Ivalu
Peter Freuchen
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525514/bmid_ivalu-6543d9e93b175.jpg
4
15
15
Když člověk bojuje o přežití, dosud důležité věci náhle ztratí na závažnosti a do popředí vystoupí docela jiné hodnoty. Mladá inuitská žena Ivalu přežívá ze dne na den, protože její rodina nemá živitele-lovce. O nápadníky nemá nouzi, zůstává ale věrná svému snu: chce se stát manželkou bílého muže. Pak se v osadě objeví dánský lovec lišek Basi a postaví si tam dům. Když chce jeho pomocník, proradný Minik, Ivalu unést a přinutit ji, aby se stala jeho ženou, Basi ji zachrání a začnou žít spolu. Basi, který se považuje za příslušníka vyspělejší civilizace, se stále znovu dostává do situací, kdy musí uznat, že jeho žena, bělochy považovaná za primitivní, činí mnohem moudřejší rozhodnutí a ví si mnohem lépe rady, když se dostanou do obtížných, život ohrožujících situací. Příběh z počátku minulého století je vyprávěn z perspektivy domorodých Inuitů, kteří s úžasem a bezděky humorně komentují neznámé situace, které do jejich života vnášejí nově příchozí bílí muži. Čtenář se seznamuje s dnes již zaniklým způsobem života obyvatel Grónska, s jejich způsobem myšlení, účastní se lovu na ledního medvěda, pochopí fungování dynamiky ve skupině závislé na bohatství úlovku, kde jsou neúspěšní odkázáni na blahovůli úspěšných. Zdánlivě prostý jazyk knihy a popisované, často drsné události spolu pozoruhodně kontrastují. Peter Freuchen (1886–1957) byl dánský polárník, cestovatel, spisovatel a novinář, blízký přítel a společník známějšího Knuda Rasmussena, s níž v roce 1910 založil výzkumnou stanici v grónském Thule. V knize vypráví o tom, jak se seznámil se svou pozdější ženou, Inuitkou Navaranou, která v příběhu vystupuje pod jménem Ivalu.... celý text
Přidat komentář
Polárník Peter Freuchen (1886-1957) strávil část svého života v Grónsku a na základě toho napsal knihu Ivalu, inspirovanou svou inuitskou manželkou.
Ivalu mě zaujala u @vrchni_kniha_uci. Je to pozoruhodná kniha s velkou informační hodnotou. Popisuje tradiční život Inuitů, ten se skládá zejména z lovu a zpracování úlovků, šití a spravování oblečení z kožešin a každodenního života.
Mentalita Inuitů je úplně jiná, proto občas mezi nimi a "bílými muži" vznikají různá nedorozumění.
Překvapil mě zvyk, že Inuité mluví schválně ve skromnosti a jakési ironii. Třeba se chtějí pochlubit návštěvě, jak jsou pohostinní a kolik mají jídla, a místo toho řeknou: "Nechte maso, ať se vaří, stejně za nic nestojí! Stydím se za svůj dům, moje žena je neschopná!". Nebo často říkají: " Jsem jen ubohý Člověk."
Celkově se velká část knihy věnuje lovu potravy, maso se jí vařené, syrové, sušené, uleželé - shnilé (loví se mroži, tuleni, medvědi, zajíci, lišky, bělokuři, alkouni).
Muži si své budoucí manželky namlouvají dost drsným a agresivním způsobem a jak se na konci píše: " Ženy však mohou být takové, jaké ve skutečnosti jsou, jen s bílým mužem." (Tady nevím, jestli se to takto obecně dá úplně říct ).
Vždycky mě fascinuje sledovat národy, které žijí v souladu s přírodou mimo "vyspělou" civilizaci a vlastně jim to spojení s přírodou určitým způsobem závidím. Ale tady je to tedy vykoupeno drsným zacházením se ženami, velkou zimou a někdy krutými zvyky.
Zajímalo by mě, jaký je život v popisovaných oblastech dnes, hodně věcí se jistě za tu dobu změnilo.
Pokud rádi cestujete alespoň literárně do různých kultur, je to kniha pro Vás. Jak už jsem za začátku psala, ta hodnota je tam více informační než beletristická.
"Potíže k životu patří, a proto není vhodné někoho litovat, má pak ještě větší trápení. Když se ale potížím smějeme, zaleknou se!"
"Zuby smutku se rychle obrušují, a když uplyne nějaká doba, nezakusují se tak hluboko."
Pokud by styl psaní bylo mužem, tak tohle by rozhodně nebylo můj typ. Naštěstí všechno, co jsem se o Inuitech dozvěděla převládlo nad tím, že se mi kniha špatně četla. Mě, zhýčkanou městskou holku, jejíž největší životní dobrodružství bylo spaní pod širákem na Svatojakubské pouti, fascinovala každá stránka.
Skvělé a místy dost vtipné vyprávění o životě na severu Grónska před nijak dlouhou dobou - přesto trochu jako z jiné planety.
Autorovy další knížky
| 1972 |  Kniha sedmi moří |
| 1939 | Moje mládí v Gronsku |
| 1972 | Pod polárním sluncem |
| 1930 | Velký lovec |
| 2023 | Ivalu |
úlovek z knižního festivalu. O Inuitech jsem se nedozvěděla nic moc víc, co bych ještě nevěděla. Snad mě jen opět překvapila míra násilí, uplatňovaná ve vztazích (jako pračlověk - odtáhnu ženu za vlasy, a okolí se nějakým ranám vůbec nepodivuje...). Život drsný, náročný, ale i krásný. Obyčejné radosti z malých věcí. Soulad s přírodou.
Často jsem se zamýšlela nad tím, jak asi Eskymácké lahůdky chutnají (představa žužlání tuku, naložené alky...)
Zdvořilostní fráze, styl řeči, který je pro nás trochu nesrozumitelný ("skromnost", sebeshazování v rámci etiky..jako třeba že jsem naprosto nemožná, nebo že si ani nepamatuji své jméno..)
A nejvíc mě vždy fascinuje jejich schopnost přežít...
Úvod kapitol doprovázený černobílými fotografiemi, kterých bych klidně uvítala i víc :)
Doporučuji !