo pochopitelné. V knize se nachází hodně témat – rasismus, imigrace, homosexualita, psychické násilí aj. V knize jsem našel hodně překlepů! Citáty: Podle mě je myšlení váš nepřítel hlavně v případě, kdy upadáte do sebelítosti nebo teoretizování nad černými scénáři věcí příštích. Existuje spousta věcí, kterým nerozumím. Asi jako každý. Můžeme být nejchytřejší na světě, ale nemůžeme vědět všechno. A pokud se o to budeme snažit, zblázníme se z toho. Takže s tím, čemu nerozumíme, jsme obvykle srozuměni. Bereme to, jak to je.... celý text

Postřižiny 2004, Bohumil Hrabal

Příběh se odehrává ve 20. letech 20. století v Nymburku. Autorovo vyprávění očima vlastní mamky. Hlavní postavou je správce pivovaru FRANCIN a jeho manželka, která má velmi krásné a dlouhé vlasy. V této knize se nachází také svérázná postava PEPINA, který přijel do nymburského pivovaru na 14 dní, ale zůstal zde několik let. Měl velmi výrazný hlas, takže když mluvil, působilo to, jako by řval. Jeho hlas se rozléhal velmi daleko a zajímavé a úsměvné byly také jeho historky, které vyprávěl své švagrové. Je to odpočinková a humorná kniha, při které se čtenář pobaví a zapomene na starosti všedního dne. V knize nalezneme rozvětvená souvětí, což je typické pro Hrabala, hovorovou řeč, slangové výrazy a slovácké nářečí. Viděl jsem také film POSTŘIŽINY, jehož režisérem je Jiří Menzel. Film jsem viděl několikrát a líbil se mi. Když jsem tuto knihu četl, měl jsem před očima některé scény z filmu.... celý text

Sekyra 2003, Ludvík Vaculík

Když porovnám román SEKYRA s románem MORČATA, tak se mi rozhodně lépe četla kniha Morčata. Sekyra se mi četla docela těžkopádně. Román Sekera vyjadřuje kritické zhodnocení skutečného stavu společnosti za vlády KSČ. Hlavní postavou je český novinář, který vzpomíná na mládí svého táty, který byl tesař a vykonával funkci v KSČ. Zajímavé bylo, že jeho táta pracoval určitý čas v Persii. Líbily se mi vzpomínky na mládí a různé události, které autor prožil s tátou a svými sourozenci. Měl 2 bratry a sestru. Bylo mi líto také jeho táty, komunisty, protože někteří lidé mu podrážely nohy a nacházel se ve složité situaci a upřímně věřil v ideály KSČ. Střídají se části ze současnosti a z minulosti, které volně navazují na sebe. V tomto ohledu jsem musel být více ostražitý, o kom se vlastně píše. Stalo se mi totiž, že jsem se do toho někdy zamotal. V románu se vyskytuje politika a kritika minulého vládnutí KSČ. Je zde také nastolena otázka vznikajících JZD. Byla to velmi složitá situace, jelikož někteří lidé chtěli vstoupit do JZD a někteří nikoliv a tím pádem si nad sebou a svými rodinami podepsali ortel! V románu se nacházejí autobiografické prvky a slovácké nářečí. Ačkoliv se mi kniha nečetla úplně jednoduše, nelituji, že jsem si knihu přečetl. Autor napsal: "Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce… Neopakovat se! Proto jsem následující Morčata nasadil a táhl jinak. Knížky mají být každá jiná!" "Sekeru jsem psal svobodně, bez ohledu na to, co jsem četl a jestli to čtenář pochopí." Možná si ještě časem přečtu knihu ČESKÝ SNÁŘ anebo by mě ještě lákaly fejetony. Citáty: Já jsem člověk, který v první fázi svého politického života stranické školení poslouchal a v další fázi se ho zbavoval, když mi pořád kazilo originální vidění. Dnes ovšem vím, jak mu ta myšlenka vskočila do hlavy a co bylo za jeho slovy, protože dnes už chápu nezměrně víc z poloh, do nichž nás dostává život. Poznal jsem, že někdy se člověk podiví sám sobě, jak mohl být malicherný k některým věcem i lidem, vždyť mě často mrzely věci, které se staly a stát neměly, že jsem nedovedl v souladu žít – a nyní? Prázdnota, duševní trýzeň, ale však čas utíká jak v drobném stroji hodinek, oblaka jdou nad hlavou, něco jest pryč, něco děsivého sedí na duši, pryč jsou vlahé večery. Tak zapadají dny do moře věčnosti a snad přijde i můj čas, je-li mi souzeno. Jsem dosud dosti zdráv, tudíž nemohou si na mne supové a šakalové činiti nároku… Až na to Kaspické moře, které nestojí před mýma nohama, jako před jeho stálo, a na ty šakaly, jejichž bezmezné nároky nemohly živým vadit. Kdo je postižen, ten je zralý brát fakta na vědomí a udělá taky nejlíp. Kdo je však vytváří, nedozrál k jejich poznání. Vyzařuje svými činy ven, nemá žádnou vnitřní bolest a nemá smysl obracet ho k ní a říkat mu: Všeho do času!... celý text

