Nejnovější komentáře
Město v slzách
„Dvacetiletý Seifert ve své prvotině z roku 1921 projevuje všechny rysy naivismu. Sbírka obsahuje typická témata proletářské poezie, kterou lze u Devětsilu čekat. Seifert to ale navíc podává velmi přístupným a naivním stylem. Snad proto, že mu bylo dvacet, snad pro radikálnost mládí. Řada básní agitačně oslavuje revoluci, Sovětský svaz, komunismus. Je jasné, že v roce 1921 to znamenalo něco jiného než dnes, ale u Seiferta se člověk nemůže zbavit dojmu, že ve Městě v slzách nebyl úplně dozrálý. Je tak otázkou, do jaké míry mu lze věřit rýmy o podpoře rolníků a jejich těžké polní práci, když pravděpodobně do té doby nevytáhl paty z dělnického Žižkova, ve kterém se narodil a žil. Stejně tak jsou z tohoto pohledu podezřelé - dobově obvyklé - kritické rýmy na město coby špatné místo k životu, alespoň tedy do komunistické revoluce... Naopak nejlepší se jeví báseň o lidech na pavlačích, což je téma, které by z Žižkova znát mohl a tak ho mohl autenticky zbásnit.“... celý text
— memphisz
Ohrožené druhy
„Typický Zelenka“
— palka452
Co viděli sousedi
„Čtivý psychothriller od nové americké autorky se mi četl dobře. Příběh ze čtvrti amerických zbohatlíků,kam se nastěhuji Alexis se Samem,vše je ze začátku báječné ,sousedi je mezi sebe vřele uvítají.Vše se změní,když je jejich soused zavražděn a pak začnou vyplouvat na povrch dávné tajemství. Rozuzlení je opravdu nečekané.“... celý text
— alnahu
Jdi za štěstím
„Krásný příběh“
— Ludmila91
TMBOOK
„Za plnou cenu bych si knížku nekoupila – stejně jako třeba Terapii sdílením, protože mi přijde, že tenhle typ obsahu by mohl s přehledem zůstat na sociálních sítích, ale věřím, že pro fanoušky dobrý. Já jí kdysi listovala v knihkupectví, takže když jsem jí teď sehnala za pár korun, přišlo to mi adekvátní na občasný zalistování.
Za mě – neurazí, nenadchne. Nejsem vyloženě fanoušek TMBK, ale když mi od něj někdo něco pošle nebo na něco narazím, většinou se to u mě setká s úspěchem. Stejně tak vnímám i knížku. Za mě fajn třeba jako dárek pro někoho, kdo ho má fakt rád.“... celý text
— michaela.97
Takový hněv
„Čtyřka ze série mi naservírovala hodně dobrou detektivku, jednu z autorčiných lepších. Abych neprozrazoval, tak se příliš rozepisovat nemůžu, nicméně mě potěšilo, že Hunterová seškrtala příliš časté exkurze do životů vyšetřovacího týmu a opět dostala větší prostor policejní práce. Nebudu tvrdit, že finále patří mezi uvěřitelné (to by musel vymyslet génius), ale autorce se povedlo přelévat čtenářovo, tedy moje, podezření z jednoho na druhého a všechno se to dělo prakticky v reálném čase, takže nebylo úplně jednoduché knížku odkládat.
Je tu i jeden zcela nový prvek, a to Gallagherová, která na chvíli zaskočí za Fawleyho. Popravdě, mohla by tam už zůstat, protože jestli by byla některá z postav této knihy postradatelná, byl by to právě Fawley. No nic, pustím se do pátého dílu, abych sérii dorazil (šestku už mám za sebou). Tak si držím palce, ať překoná dvojku, která je za mě zatím nejlepší.“... celý text
— work
Smrt přichází na prohlídku
„Supr. Bomba. Velka gratulace. Klasicka detektivka s vykreslenim charakteru i prostredi. Bez zbytecne krve, uchylaren atd. Skoro se mi ani nechce verit, ze to napsali skandinavsti autori.
