Souostroví Gulag - 3. díl přehled
Alexandr Isajevič Solženicyn
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/242507/bmid_souostrovi-gulag-3-dil-242507.jpg
5
95
95
Souostroví Gulag série
< 3. díl
Souostroví Gulag je jedním z nejznámějších děl popisujících vězeňský systém Sovětského svazu. Jeho autor Alexandr Solženicyn čerpal ze zkušenosti svého vlastního uvěznění i rozsáhlého výzkumu, stejně tak i z dobových autentických dokumentů. Kniha byla napsána mezi lety 1958 a 1968, na západě publikována v roce 1973, v Sovětském svazu oficiálně vydána v roce 1989. Žánrově pak tato kniha stojí na pomezí románu, literatury faktu a autentického dokumentu. Svůj osobní příběh od zatčení přes vyšetřování, pobyt v tranzitní věznici a pracovním lágru doplňuje autor autentickými příběhy mnoha dalších vězňů a líčením celého systému vězeňského průmyslu, vyšetřovacích metod, soudních praktik, způsobů přepravy vězňů atd.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1990 , OK CentrumOriginální název:
Архипелаг Гулаг , 1975
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Souostroví Gulag - 3. díl. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (7)
Třetí díl, autor Solženicyn sepsal jeho osobní zážitky z posledních tří let v gulagu.
„Tak teda. Poslední objev medicíny, že člověk vůbec nepotřebuje spát osm hodin. Absolutně dost – čtyři hodiny! Proto přikazuju: práce začíná v sedm ráno, končí ve dvě v noci, přestávka na oběd hodina a na večeři hodina.“
Poslední část třídílného vydání. Tato je poněkud hloubavější. Ukazuje hlubší pohled na mentalitu Rusů a okolních národů. Zároveň jde stále o velice intimní zpověď táborového života. Kromě dalších a dalších detailů sovětského systému se však příběh nezadržitelně blíží ke konci. Autor ukazuje postupný rozklad systému gulagu, nárůst odporu, vzrůstající počet vzpour, vraždění práskačů a slabost stráží, lidé přestávají být ovcemi a začínají být opět individuálními lidmi. Ukazuje reakci a nevíru západních společností. Rozklad gulagu, ale zároveň rozklad a atomizace společnosti jako celku v důsledku permanentního života ve lži – což tedy v Rusku trvá dodnes. Zajímavé je porovnání carského systému vyhnanství s gulagem – kde v porovnání byl carský systém placená pohoda.
Celým textem, přes všechny tři díly, se samozřejmě vine sovětský jazyk, systém mluvy, změna významu slov, manipulace s řečí. Tomu důrazně doporučuji věnovat pozornost - nelze si nevšimnou obrovského množství podobností s rétorikou dnešní doby. Autor varuje před zastíráním pravdy, před životem ve lži a bohužel se nelze ubránit dojmu, že právě tam opět pomalu míříme a nepohodlná fakta a realita jsou opět zametány pod koberec.
Komunismus je čisté zlo a dnes je víc než zřejmé, že ruská společnost se s tímto zlem dosud nevyrovnala.
„Jste propuštěn, ale pamatujte si, že tu budete chodit jako na provaze. Nejmenší chyba, a zase z vás bude ze-ka. Ani nebude třeba vás soudit. Takže si dejte pozor a nemyslete si, že jste svobodný občan.“
„Dějiny nepotřebují minulost! Tak daleko se dostali dobrodějové. A co tedy dějiny potřebují? Budoucnost, nebo co …? To oni ty dějiny píší … Co jim všem teď můžeme namítnout, co říci na jejich jednomyslnou zabedněnost? Jak jim teď něco vysvětlit? Vždyť pravda je vždycky jaksi stydlivá, před příliš drzým útokem lži umlká. Dlouhodobá absence svobodné výměny informací ve státě vytváří propastné nepochopení mezi celými skupinami obyvatelstva, mezi miliony a miliony. Prostě přestáváme být jedním národem, protože skutečně mluvíme každý jinou řečí.“
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Souostroví Gulag - 3. díl v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 155x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 12x |
| v Knihotéce | 155x |
| v Chystám se číst | 42x |
| v Chci si koupit | 11x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
gulagy vězení, věznice Sovětský svaz vyhnanství pracovní tábory státní terorismus komunistický režim
Autorovy další knížky
| 2000 |  Jeden den Ivana Děnisoviče |
| 2011 | Souostroví Gulag: 1918–1956 |
| 1990 | Souostroví Gulag - 1. díl |
| 1991 | Rakovina |
| 2004 | Dvě stě let pospolu. Díl 1, Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795-1916 |
Pokud by se dalo o nějaké knize říct, že mi změnila život, bylo by to určitě Souostroví Gulag. Po dětství stráveném v normalizačním komunismu jsem se pár let po pádu totality dostal k této knize a POCHOPIL jsem. Co je to komunismus, co je to Rusko, co je to absolutní lež, co je to utrpení. Kdo si knihu přečte, nemůže už nikdy naletět komunistickým lhářům a jejich pokračovatelům.
CITÁTY:
Uprchlík z přesvědčeni! To je ten, kdo ví, do čeho jde. Kdo viděl i mrtvoly zastřelených uprchlíků, pro výstrahu vystavené u nástupu. Kdo viděl i ty přivezené zaživa samá modřina, kašlající krev jak je vodí po barácích a nutí je křičet: „Vězňové! Podívejte se, jak vypadám! Totéž čeká vás!" Kdo ví, že uprchlíkovo mrtvé tělo je často příliš těžké, než aby bylo dopraveno do tábora. Proto přinášejí v batohu jen hlavu (podle táborového řádu je to tak jistější) a ještě pravou ruku, useknutou po loket, aby zvláštní oddělení mohlo zkontrolovat otisky prstů a vězně odepsat.
Otázka zní tak: jsi připraven ke smrti? Jsi. To znamená, že jsi připraven i k útěku.
Marie Sumbergová dostala za první rok práce v kolchoze dvacet gramů obili a 25 stalinských kopějek - tedy půldruhé chruščovovské kopějky. Za celoroční výdělek si koupila... plechové umyvadlo. Z čeho tedy byli živi? No, přece z balíčků z Pobaltí. Jejich národ byl ve vyhnanství, ale ne celý. A kdo posílal balíčky Kalmykům? Krymským Tatarům? Zeptejte se na hrobech.
Naše vyhnanství také téměř nezanechalo žádné fotografie: pokud tu byli fotografové, dělali snímky jen na doklady pro kádrové a zvláštní oddělení. Že by se skupina vyhnanců dala pohromadě vyfotografovat, co je to? Jak to? To by bylo hned jako udání: koukejte, to je ilegální, protisovětská organizace! Podle fotky by hned všechny sebrali.
Naše vyhnanství nezanechalo fotografie, víte, takové ty skupinky, dost veselé: třetí zleva - Uljanov, druhý vpravo Křižanovskij. Všichni vykrmení, čistě oblečeni, neznaji ani práci, ani bídu, když mají bradku, tak pěstěnou, když čepici tak z pěkné kožešiny.
Jak popsat v jediné větě celou ruskou historii? Je to země zmařených možností.