Kreténi 2024, Lukáš Havlas

Hlavními postavami tohoto příběhu jsou zbohatlíci, kteří zabíjejí lidi na okraji společnosti pro zábavu. Zároveň si natáčejí na video jejich smrt! Při četbě se můžeme zamyslet nad tím, jestli má člověk právo vzít spravedlnost do vlastních rukou a jak směšně nízké jsou výše trestů při úmyslném zabytí člověka. Myslím si, že většina lidí si řekne, že spravedlnost bychom do svých rukou neměli brát a měli bychom to nechat na policii. To se většinou nabízí, pokud se nás to bezprostředně nedotýká, ale něco jiného podle mě může být, pokud se to týká konkrétně nás osobně. Určitě na to někteří můžou pohlížet svým pohledem. Jsem přesvědčen o tom, že úmyslně spáchaný zločin by měl být po právu potrestán, v žádném případě by neměli uniknout trestu zločinci a měli by dostat vysoké tresty, případně v některých výjimečných případech popřemýšlet o zavedení trestu smrti, který byl po roce 1989 v Československu zrušen. Není přece možné, aby cena života měla nižší hodnotu než krádež! Je to výsměch vůči všem – vůči člověku, který zemřel násilným způsobem a také vůči pozůstalým. Myslím si, že zločiny tohoto typu by neměly být nikdy promlčeny a zákon by měl platit pro všechny stejně! Knihu KRETÉNI jsem už viděl u některých bookteborů, ale neplánoval jsem, že se do knihy začtu. Nakonec jsem si knihu půjčil v knihovně. Asi jsem od knihy očekával něco jiného. Čekal jsem, že v ní bude více násilí a mučení. Ne že bych to v knihách vyhledával, spíše naopak, ale čas od času si tyto knihy přečtu a v tomto příběhu jsem s tím tak trochu počítal. Ale tento příběh se vyvíjel jinak, než jsem myslel. To však neznamená, že je to špatně, ale leckdo by mohl být třeba zklamán. Je to kniha na jedno posezení. Kapitoly jsou krátké. Autor jde k jádru věci a zbytečně nedělá odbočky. Tím pádem se kniha četla rychle. Líbil se mi PROLOG a také je pěkná obálka knihy.... celý text

Jak jsem potkal ryby / Smrt krásných srnců 2013, Ota Pavel

V této knize se nacházejí 2 knihy. Obě knihy se mi líbily. Číst tyto povídky bylo pohlazení po duši. Povídky jsou autobiografické, působilo to na mě uvěřitelně, laskavě a lidsky, v povídkách se nachází humor. Je to poetické vyprávění a důležitá je příroda, která je spolutvůrcem povídky. Součástí knihy jsou černobílé ilustrace Vladimíra Renčína. JAK JSEM POTKAL RYBY Autor vzpomíná na svého tátu (LEO, Žid) a mámu (HERMA), bratry (HUGO, JIRKA), na převozníka, rybáře a pytláka KARLA PROŠKA. Je zde zachycena křivoklátská krajina, Berounka a její vesnické okolí. Středobodem všeho jsou ryby. Jsem nerybář, ale přesto jsem si povídky užil. Bratr rád rybařil od dětství, takže některé pojmy a postupy mi byly známy a dovedu pochopit lásku k rybaření a všechno, co se k tomu vztahuje. Kniha je rozdělena do 3 částí: DĚTSTVÍ, ODVÁŽNÝ MLADÝ MUŽ, NÁVRATY. Citáty: Potřeboval jsem rychle usnout, protože jsem chtěl brzy vstát a jít na ryby bez něho. Chtěl jsem jít zase sám. Na rybách jsem nikoho nesnášel. Chtěl jsem být sám s řekou. Rozčiloval mě krok člověka, popouzela mě lidská řeč, která jako by do přírody nepatřila. Člověk často žvanil v přírodě o malichernostech a blbostech, zatímco příroda mluvila přímou a jasnou řečí jen o kráse, lásce, nenávisti, popravě, smrti. Jako by to nepodstatné v přírodě někdo vyškrtal. Ti nejskvělejší lidé jsou ti nejskromnější. To jenom hlupáci a ubožáci potřebují o sobě mluvit, aby sami ve svých očích vyrostli. Čínské přísloví: Chceš-li být šťasten hodinu, tak se opij. Chceš-li být šťasten tři dny, tak se ožeň. Chceš-li být šťasten celý život, staň se rybářem. Líbil se mi také EPILOG, ve kterém autor přiznal, že byl v psychiatrické léčebně: Rybařina je především svoboda. Jít celé kilometry za pstruhy, pít vodu ze studánek, být sám a svobodný aspoň na hodinu, na dny, anebo dokonce na týdny a měsíce. Svobodný od televize, novin, rádia a civilizace. Chtěl jsem se stokrát zabít, když už jsem nemohl dál, ale nikdy jsem to neudělal. Snad jsem v podvědomí toužil ještě jedinkrát políbit na rty řeku a chytat stříbrné ryby. To rybařina mě naučila trpělivosti a vzpomínky mi pomáhaly žít. SMRT KRÁSNÝCH SRNŮ Jedná se o soubor 9 povídek. Pavlův táta je obchodník s ledničkami a vysavači. Byl skvělý obchodník, dokázal prodat vysavač i zákazníkům, kteří neměli v domácnosti elektřinu. Je zde také zachycena 2. světová válka a také poválečné období. Povídky BĚH PRAHOU nebo PRASE NEBUDE! byly KSČ vyřazeny z normalizačního vydání. Viděl jsem také film SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ, který se mi líbí.... celý text