Jedine dve veci bych trochu vytkla. Odkaz na Agathu Christie - takhle dobra detektivka, to zame nepotrebuje. A LGBT komisarka Espingova. Proti teto komunite opravdu nic nemam, ale prijde, mi ze ted skoro nevychazi knihy bez takovych hrdinu.“... celý text
— Sandalkar
Na konci dne
„Moje oblíbená autorka, knížečka útlounká, musela jsem si to čtení trochu šetřit abych to neměla hned přečtené. Povídky byly moc fajn, nejvíce se mi asi líbila ta první. Každopádně tuším, že tohle nebude čtení pro lidi, kteří mají v oblibě akci, děj je v povídkách poměrně pozvolný. Jak mi většinou nevadí otevřené konce....tak v této knize, konkrétně u té třetí povídky mi náznak dalšího vývoje chybí moc.“... celý text
— kaja77
Zrádci krve
„Nejvíc se mi líbil asi začátek a závěr knihy, prostředek mi přišel trochu zdlouhavý a už se mi nečetl tak dobře jako zbytek knihy. Caldon byl od druhého dílu strašně fajn postava a jinak tomu nebylo ani v tomto. Rychle jsem si ho oblíbila a stejně tak Crestu. Co mi trochu vadilo, bylo to Kivino věčné vzdychání a trhání sebou a ucukávání... + to, že nebyla schopná s Jarenem pořádně komunikovat a trvalo strašně dlouho, než si všechno vyříkali.
Celkově se mi ale série líbila, jen počítejte s tím, že některé pasáže jsou dost natažené, z druhého dílu budete frustrovaní a u třetího to bude takové že ok.“... celý text
— Jaehyun
Stříbrné hrdlo
„Na tohle jsem se těšila, knihy od autorky mě všechny baví a tato není žádná výjimka, Juva je pro mě sympatická postava stejně jako Hirka ze série Havraní kruhy. Jsem zvědavá jak to všechno dopadne a není pochyb o tom že autorka umí knihu ukončit tak že hned potřebuješ další díl, na který si budu muset samozřejmě počkat.“... celý text
— Marta1996
Svůdníci a první milovníci
„Nic moc knížka. Skoro samé citáty z jiných zdrojů a nic nového jsem se nedozvěděla.“
— MilaJ
Dějiny temné i tajemné: Záhadné české zločiny
„Celkem 20 kapitol (příběhů) o záhadných vraždách či zahadach ... jak minulých (sv. Vojtěch či Václav III. ... tak I případy z přelomu 19. a 20.století ... poslední případy masových vražd z poloviny 20.století jsem absolutně neznala ... a byla jsem z nich dost v šoku... ale bylo to dobře napsané... plus fotografie v každé kapitole ...“... celý text
— Ronnie68
Reminiscence
„Opět pěkně a čtivě napsaná kniha od D.D. Nejdříve jsem se bál, že to bude samá politika, ale nezklamal, a vyklubal se z toho pěkný kriminální případ, jen ze staré doby.
Knihy od D.D. prostě nikdy nezklamou a vždy po nich rád šáhnu a přečtu si je.“... celý text
— MichalHoráček
Komturova smrt
„Jak už tu někdo zmínil, kniha má moc rychlý konec. Mě navíc připadá, jakoby v jednu chvíli nastal zlom(kdy se děj odehrává v průchodu) a spád děje se ubíral až nestandardně vůči předchozím dílům Murakamiho. Přesto ta kniha byla dobrá, ale pro někoho, kdo má jeho dílo takřka přečtené, bude asi těžší polapit závěr. Možná mi v knize chybí stejná věc, kterou jsem už zmiňoval v jiné knize a to, že v samém závěru jsou osudy některých hrdinů knihy posunuty do ústraní a více se o nich nedozvíme. Tak třeba příště.. Na závěr jen, že kniha se dobře čte, vtáhne vás velice rychle do děje a příběh je velice originální.“... celý text
— led_darkshiner
Válka nemá ženskou tvář
„Bez zbytečné ideologie,bez patosu.Ty ženy si vytrpěly peklo.Skládám velikou úctu.Snad jen ještě citát z knihy.
"Vy jste spisovatelka.Tak něco vymyslete.Něco krásnýho.Bez vší,špíny a zvratků...Bez pachu vodky a krve...Něco jinýho,ne tak strašnýho ,jako je život..."
