Vlčí zátoka
Michaela Bulíčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480581/bmid_vlci-zatoka-yjr-480581.jpg
4
17
17
Vlčí zátoka. Konec světa. Tak by malé městečko, jež bylo odlehlé od veškeré civilizace, popsala Amber Mitchellová. Zapadlá díra, v níž se zastavil čas. A právě sem se ona, holka z velkoměsta, musela po smrti svých rodičů přestěhovat. Ospalé městečko však ukrývá spoustu tajemství. V lesích číhají monstra, o nichž nikdo nemluví rád. Některé rodiny se od těch ostatních drží dál. Jednou z nich jsou právě Stevensovi, jejichž kořeny sahají stejně hluboko do historie městečka jako ty Mitchellových. Amber se zaplétá do věcí, jimž nerozumí. Dokáže se zorientovat a zvládne vše? Najde při tom nové přátele, nebo i nějakou lásku? Tohle bude holky bavit, zvlášť když to napsala jedna z nich, Míša Bulíčková, která původně publikovala na amatérské sociální síti Wattpad, pod pseudonymem MichaellkaB.... celý text
Přidat komentář
Repost hodnocení z mého instagramového účtu:
Původně kniha vycházela na Wattpadu, což je na ní poznat. Kapitoly jsou kratičké, neplýtvají čas na popisech, skládají se převážně z dialogů (které bohužel nejsou rozdělené novými odstavci, takže se v nich občas těžko orientuje), akce i drama mezi postavami přicházejí a odcházejí jako na houpačce. Amber je typická "ne jako ostatní holky, ale přesně jako ostatní wattpadovské hrdinky" protagonistka. Vedlejší postavy se mi občas pletly kvůli nedostatečné charakterizaci a podobně znějícím jménům.
A stejně mě čtení neuvěřitelně bavilo. Možná šlo hlavně o směs nostalgie a obdivu k mladé autorce, jež si zvládla vydat knihu, kterou zřetelně napsala tak, jak se to líbilo jí. Také mě nicméně fascinovala fantasy složka příběhu, která nebyla rozhodně zanedbaná ve prospěch romantické linky. Vztah vlkodlaků a lovců autorka pojala dle mého názoru originálně a zajímavě, stejně jako historii Vlčí Zátoky.
A k té romantické lince - nevím dost dobře proč, ale chytla mě také. Mohla bych spočítat na prstech milostné trojúhelníky, kde bych již od začátku měla svého favorita, a tento se k nim řadí.
Z čeho jsem zmatená, je myšlenka knihy. Na jednu stranu se Amber snaží vzepřít okolí, které jí diktuje, co má dělat, na druhou příběhem prostupuje motiv předurčenosti - jako by osud protagonistky byl předem stanoven kvůli podstatě toho, co je zač.
Nejde o dílo, které by mě hluboce zasáhlo. Ale bylo to to pravé, když jsem se v poslední dny potřebovala na pár minut odreagovat nebo si zpříjemnit cestu hromadnou dopravou.
Doporučuji, pokud vás podobně jako mě baví objevovat méně známé české autory, máte chuť na zajímavé pojetí vlkodlaků a nepohorší vás občasný chybně použitý přechodník.
Krásná knížka moc mě pobavila i když myslím že bych jí pochopila víc kdybych byla starší ale i tak moc super.
Tato knížka mě zaujala už pro to, že ji napsala česká autorka.
Fantasy moc nečtu, ale tento příběh mě chytl už na začátku.
Celý nápad je moc zajímavý. Líbilo se mi i to, jakým stylem autorka psala, protože je to přesně to, co si chcete přečíst, když potřebujete přijít na jiné myšlenky. A potřebujete se na text opravdu soustředit a více nad ním popřemýšlet. (Ovšem rozumím tomu, že každému to nebude vyhovovat.) Děj nebyl psaný jednoduše, při čtení jsem se i několikrát vracela v textu, o to víc mě to ale bavilo. Přeskakování v časech tam bylo, ale nevadilo mi. V textu se často objevovala synekdocha např. místo: Amber se pohledem střetla se Sethem bylo použito: " Oříškové oči se střetly se zelenou." To se mi také líbilo.
Naopak jsem měla z příběhu dojem, že paní autorka se ve psaní vyzná. A tohle je prostě její styl. Mám radost, že jsem si tento příběh mohla přečíst.
No, co k tomuto titulu říct... Za mne to bylo vyloženě utrpení číst. A to je obrovská škoda, jelikož děj stojí za to.
- hvězda za:
1. Formátování... Mám pocit, že tuhle knihu neviděl žádný editor a to ani z vlaku. Asi naprosto základní věcí v každé knize je, že pokud se používá přímá řeč, začíná vždy na novém řádku. A to především tehdy, pokud se mění osoby, jež mluví. Tady je všechno naplácané dohromady a to tak děsně, že nejen že nevíte, kdo právě mluví, ale pokud do rozhovoru dvou lidí vpadne třetí, musí vám to dojít z kontextu, případně to čtete třikrát dokola.
2. Označování postav... Další extrémně rušivým elementem je, že autorka místo používání jmen postav často přechází k pojmenování na základě barvy vlasů. Blondýn, brunetka atd. Pokud by to bylo jednou za čas, dejme tomu, ale tady je toho tolik navíc v kombinaci s formátování přímé řeči je to vyloženě peklo.
3. Časové skoky... většina autorů pokud skáče v čase nebo místě používá mezi takovými pasážemi větší mezery, speciální znaky nebo se tam přesuneme v nové kapitole. Zde je kapitol 100 a to má kniha pouhých 301 stran, a ani tak autorka tuto možnost nevyužila.
Hvězdičku dávám jak za provedení vlkodlaků, jejich partnery, sympathy a atinpathy a také za zajímavý příběh a zvraty v něm.
Nicméně celkový dojem z knihy je špatný. Chápu, že kniha byla zprvu publikována na wattpad, ale chtělo to opravdu zapracovat na formální úpravě textu před vydáním.
Vlčí zátoka
Kniha se mi velmi líbila a proto pět hězdiček. Krásně propracovaný děj a vlkodlaci, jejich svět by opravdu promyšlený. Taky souhlasím s názorem že tuto knihu editor neviděl ani z rychlíku.
Navíc přirovnání jako ,,brunetka" nebo ,,blondýnka" byla lehce zmatečná. Ke konci knihy se v tom dalo vyznat, ale ze začatku vůbec. Naopak oslovení ,,člověčice" nebo ,,vlku" se mi líbila.
Trochu mě štvalo Ambeřino občasné hloupé chovaní, na druhou stranu se párkrát zachovala opravdu odvážně. Zato bych vůbec neuhodla, kdo zabil Ambeřiny rodiče - bylo to pro mě velké překvapení.
Jinak knihu rozhodně doporučuju - je velmi originální a kdyby bylo náhodou pokračování, tak se do s radostí pustím.