Zbabělci 1968, Josef Škvorecký

Tuto knihu jsem měl přečíst už na střední škole. Knihu jsme měli do povinné četby, ale já jsem knihu nečetl. Popravdě řečeno jsem neměl v úmyslu tuto knihu číst, jako by mě pořád něco odrazovalo, ale jelikož jsem měl knihu doma, tak jsem si nakonec po letech řekl, že si tuto knihu přečtu. A tato kniha nebyla špatná. Od autora jsem již četl knihu PRIMA SEZÓNA, kde hlavní postavu ztvárňuje také Danny Smiřický. Román ZBABĚLICI zachycuje 8 květnových dnů v roce 1945 ve městě Kostelci (pomyslný Náchod). Sledujeme konec 2. světové války v Kostelci. Je to román s autobiografickými prvky. Autor začal psát román v říjnu 1948 a dokončil jej v září 1949. Kniha vyšla až v roce 1958. Kritika KSČ měla vůči této knize nespočet výhrad. Hlavní dějová linie se točí kolem studenta gymnázia DANNY SMIŘICKÉHO (19 let), který je vypravěčem příběhu (vypravování v ich-formě). Danny hraje s amatérskou džezovou kapelou jako saxofonista. Mnohdy jsem měl pocit, že neví, co vlastně chce od života. V myšlenkách se mu honily různé představy. Zamiloval se do IRENKY a při každé příležitosti ji to říká, ale ve skutečnosti mu jde jen o to jediné, dostat Irenku do postele a užít si. V některých momentech se mi jeho chování nelíbilo, jako by byl sobec a myslel jen na sebe a svůj vlastní prospěch, ale na druhé straně dokázal také podat pomocnou ruku a pomoci ostatním, což si u mě získal plusové body. Během konce války dojde v Kostelci k mnoha událostem, které prožijeme s našimi hlavními hrdiny. Poslední část byla hodně akční a napínavá. Autor někdy používá hodně rozvětvená souvětí a nespisovný jazyk, který pasoval k tomuto románu. Monology od Dannyho jsou střídány s úsečnými dialogy dějových scén (vliv Hemingwayova stylu).... celý text

Vaše hospodyně 2024, Alex Hay

Jedná se o autorův první román. Román se odehrává v Londýně v roce 1905. Hlavní postavou je paní KINGOVÁ, která chce vykrást dům své zaměstnavatelky. Dá dohromady skupinu žen, která ji s tím má pomoci. Krádež se má odehrát během maškarního plesu. Jak to všechno dopadne se už dočtete v této knize. Kniha se četla celkem dobře. Je to takové odlehčené a zábavné čtení, místy přitažené za vlasy, ale záleží na tom, jak autorův styl sedne čtenářům. Zároveň v tomto románu nalezneme závažná témata a překvapivé zvraty. Román je fiktivní dílo, ale obrovský dům na Park Lane, který je středobodem tohoto příběhu, je inspirován řadou výjimečných domů, které v minulosti stály v nejbohatších částech západního Londýna. V závěru knihy se nachází POZNÁMKA AUTORA a PODĚKOVÁNÍ. V závěru se mi líbilo PODĚKOVÁNÍ, ve kterém autor děkuje svému manželovi Tomovi. „Děkuji ti, že jsi otevřel prosecco, když to bylo nejvíc potřeba: Dokonalý okamžik, který by bez tvé přítomnosti zdaleka neznamenal tolik. Díky, kamaráde – mám tě rád.“... celý text

