A tak tedy jdu... přehled
Jiří Dynybil
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420104/bmid_a-tak-tedy-jdu-bbt-420104.jpg
4
13
13
„Na mou duši, že nedokážu přesně říci, kdy poprvé, a především kolikrát jsem odpovídal na otázku, proč jsem se stal na krátkou, leč vydatnou část života poutníkem. Ta odpověď je nesmírně těžká.“ Osobní deník s mnoha zajímavými zážitky a příběhy poutníků z různých končin světa, které Jiří Dynybil potkal na své Svatojakubské pouti ze San Sebastianu ke katedrále v Santiagu de Compostela, po nejobtížnějších trasách – pobřežní Camino del Norte a původní Camino Primitivo. 787 km vytrvalým deštěm i jarním sluncem, městy a vesnicemi, zemí spálenou lesními požáry i takřka nedotčenou přírodou. Na této pouti nelze nic předstírat. Před nikým, a hlavně ne sám před sebou.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize A tak tedy jdu.... Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (11)
Tak jsem to s panem Dynibylem prošel celé. On asi 750 km pěšky a já 450 stránek jeho knihy. A nebylo to zrovna snadné. Na můj vkus je kniha až příliš podrobdá a popisuje trasu, kterou autor prošel opravdu detailně ve stylu: z bodu A jsem šel lesem do kopce, za křižovatkou s velkým duben doprava a pak asi dva kilometry po rovině atd. To bylo pro mě dost únavné, spíš bych uvítal víc emocí, které tato pouť člověku přináší. Ale jinak smekám před výkonem a vůlí, kterou pan Dynybil prokázal vrchovatou měrou a dokázal překonat zdravotní neduhy spojené s jeho věkem a prodělanou nemocí.
Moc se mi líbil deník dlouhého putování severní cestou. Nejen že mnohá místa znám, ale z jiné doby a z jiného pohledu, ale hlavně je to velmi autentický popis všeho, co taková dlouhatánská specifická pěší túra obnáší, odnáší a přináší, znamená fyzicky i psychicky. Opakující se podrobnosti jako budíček, hygiena, maca jako ranní "lomcovák", ty lze průběžně přeskakovat.
Sama bych si na tuhle strastiplnost netroufla, proto mají všichni putující můj nezměrný obdiv. A autor ve svém věku a se svými přiznanými neduhy zaslouží obdiv dvojnásob, nijak si to neusnadnil, sám si zvolil tu nejlevnější variantu ubytování, takže každý večer nocleh na palandách, často po desítkách spáčů, s malým hygienickým zázemím a žádným soukromím. Kterého si zato užil přes den, kdy putoval výhradně sám (myslím, že to snad ani jinak pořádně nejde).
I když tahle cesta u valné většiny poutníků v dnešní době postrádá jakýkoli náboženský podtext, nehledají a nenalézají víru (ovšem doufám, že věřící ji neztrácejí, spíš posilují), tak rozhodně musí chtě nechtě odkrýt, co v každém je. A kdo o tom svém putování dokáže napsat, poutavě a upřímně, si to opravdu užije do dna.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha A tak tedy jdu... v seznamech
| v Přečtených | 15x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Knihotéce | 22x |
| v Chystám se číst | 16x |
| v Chci si koupit | 4x |
A tak tedy jdu...
O tom, že se při „Caminu“ život scvrkne na to, kam složit unavené tělo, co jíst, pít, jaká bude další cesta, o tom píše většina autorů podobných cestopisů. Ale tady to bylo jiné, mnohem hlubší. Vzhledem k autorově výborné znalosti španělštiny, jeho pozoruhodným životním zkušenostem a lidskostí, kterou jsem vnímala z celé knihy, jsem prostřednictvím jeho vyprávění měla možnost lépe porozumět španělské mentalitě, zahlédnout skutečný život Španělů mimo velkoměsta. Zajímalo mě, jaké bylo zrovna „menu dne“, koho na své cestě autor potkal, jaké v něm cesta vyvolávala vzpomínky. A někde mezi řádky jsem pochopila, že skutečný poutník jde do Santiaga s otevřenou duší, setkává se na cestě s ostatními poutníky a s pokorou přijímá skromné ubytování. „A tak tedy (pů)jdu“, pane Dynybile. Děkuji.