A.I.Medvedkinová“... celý text
— Benny215
Žízeň po životě
„Skvěle napsaný románový životopis. Příběh života velkého umělce, věrnost jeho bratra, povětšinou naprosté nepochopení jeho okolí i nepřijetí společností. Bylo mi z toho do breku.“... celý text
— Netae
Prsa a vajíčka
„Zvláštní a podnětná kniha o ženství, kterou je třeba číst pomalu. Jaká jsou očekávání (japonské) společnosti od žen? A je hlavním smyslem života ženy porodit dítě? Tenhle román opravdu není pro každého, ale tematizuje problematiku, která se týká žen (i můžů) napříč společností zdaleka nejen v Japonsku. Někdy mě provokovala až přílišná upjatost hlavní hrdinky, ale i ta upjatost byla popsána velmi autenticky, uvěřitelně. Vzhledem k tomu, že mateřství porodem nekončí, ale teprve začíná, dost mi chyběla praktická rovina příběhu - ohledně výchovy dítěte singl matkou.“... celý text
— Janek
Nebýt či být: O utrpení, které přináší příchod na tento svět
„Oh wow, tohle je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla.
Richard Dawkins kdysi řekl, že si přeje, aby na jeho pohřbu hráli Triumfální pochod z opery Aida, neboť přijít na svět bylo velkým vítězstvím. David Benatar si myslí opak: Better never to have been, jak zní titul originálu.
Benatarův gnosticismus a z něj vyplývající antinatalismus si zčásti notují s Schopenhauerem, ale jihoafrický filosof jde dál. Schopenhauer klade důraz především (byť nejen) na to, že plozením dětí poškozujeme své zájmy; opak nám dokáže namluvit pouze slepá vůle k životu manifestovaná pohlavním pudem.Benatar zdůrazňuje spíše, že plozením poškozujeme zájmy svých potenciálních dětí (případně množením zájmy zvířat). Neboť existence nemá žádnou výhodu oproti neexistenci ani v ideálním světě, naopak existence ve světě plném utrpením je zásadní újmou. Trvat navzdory faktům na tom, že Země je přívětivé místo a život zahrnuje více intenzívnějších slastí než bolesti, je podle Benatara projevem evolučně daného, avšak nemístného optimismu.
Autorův gnosticismus pro 21. století má obdivuhodnou argumentační stavbu, logickou a srozumitelnou. Přesvědčení, že nenarodit se je vždy lepší než se narodit, promýšlí do všech důsledků, přičemž se svědomitě a gentlemansky vypořádává s námitkami odpůrců. Jeho smysl pro humor, laskavá jemnost, racionalita a erudice z něj během prvních stránek udělaly mého nejoblíbenějšího filosofa současnosti, který mi vrátil důvěru ve smysl etiky jako akademické disciplíny.
Gnostické přesvědčení o újmě ze zrození samozřejmě nemá za následek pouze antinatalismus; nese s sebou také implikace pro otázky interrupce, sebevraždy (ač autor rozlišuje mezi životem hodným započetí a životem hodným pokračování!), eutanázie, umělého oplodnění, vyhynutí lidstva, ba dokonce množení domácích a hospodářských zvířat (Benatar je nejen bezdětný, ale také vegan, což jeho etice dodává okouzlující autenticitu: žije podle toho, o čem je přesvědčen). Svojí kontroverzností nepochybně šokuje lidi s konvenčními morálkami; tak např. každá těhotná žena podle něj nese břemeno zdůvodnit, proč nešla na potrat (do 7. měsíce). To proto, že přivedeme-li na svět někoho, kdo bude litovat (a k lítosti máme dost racionálních důvodů všichni), vytvoříme tím nějaký subjekt neštěstí, ale potratíme-li někoho, kdo by byl býval na světě rád, nebude tu nikdo, komu by bylo uškozeno. (Můj komentář samozřejmě nemá za cíl reprodukovat argumentační strukturu díla, Benatarovo vysvětlení má značnou komplexitu.) Je to totálně extremistické... a já s tím totáně souhlasím.