Utrpení knížete Sternenhocha 1990, Ladislav Klíma

Autor je filosof – spiritualista a esejista. Z filosofů jej nejvíce inspirovali Shopenhauer a Nietzche. Z českých myslitelů si nejvíce vážil Otokara Březiny a K. H. Borovského. Zaujalo mě, že například pojídal krysy, spal v nevytápěných místnostech, hodiny ležel na zmrzlém sněhu v křečích. UTRPENÍ KNÍŽE STERNENHOCHA je první kniha, kterou jsem od autora přečetl. Jedná se o groteskní romaneto. Představuje halucinogenní příběh šílenství knížete STERNENHOCHA (33 let) a jeho ženy HELGY. Část knihy je vyprávěna deníkovým záznamem. Filosofickou rovinu knihy tvoří reflexe o smrti a nesmrtelnosti, věčnosti a pozemskosti. V závěru knihy jsem byl na pochybách, jak to tedy vlastně je, ale ujasnil jsem si to. Kniha byla rozhodně zajímavá. V knize se nacházejí černobílé ilustrace.... celý text

Morčata 2004, Ludvík Vaculík

Román MORČATA je moje první přečtená kniha od Ludvíka Vaculíka a kniha se mi líbila. Autor o této knize napsal: „Psalo se mi velice těžce. Morčata byla to jediné, co jsem mohl psát. Byla plodem mého rozpoložení, ale nechtěl jsem psát politickou satiru ani alegorii. Psal jsem jen dál a dál a pouštěl do toho svůj strach i posměch. Posměch sobě samému v první řadě, a dával jsem si pozor, není-li ten posměch jen hraný. Je to meziknížka. Je to pohled na svět z úhlu, který mi byl nejvíce po ruce, není to však můj pohled zvolený. Když jsem byl za polovinou, začal jsem si najednou přát, aby si pro mne ještě nepřišli, aby počkali ještě měsíc, pak chybělo už jen čtrnáct dní. Ale nepřišli.“ Morčata je velice zajímavý román, orwelovský příběh o tom, kam až klesne a je degradován člověk pod tlakem absurdního okolí. Hlavní postavou je bankovní úředník VAŠEK, v jehož bance se vykonávají nesmyslné úkony. Má ženu EVU, která pracuje jako učitelka a 2 děti – VAŠKA a PAVLA. Paralelně se odehrává další rovina románu, a to vztah k jeho morčatům, které chová doma. Postupně se ukazuje, že vztah mezi morčetem a bankovním úředníkem je vlastně totožný se vztahem společenského systému k úředníku samotnému. Je to román mnohovrstevnatý, tajemný, téměř groteskní. Je zde existence dvou paralelních vztahů. Je zajímavé, že autor přechází vypravování z ich formy do er-formy, čímž dochází k odosobnění událostí, kterým byl přímým účastníkem. Kniha mě zaujala a působila na mě znepokojivým až mrazivým dojmem. Neočekával jsem, že mě tato kniha takto pohltí. Kniha má hodně symbolů a určitě jsem všechny nerozluštil. Čtenář se dozví hodně informací o morčatech. Určitě časem vyzkouším nějaké další knihy od Ludvíka Vaculíka včetně fejetonů. Vzpomínám si, že jsem si na střední škole půjčil knihu fejetonů od Ludvíka Vaculíka, myslím si, že se jednalo o tohoto autora, a inspiroval jsem se jedním fejetonem k napsání fejetonu, poněvadž jsem nebyl schopný napsat fejeton, vůbec mi to nešlo. Líbily se mi ilustrace, které se nacházely na předsádce a také v knize. Tyto ilustrace nakreslil Pavel, autorův syn. Citáty: I když se vám nejkrásněji zdá, že jste strojvůdci své lokomotivy, výhybku vám vždycky přehodí někdo jiný, kdo toho umí míň. Kdo si neumí v životě najít vyrovnání, užere se marnou ctižádostí, pošetilou řevnivostí a nízkou závistí. Buď má všecko v pořádku, v bance i v blance, nebo nemá, ale pokud to má v pořádku aspoň v hlavě, tak zas ví, že mu to nikdo jiný do pořádku nedá. Má-li co umřít, umře to, ale my tomu máme pomáhat žít. Zamyslíte-li se nad tím, milí mladí přátelé, není přednější záležitosti nežli číkoliv smrt, a kdo umírá v samotě, ačkoli jeho blízcí o jeho úkolu vědí, avšak odešli od něho, ten umírá nejzbytečněji a možná ani nechce umřít, ale musí už, protože to načal. Jaká je to surovost, nevěnovat pozornost tomu, kdo nám umírá! Žil, kdo nemá komu umřít? Kdybych se, milý čtenáři, dal řádně do studia, a to se týká i tebe, musím objevit cokoli skrytého, sám a bez pomoci. Cokoli skrytého, důkladným soustředěním! Jsem přesvědčen, že určité ideje objeví každý, kdo se zahloubá.... celý text

