Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533202/bmid_zivotice-obraz-po-zapomenute-traged-65e032386cc9c.png
4
1975
1975
Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše. Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy. V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války. Nepodařilo se jim to. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v místním hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří z nich zemřeli před očima svých blízkých. Jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku“, stálo pak v hlášení. Podle velitele zásahu Guida Magwitze to měla být „krvavá msta za zavražděné kamarády“. Pojal ji vskutku důkladně, protože odvetné akce pokračovaly až do února 1945. Během nich zemřeli další lidé, desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Vrátili se čtyři. Vzhledem k počtu obyvatel patří Životice k nejpostiženějším obcím na území České republiky. A přece jejich tragédie upadla v zapomnění. Karin Lednická ten příběh znovu přivádí k životu. Kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného. 1audio CD... celý text
Literatura faktu Literatura česká Historie
Vydáno:
2023
,
Radioservis
Interpreti: Zuzana Truplová , Norbert Lichý
více info...
Přidat komentář
Naprosto skvěle zpracované události, které se staly v Životicích. Ohledně 2. sv. války se hovoří neustále dokola o nejznámějších tragédiích, ale na ty jiné, neméně tragické, se zapomnělo. Nemělo by se a za tuhle knihu jsem nesmírně vděčná.
Četla jsem knihu, nevím, jak odstranit ta sluchátka, jiné vydání mi to nenašlo.
Informacne hodnotne dilo. Skvela reportaz o jednom z hruznych cinu, o kterych vime tak malo.
Mrazivé . Knihu jsem přečetla jedním dechem. Překvapila mě preciznost dodatků a vysvětlivek , napomáhá pro dokreslení skutečností . Fotografie dodali sílu skutečnosti o představě postav . Těžká doba ,těžké osudy. První kniha Karin Lednické , kterou jsem přečetla . Určitě přečtu další.
Smutný příběh o osudech obyvatel malé vesnice Životice, který stojí za hluboké zamyšlení. Tyto události by rozhodně neměly upadnout v zapomnění a je dobře, že si autorka zvolila toto téma pro svou knihu.
Velmi citlivě popsaná tragédie jedné vesnice. Autorčino přání se splnilo, Životice nebudou zapomenuty.
Smutný a zároveň velmi poučný příběh. I přes to, že mě historie velmi zajímá, o příběhu Životic jsem doposud neslyšela. Je nesprávné, že spousta tragických událostí upadla v zapomnění. Protože přece od toho historie je, aby nás poučila, aby nám ukázala, kam to či ono jednání a za jakých okolností může spět.
Brilantní práce paní Lednické :))
Smutný příběh o mě neznámé tragédii a vůbec o tom, co se dělo mezi Němci , Čechy a Poláky za II. sv. války.
Nejedná se vlastně o román, ale o takovou reportáž.
Moc smutné téma o šílenostech, které by se neměly vůbec dít, ale jsou dnes staré (stále jen) 80 let. Novodobá historie, o které se ví velmi málo.
Tyhle příběhy z války jsou (zní to blbě) “vděčné téma - čtou se strašně rychle, nelze přestat a v průběhu z nich není člověku moc příjemně.
To, čím si museli projít lidé z Životic a okolí a jak to museli vše zvládnout, mě naplňuje smutkem.
Tragická událost, o které se vůbec nemluví. Slyšela jsem o Lidicích a Ležákach, ale o Životicích nikdy. Což je hrozná škoda, protože takovéhle věci by se měli připomínat.
Tento skutečný příběh úplně obyčejné vesnice mě velice zasáhl a myslím teď jen na to, o čem dalším se nemluví?
Autorce jsem vděčná za zpracování historické události literární formou a objasnění jedné tragédie, o které jsem bohužel nic nevěděla, ačkoliv pocházím ze slezskoho Těšínska. Také jsem až v pozdní dospělosti pochopila problematiku tohoto koutu naší země. O mnohém se u nás nemluvilo, o mnohém se muselo mlčet. Nechápala jsem proč můj dědeček padl jako německý voják, co to byly Volkslisty, odkud pramenila nevraživost mezi Čechy a Poláky.
Prolínání stylů mi velmi vyhovovalo. Při čtení o takovýchto tragédiích mívá čtenář sklon sklouznout do jakéhosi statistického uvažování. Díky tomu, že tady byla literatura faktu proložena beletristickým vyprávěním, stane se ze statistiky série osobních neštěstí, které je čtenář schopný procítit. Moc se mi toto pojetí líbilo.
{E-kniha}
V knize jsem se seznámila s pro mě neznámou životickou tragédii. Příběh asi netřeba rozebírat. Stejně tak střídání beletrie s fakty.
Co si z knihy odnáším jsou odvěká moudra a omyly. Omyl ve válce: nic jsem neprovedl, nic mi nemůžou udělat.
Pravda: “Za všechny ty hrůzy nemůže válka, ale lidi, kteří ji vyvolali.“ (s. 121)
A osud strůjce masakru Magwitze? Člověk by čekal, že se vzhledem k jeho historii zašije někde v jižní Americe, nebo se ztratí v davu přesidlovaných Němců. On ale žil v Německu, vypátrali ho. Trestní stíhání bylo zastaveno, vyvázl bez trestu. Dožil se 88let, parte s textem "smrt kosí suchou i zelenou trávu“ (s. 147) už je jen jakousi bodnou tečkou na závěr.
Velmi zajímavá knížka i pojetí, kdy se střídají příběhy lidí s informacemi o jejich životech, hodně silný příběh.
Knihu jsem přečetl na jeden zátah. Úžasné čtení. Historie, o které jsem neměl ani potuchy, krásně ožívá na stránkách této knihy.
Uf, těžké ale důležité čtení. Pocházím z Těšínska a o této události jsem neměla ani potuchy. Klobouk dolů před paní Lednickou, pátrání a dávání dohromady všech skutečností ji muselo zabrat spoustu času.
Jsem moc ráda, že máme takové spisovatelky, jako je Karin Lednická. Kniha o Životících byla úplně jiná, než můj velmi oblíbený Šikmý kostel. Jde spíše o záznam historických událostí, včetně podrobného výčtu osudů jednotlivých rodin. Pro zájemce o historii určitě cenný studijní materiál založený na pečlivém zkoumání (a zatím ještě i autentických výpovědích žijících svědků události). Já jsem se ve všech těch jménech a rodinách trochu ztrácela, bylo jich opravdu hodně, ale to vůbec nesnížilo kvalitu obsahu... Člověk získá ucelený obraz zapomenuté tragédie jedné vesnice na sklonku 2. světové války. Věřím tomu, že podobný osud potkal během války i další obce, možná ne v takovém rozsahu, ale určitě se podobné věci děly. Zajímavý je zde i pohled na území, které historicky patří střídavě Slezku a Polsku. Doba, kdy bylo připojeno opět k Polsku a tím pádem okupováno nacistickým Německem, je velmi hezky popsána i v Šikmém kostelu, stejně tak jako problematika přijetí "volklisty". Těším se na třetí díl Šikmého kostela, kde se uričtě setkáme s pohnutými osudy lidí, kteří v dobré víře během války volklistu přijali, aby ochránili své rodiny...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus Slezsko česko-polské vztahy partyzáni podle skutečných událostí nacistické zločiny Životice Životická tragédie (1944)
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
1. Šikmý kostel, 2. Šikmý kostel 2, 3. životice....Pro mne tedy kniha zajímavých faktů. Přečteno snad na třikrát, bylo to jako když je člověk v muzeu a má potřebu si přečíst všechny cedulky u všech exponátů.