Filosof zmiňuje agresivní reakce, které jeho antinatalismus vyvolává - pochopitelně, protože existuje evoluční preference pro optimistický sebeklam a natalistické reprodukční chování. A sama jsem byla překvapená, že jakmile o jeho knížce promluvím, spolehlivě tím namíchnu každého v doslechu. Pro mě je nicméně Benatarovo dílko filosoficky mistrným rozvedením názoru, který je mi hluboce vlastní od puberty a který nacházíme vlastně už v pozdně antické gnózi, v díle "heretického" křesťanského myslitele Markióna z Pontu (doporučujícího všeobecný celibát a mírumilovné vymření), u Schopenhauera a v buddhismu (s jeho představou o světě coby koloběhu utrpení, z nějž můžeme vyváznout vyvanutím a nereprodukováním života). Jakkoli se mnozí nad gnosticismem vztekají, zůstává nikoli neopodstatněným, vytrvalým a hlubokým proudem indoevropského myšlenímyšlení - a zjevně nejen indoevropského, jak ukazují citáty z židovských náboženských děl v závěrečném oddílu. Když jsem v pubertě sdělila svému tatínkovi, že přivést na svět děti od něj nebyl právě nejaltruističtější a nejmorálnější čin, málem jsem dostala do zubů. :D A přitom si to myslím společně nejen třeba s Buddhou, ale také s tímto šarmantním vedoucím johannesburské filosofické katedry... :)
"Tim však nechávám otevřenou otázku, zda by mělo existovat zákonné právo mít děti. (...) Zákonné právo na svobodu projevu například existuje ne proto, aby chránilo projev, který každý považuje za dobrý a moudrý, ale naopak aby chránilo projev, který někdo považuje za zlý či hloupý." (s. 139)
PS. Poklona nakladatelství Dybbuk za dobrý překlad (až na tu chybějící čárku v titulu) a esteticky potěšující vydání!“... celý text
— JulianaH.
Podivná Sally Diamondová
„Skvělá knížka, neotřelý nápad, ale ten konec, ten mi nějak nesedl. :/“
— mi-nul-o
Společnost lhářů: Román o moru
„Skvěle zpracované téma.
Skupina náhodných pocestných pestrých osudů se stane společenstvím na cestě před morovou nákazou.
Dostat se do města před nařízením o epidemii je ošidné, když pak je na příchozí a židy pohlíženo jako na zdroj zla. Dostat se pak ven bez pomstychtivosti je malý zázrak. Cesta a osudy poutníků jsou navýsost velmi dramatické.
Citace: "Bylo tomu těžké uvěřit, ale staré zákony a starý svět se nám zhroutily před očima. Vlády se ujal nový král, jmenoval se Mor. A ten taky vyhlásil nový zákon. Uděláš cokoli, jen abys přežil."
Velmi zdařilé, super, nadějná autorka v mých Nej.“... celý text
— Jaruš7
Strasti s Bertem
„Druhý díl strastí byl snad ještě lepší než ten první. Autorka zvolila netradiční retrospektivní vyprávění a byla to trefa do černého. Hned na začátku jsme zažila šok a pak zjišťovala, co se vlastně stalo, co k tomu vedlo. To bylo skvělé, připomnělo mi to film Americká krása, jež se vyznačuje stejným stylem vyprávění.
Oproti prvnímu dílu, kde Max většinou jen fňukal, nebo byl naštvaný, jsme se zde dočkali i jiných poloh. Spousty sladkých scén, erotického jiskření, ale nechyběla ani komická linka. Myslím, že scéna, v níž se Max snaží smažit palačinky, je moje nejoblíbenější z celé knihy.
Sice jsem poměrně rychle vytušila, o co v příběhu jde, ale to vůbec nevadí. A i když byl konec tentokrát hořkosladký, třetí díl to určitě zase vystřelí do oblak.
I když mě opět rozčilovala nepovedená korektura, příběh mě bavil natolik, že nemohu jinak než hodnotit 5/5.“... celý text
— Arianachan
Tajemství domu v L.
„Jitka si žije vcelku poklidný život. Po svatbě se s mužem nastěhují do nového domu a užívají si společných chvil. Bohužel, ne moc dlouho. Josef velmi brzy umírá a Jitka zůstane sama na výchovu jejich dcery. Jelikož ji tíží samota, najde si přítele, mladšího přítele, který navíc asi netuší, co znamená věrnost.
Tolik k anotaci, která se vám může zdát, že zřejmě půjde o banální příběh, ale nenechte se zmást. Čekají vás dvě časové linie, které se v tu správnou chvíli začnou proplétat. Čeká vás postupné odhalování minulosti, nejedno dobře ukryté tajemství, které vypluje na povrch vždy ve správnou chvíli, abyste zůstali napnutí až do konce.