Můj bratr 2024, Karin Smirnoff

Jedná se o švédské rodinné drama. Vypráví o skrytých traumatech, boji se závislostmi a touze někam patřit. Hlavní postavou je JANA KIPPO, která se vrací na rodný statek na severu Švédska. V minulosti odtud utekla, protože její bratr napadl otce lopatou. Bratr je v současné době alkoholikem a jejich mamka je v domově důchodců. Jana a její bratr jsou dvojčata. Bylo otřesné, jakým peklem si Jana a její bratr prošli, ale o všem se už dočtete. Jedná se o třídílnou sérii JANA KIPPOVÁ a časem bych si chtěl přečíst druhý díl. Autorka má zvláštní styl vypravování, který může některé čtenáře odrazit od četby. Zpočátku jsem si myslel, že nebudu schopný knihu dočíst. V souvětích se nenacházejí čárky, autorka nepoužívá uvozovky v přímé řeči, nepoužívá otazníky, ve větách používá malá písmena v názvech křestních jmen a příjmení apod. Nicméně postupně jsem se snažil přizpůsobit tomuto stylu, ale četlo se to jinak, než pokud by to bylo gramaticky správně. Navíc jsem ještě našel další chyby a překlepy, které byly způsobeny samotným překladem. Nicméně samotný příběh byl zajímavý a určitě mě bude zajímat, jak se to bude dále vyvíjet. Citáty: Ale co to vlastně znamená někomu odpustit. Proč je to tak důležité. Odpustit neznamená smířit se se vším nebo předstírat že se nic nestalo. Znamená to pustit to co v nás vyvolává hořkost a vztek. Odpustit znamená jít dál. Všichni známe někoho komu nedokážeme odpustit. Ve válce v lásce v rodině v práci v přátelství. Ale pokud neodpustíme nemůžeme žít naplno. A pokud ostatní neodpustí nám. Kde se potom ocitneme.... celý text

Jak jsem vyhrál válku 1985, Patrick Ryan

Jedná se o humoristický válečný román. Takový jiný pohled na válku, než běžně čteme. Hlavní postavou je poručík ERNEST GOODBODY, který zažívá různé příhody se svou posádkou v Africe, v Itálii, v Řecku, ve Francii, v Německu. Některé situace byly úsměvné a vyloudily na mé tváři úsměv. Na počátku každé kapitoly se nacházejí citáty významných osobností.... celý text

Píseň L. 2024, Veronika Opatřilová

Od autorky jsem již četl knihu POČKEJ NA MOŘE, která se mi líbila. Román Píseň L. má 2 dějové linie. První linka se odehrává v Anglii ve středověku. Hlavní postavou je mladý muž LAURENC, který má rád projížďky na koni, toulky lesem a chce zůstat věrný svému staršímu bratrovi, který je pánem hradu. Laurenc se setkává s mladíkem se šedýma očima. Druhá linka se odehrává v současnosti ve Švédsku, kdy mladý novinář přijíždí do laponských lesů a má se zde setkat se slavnou spisovatelkou, které má pokládat otázky. Román se zabývá samotou, touhou a zakázanou láskou. Autorka píše dobře, má vytříbený styl a celkově se mi kniha líbila. Kniha byla čtivá a knihu jsem přečetl za jeden den, přestože je to bichle. Kniha obsahuje také prvky LGBT. Líbily se mi popisy lesa v různých ročních obdobích a popisy jezera. Procházky lesem mám rád. Kniha má pěknou obálku. Citáty: Les mě přijímá takového, jaký jsem. Nic po mně nevyžaduje. Nic neočekává. Žádné nároky, ale taky žádná zklamání. Les nemůžu zklamat, protože ode mě nic nechce. A on nemůže zklamat mě. Když se ocitnu v lese, les je domov. Les si na nic nehraje. Mýlíš se, když si myslíš, že je zrádný. Nikdy ti nic nesliboval. Les prostě jen je. To jen lidé si do něj promítají své představy. Čas neplyne, čas prostě jen je. V každé chvíli. Neustále přítomný. Nikam nemizí, neutíká, stojí na místě, existuje jako my. Neustále a nikdy. Ve stejnou chvíli. Věčnost je teď.... celý text

Katyně 2008, Pavel Kohout

KATYNĚ je moje první přečtená kniha od Pavla Kohouta. Kniha mě lákala svým tématem, ale bohužel z knihy mám rozporuplné pocity a kniha se mi četla těžce. Katyně je „černý“ román o škole pro popravčí. Hlavní postavou je dívka LÍZINKA TACHECÍ (15 let), která se nedostane na střední školu. Rodičům je nakonec nabídnut „speciální obor humanitního směru s maturitou“, studium na popravčí. Lízinka tedy nastupuje na tzv. SUPOV (Střední učiliště popravních věd). Studium je jednoroční. Lízinka se seznamuje s novými spolužáky např. RICHARDEM a dalšími, mezi nimiž jsou také dvojčata (PETR a PAVEL). Celkově včetně ní studuje tento obor 7 studentů. Vyučujícími jsou Prof. BEDŘICH VLK a Doc. ŠIMSA. Román sleduje osud katovské třídy a jejích učitelů. V románu je také vylíčena světová historie popravování. Tento román je satirou na praktiky StB, je také parodií na lidskou krutost a hloupost. Myšlenka románu se mi zdála zajímavá, ale postupně to sklouzlo úplně jiným směrem, než jsem očekával. Také jsem zpozoroval, že LÍZINKA není dostatečně vykreslená, stojí jakoby mimo a autor se spíše zabývá jinými postavami. Kniha se četla těžce i mimo jiné autorovým stylem. Zejména jsem se musel soustředit na závěry kapitol a jejich začátky. Autor v přímé řeči nepoužívá uvozovky, ale odrážky. Do některých částí jsem se nutil a zdálo se mi to nezáživné. Je to román, který asi nesedne každému čtenáři. V knize se nachází příloha DOKUMENTY, ve které nalezneme názvy jednotlivých předmětů a Cizojazyčné seznamky zkratek. V knize se nachází barevné ilustrace. Jak jsem se dočetl, Pavel Kohout na tomto románu pracoval několik let, studoval různou literaturu o penologii (nauky o trestu). Popřemýšlím ještě o knize KDE JE ZAKOPÁN PES, ale nejsem si jistý, jestli by mě kniha bavila. Tak třeba časem. Pavel Kohout v kapitole ZROZENÍ KATYNĚ napsal: „Ten román rozhodně není jen cíleným protestem proti instituci zvané trest smrti. Čtu v něm i dnes tehdejší stav své duše, vyděšené tím, jak se může vznešený ideál proměnit ve svůj opak. Ale taky její pevné rozhodnutí – nenechat to tak a postavit se tomu!“... celý text

Kapitánská dcerka 1971, Alexandr Sergejevič Puškin

Jedná se o historickou novelu. Příběh se odehrává na pozadí rolnického povstání v 18. století, které vedl PUGAČOV. Hlavní postavou je PETR ANDREJEVIČ (17 let), který se zamiluje do dívky MARJI IVANOVNY (MÁŠI). V této novele nalezneme romantiku, ale také nějaké souboje. Na počátku každé kapitoly se nachází písně a přísloví. Kniha byla čtivá a líbila se mi. Líbily se mi také dopisy, které nalezneme v této novele. V závěru knihy se nacházely VYSVĚTLIVKY a HISTORICKÝ PŘEHLED PUGAČOVOVA POVSTÁNÍ. V knize se nacházely černobílé ilustrace.... celý text

Bídníci II. 1975, Victor Hugo

Po dočtení prvního dílu jsem se pustil do čtení druhého dílu. Pokračuje příběh JEANA VALJEANA a dalších našich hrdinů. V tomto díle nalezneme vylíčení boje na barikádě. I v tomto díle je plno odboček např. o LUDVÍKOVI FILIPOVI, o argotu, o kanalizaci Paříže. Tato kapitola byla velmi zajímavá. V závěru se nachází kapitola HISTORIE BÍDNÍKŮ. Informace o autorovi a jeho díle.... celý text