Kniha je o vztazích, ať už těch rodinných, milostných, ale i těch běžných, mezilidských. Jsou tu vylíčeny nelehké lidské osudy, a i když byste si mohli myslet, že vás něco takového nikdy nepotká, je tu právě mnoho situací, které může prožít kdokoliv z nás.
Že je to příběh ze života dokazuje i to, že autorka do knihy zakomponovala své vlastní zkušenosti (kdo četl její prvotinu, Cesta do blikajícího pekla, ten ví).
Je to skvěle promyšlený příběh, který udrží vaši pozornost od začátku do konce, probudí ve vás emoce. Možná budete dojatí, možná budete naštvaní, každopádně budete žít spolu s příběhem.“... celý text
— eva3992
Vzpoura
„Není divu, že z Verhaerena byl nadšen radikální S. K. Neumann. Takto bouřící, temná a revoluční témata i forma musela být potvrzením jeho postojů. Není ani divu, že se líbil F. X. Šaldovi a byl ceněn jeho svěží volný rým, kterým maloval své znepokojivé výjevy. Sbírka Vzpoura se věnuje síle davů, městu, které považuje spíše za bojiště, nebo blížícímu se střetnutí utlačovaných vrstev a pyšné třídy elity. V básních jako na obrazech Verhaeren maluje ponuré ulice měst, ve kterých se rudá záře ze zapadajícího slunce míchá s plameny hořících domů a zvony bijí na poplach.“... celý text
— memphisz
Lepší než ve filmu
„Když se po letech objevila Lizina láska z dětství (Michael), která si navíc skvěle rozumí s jejím sousedem (a úhlavním nepřítelem) Wesem, rozhodne se Michaela dostat za každou cenu a bude kvůli němu i předstírat vztah.
Příběh jsem si užívala od první strany. Je tu zmíněných spoustu (nejen romantických) filmů, zpěváků a hudebních kapel, a dokonce se nezapomnělo ani na knižní sérii Bridgertonovi.
V romancích mi víc vyhovuje, když se postavy ve vyprávění střídají a tady mi občas ten druhý pohled chyběl. Autorka mi to ale vynahrazovala vtipnými dialogy a jiskřením mezi hlavními hrdiny.
Tohle byla neskutečně roztomilá záležitost, kterou jsem slupla za pár hodin. Bavila jsem se a úžasně si u toho odpočinula. Lepší než ve filmu by si rozhodně měla přečíst každá romantická duše.
#spoluprace @knihydobrovsky“... celý text
— lena.o.knihach
Lovci lidí
„Veselé historky revizora z chytání černých pasažérů. Poměrně příjemná jednohubka na dvě hodiny čtení. Ovšem slibované pootevření přísně střežených vrátek tohoto povolání nečekejte, autor (nebo vydavatel) si tento marketingový žvást uvedený na zadním obalu mohl odpustit.“... celý text
— sf1
Velký závod
„Na knihu jsem se těšila. Zklamáním pro mě byl neustálý popis závodů, který úplně zastínil děj. Ani jsem to nedočetla. Z prostředí koňáků jsem zvyklá na vyšší level od Dicka Francise.“... celý text
— Dandy1
Vrány
„Přečteno za den, smutno mi z ní bylo ještě týden… 4/5*“
— LenkaMacak
Muž z ledovce
„Zhltnuto na posezení, skvělé“
— ANDY28
Lars mele maso
„Konec, šlus, poslední (zatím?) díl ze série s Larsem, soukromým očkem, který s humorem sobě vlastním řeší zapeklité případy. Stejně nerozbitný, sarkastický, poblíž Jacka Danielse se vyskytující a s krásnou slečnou v merku. Celá série se odvíjí v jednom duchu, je to v podstatě blbina, ale baví :)“... celý text
— Květ
Šachy pod sopkou
„Knihu som čítal na mňa neobvykle dlho, pár krát som sa k tomu musel nútiť. Tempo bolo pomalé až sa to vlieklo. Barbaroti sa to snažil zachrániť ale nepodarilo sa mu to. Vyriešenie prípadu malo veľmi rýchly koniec, takže sme nezažili ani žiadne poriadne napätie. 2/5.“... celý text
— FilipHaring