Bídníci I. 1975, Victor Hugo

Od autora jsem již v minulosti četl knihu CHRÁM MATKY BOŽÍ V PAŘÍŽI, která se mi líbila. Popravdě řečeno BÍDNÍKY jsem neměl v plánu vůbec číst, protože mě odrazoval rozsah tohoto díla, ale nicméně knihy mám doma, a tak jsem si řekl, že bych se mohl začíst a uvidím, jak se mi to bude líbit. A nakonec se mi knihy líbily, i když to byla náročnější četba. Hlavní postavou je JEAN VALJEAN, který je poslán na galeje pro krádež chleba, ale jeho trest se prodlouží, díky pokusům o útěk až na 19 let! Chleba ukradl pro svoji sestru a její děti. Je neuvěřitelné, že kvůli krádeži chleba byl na tak dlouhou dobu odsouzen. Musí skrývat svoji totožnost. Je laskavý vůči chudým lidem a má smysl pro spravedlnost. V románu vystupuje velké množství postav např.: - biskup MYRIEL, kterého jsem si oblíbil pro jeho prostotu a otevřenému srdci - policejní inspektor JAVERT, který se řídí jen zákonem, je zásadový a přísný - FANTINA – dohnána k prostituci, její dcera se jmenuje COSETTA, které se říká Skřivánek - MARIO – student - pan GILLENORMAND - dědeček od Maria, má 91 let (dědečka jsem měl rád) V románu vystupuje také rodina THÉNARDIEROVA a chlapec GAVROCHE, který byl raubíř, ale pomohl, když bylo potřeba. Victor Hugo dělá mnoho odboček a kvůli tomu se román natahuje. Jednou takovou odbočkou je Bitva u Waterloo (1815), ve které autor popisuje různé podrobnosti z bitvy, anebo život jeptišek v klášteře. Bitvu u Waterloo bych klidně oželel, anebo tuto kapitolu zkrátil. Román je rozvětvený a promyšlený. Příběh Jeana Valjeana byl rozhodně zajímavý, a přestože je kniha bichle, myslím si, že kniha stojí za přečtení. Dozvěděl jsem se hodně informací o francouzských revolucích, o Napoleonovi, o Ludvících (XIV. – XVIII.) a o celkovém životě v Paříži v 1. třetině 19. století. Ve Francii byly různé revoluce a Hugo všechno do nejmenšího detailu popsal. Popsal chudobu a bídu obyčejných lidí. Nejděsivější je, že tímto utrpením (hlad, zima, ošoupané šaty) prošly také děti. Byl také hrozný a těžký život galejníků. Pokud se někdo ocitl na galejích, procházel si peklem na zemi. Hugo studoval z různých pramenů Bitvu u Waterloo a sám se byl také na toto místo podívat. V románu nalezneme hodně filosofických myšlenek. Hugo byl toho názoru, že k úkolům moderní civilizace patří nejen rozvíjení svobody jednotlivce, ale také zlepšování materiálního života každého člověka. Pokud by se v románu nevyskytovaly různé odbočky a detailní popisy všeho možného, kniha by se mi četla určitě lépe. Nicméně autor takto píše a bylo tomu také v případě Chrámu Matky Boží v Paříži, kdy také podrobně popisoval tento chrám a jeho okolí, což nebylo úplně záživné. Čtenář si musí vyhradit na tyto knihy více času, aby všechno nasákl a postupně vstřebal. V hlavě se mi mísí různé zážitky z knihy a vzpomínám na osudy hlavních hrdinů. Fandil jsem Jeanu Valjeanovi, aby jej nezatkli a nedostal se znovu na galeje. Je určitě dobře, že se setkal s biskupem Myrielem a zamyslel se nad svým jednáním. Člověk přece může udělal ve svém životě více přešlapů, ale to neznamená, že takto musí pokračovat po zbytek svého života. A je určitě fajn, pokud se člověk dá na lepší cestu a začne pomáhat lidem, kteří pomoc nutně potřebují. Jean Valjean si mě získal i jinými věcmi. Líbily se mi romantické scény a také některé pasáže v závěru II. dílu. Některé scény mě chytily více za srdce. Některé postavy mi byly od samotného počátku nesympatické a bohužel to trvalo až do úplného závěru, a naopak některé postavy mě svým jednáním překvapily až jsem tomu pomalu nemohl uvěřit, ale není řečeno, že člověk nemůže změnit názor nebo postoj, když se mu otevřou oči. Bohužel jak to už bývá, většinou se žádná revoluce neobejde bez krve a lidé při těchto revolucích umírají, jak tomu bude i v tomto románu. V románu se prolínají prvky romantické a realistické. Četl jsem vydání z Odeonu (1975). V knize se vyskytuje hodně poznámek pod čarou.... celý text

Zapomeňte na neděli 2023, Valérie Perrin

Kniha ZAPOMEŇTE NA NEDĚLI je moje první přečtená autorčina kniha. Časem si ještě možná přečtu knihu VYMĚNIT VODU KVĚTINÁM. Hlavní postavou je mladá žena JUSTINE (21 let), která žije se svým bratrancem JULESEM u babičky s dědou, protože jejich rodiče společně zemřeli při autonehodě. Život u babičky a dědy také nebyl jednoduchý, ale nic jiného jim nezbývalo. Justine pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců Hortenzie. Seznámí se se ženou HÉLENE (96 let), která ji svěřuje svůj příběh. Vzájemně se svěřují jedna druhé. Hélene měla problémy naučit se číst. Šila na stroji a založila si kavárnu. Střídají se kapitoly ze současnosti a z minulosti. V románu se mihne 2. světová válka, ale jen letem světem. Kniha se celkově četla dobře a v knize se nachází také překvapivé události. Kniha má pěkný přebal.... celý text

Daleko od hlučícího davu 1981, Thomas Hardy

Kniha DALEKO OD HLUČÍCÍHO DAVU je moje první přečtená kniha od Thomase Hardyho. Věděl jsem, že autor existuje, ale nikdy jsem neměl potřebu se pustit do jeho knih, jednoduše řečeno mě tento anglický spisovatel po celou dobu míjel. Konečně jsem se tedy pustil do této knihy a vůbec to nebyla špatná četba. Tímto románem zahájil Thomas Hardy řadu svých „wessexských“ příběhů, které vydal v letech 1871 až 1896. Wessex je oblast, kterou na skutečné mapě jihozápadní Anglie nenajdeme. Je to prostor pro rozvíjení spisovatelovy tvůrčí fantazie svými kořeny hluboce vrostlé do kraje, odkud pocházel, který důvěrně znal, s nímž cítil a jemuž uměl naslouchat. Hlavní postavou je sedlák GABRIEL OAK (28 let), který se nechá najmou do služeb mladé ženy BATHSHEBY EVERDENOVÉ, která zdědila statek po svém strýci. Gabriel se zamiluje do Bathsheby a chce se s ní oženit, ale ona jeho nabídku nepřijme. Následně se Bathsheba seznamuje s dalšími muži – sedlákem BOLDWOODEM a seržantem TROYEM. GABRIEL je pracovitý muž, je skromný, dokáže naslouchat ostatním a poradit jim. V případě nepředvídatelných situaci dokáže jednat rychle a uváženě. Vyzná se na statku a práci s ovcemi má v malíčku (pasení, stříhání aj.). Hraje na trubku. Dokáže určit čas pohledem na hvězdy. BATHSHEBA mi připadala zbrklá a nerozhodná. Dopustila se určité chyby, které potom litovala. Z mého pohledu se těch chyb dopustila mnohem více. Z druhého hlediska se mi líbila v tom, že byla upřímná, nikoho nepomlouvala, a pokud proti někomu něco měla, sdělila mu to do očí. Sedlák BOLDWOOD mě trochu štval, protože si do hlavy vzal jednu myšlenku a tou myšlenkou se ubíral a trápil po celý čas. Je to starý mládenec, údajně jej v minulosti opustila jedna žena a od té doby se vyhýbá vztahům se ženami. Řekl bych, že má dobré srdce a je pracovitý. Seržant TROY je pěkný floutek, ale v průběhu románu jsem si uvědomil, že to není úplně černobílá postava a nalezl jsem v něm také dobré úmysly. Kniha je docela bichle, ale román se četl docela dobře. Každá kapitola je pojmenována. Některé části mi připadaly zdlouhavé. Líbily se mi popisy přírody a vylíčení života na vesnici a další postavy, které se v románu nacházely. Zajímavá byla také žena FANNY ROBINOVÁ. Závěr je docela překvapivý a vůbec jsem neočekával, že tak dopadne. V minulosti jsem viděl také film DALEKO OD HLUČÍCÍHO DAVU, ale už je to mnoho let nazpět. Při četbě jsem si vybavoval některé momenty z filmu, ale závěr jsem si již nepamatoval. Časem se znovu podívám na tento film. Nevylučuji, že si časem přečtu nějakou další knihu od Thomase Hardyho. :)... celý text

Noční směna (20 povídek) 2023, Stephen King

V této knize se nachází 20 povídek. Některé povídky se mi hodně líbily (ŠROŤÁK, KOSTLIVEC, MRTVÍ SE NĚKDY VRACEJÍ, DĚTI KUKUŘICE, POSLEDNÍ PŘÍČKA ŽEBŘÍKU aj.), jiné povídky se mi líbily méně (ŠEDÁ HMOTA, BOJIŠTĚ). Asi úplně nejděsivější povídkou byla pro mě povídka NOČNÍ SMĚNA, ve které se nacházely potkani, kterých se bojím a vzbuzují ve mně hrůzu a děs! Povídky se odehrávají v různých prostředích – střední škola, prádelna, kukuřičné pole, nemocnice aj. Celkově převažovaly povídky, které se mi líbily. ÚVOD komentuje JOHN D. MACDONALD. Na počátku se nachází autorova PŘEDMLUVA. Na počátku každé povídky se nacházejí černobílé ilustrace, které jsou pěkné.... celý text