Nejnovější komentáře

Poslední pozdrav

„Dobrá česká detektivka na léto k vodě nejen svým tématem.“
— Dajine

Černý rytíř

„Hm...tak tohle se mi libilo mnohem vic nez predchozi dily. Asi protoze Xander mi byl blizsi nez Aiden - ten na me pusobi porad jako "robot bez emoci" A taky jsou zajimavy ty skatulata v rodinych vztazich :)“... celý text
— Zuzi_cte

Slunce nad zátokou

„Kniha je přesně můj šálek kávy ! Skvělý příběh - skvěle napsaný... Očekávám další knihy této autorky. Doporučuji.“
— evineckY

Kde jsi, když nejsi

„Nějak mě to za srdce nevzalo. Čekala jsem od toho víc (větší hloubku). Nakonec to bylo až příliš (přitažené za vlasy).“
— Barbievitko

Šikmý kostel 2

„Další díl skvělé zpracované historie tohoto kraje.“
— ivoiro

The Brave and the Bold: Vládci štěstí

„Po delší době jsem se rozhodla pokračovat v dalším svazku DC komiksového kompletu. A teda přiznám se, že zrovna tenhle svazek mi moc nesedl. Chtěla bych pochválit tu grafickou část. Ta se mi líbila hodně, barevně za mne hodně pestré, mělo mne to čím zaujmout. Některé pasáže mne docela pobavily, hlavně se Supergirl a Lobem, to mne bavilo. A pasáže s Batmanem, toho mám moc ráda. Co mi bohužel úplně nesedlo, byla celkově ta zápletka (resp. její pojetí a zobrazení) a neuvěřitelně vysoký počet postav. Co se zápletky týče, docela jsem se v ní ztrácela. Nevím, jestli jsem byla prostě jen nepozorná, nebo jestli se to autorům nepodařilo dostatečně dobře vysvětlit, o co tam jde, ale dělalo mi dost problém se v tom zorientovat, o co tam přesně jde a kam to směřuje. Postav tam bylo pak jak na kostele - hlavně v té skupině teenagerských klaďasů jsem se docela zamotala, pletli se mi dohromady a já měla problém si pamatovat, kdo je kdo. Splývali mi, a kdyby jich tam pár ubylo či přibylo, ani bych to nepoznala a nic by to se mnou nedělalo. I když tenhle svazek má vcelku slušné hodnocení, já se s tímhle příběhem prostě nepotkala... ale v sérii chci určitě pokračovat.“... celý text
— sgjoli

Za pět let

„Podle anotace i podle ohlasů čtenářů zněla tato kniha jako celkem fajn čtení, tak jsem se rozhodla vyzkoušet. A jo, bylo to celkem fajn. Podle anotace by se mohlo zdát, že by mohlo z určitého úhlu pohledu jít o tuctovou průhlednou romanťárnu, ale jsem ráda, že tomu tak ve výsledku nebylo. Jako jasně, určitá romantická linka se tu odehrává, ale ta pointa příběhu je nakonec úplně někde jinde a jsem za to ráda, že to autorka ukončila tak, jak to ukončila. Vlastně jsem to neuhodla a bylo to pro mne svým způsobem překvapení. Kromě té romantiky tu autorka přináší i hlubší téma, vážnější téma, které tomu dává určitý přesah. Nechci rozebírat úplně detailně, o co přesně jde, abych nespoilerovala, ale je to něco, co se může stát řadě z nás - a autorka tu na postavách ukazuje, jak se s tímhle tématem vypořádat a co to konkrétní téma přináší za překážky a otázky. Přesto bych neřekla, že se jedná o zas tak těžkou emocionální kládu, která by vás totálně udolala. Je to psané docela s lehkostí, svižně, občas je to smutné, melancholické, ale člověka to zas tolik nerozdrásá. Četla jsem už větší emocionální nálož. Jazykově to možná není tak květnaté nebo vyšperkované, jak by třeba mohlo být, ale to vůbec nevadí. Čte se to vlastně dobře a snadno. Nakonec tedy hodnotím lepšími 3 hvězdami - tak 3,5. Asi to není titul, ke kterému bych se chtěla vracet, ale na jedno přečtení to bylo fajn.“... celý text
— sgjoli

Tři kamarádi

„Knihu Tři kamarádi jsem četla kdysi dávno na základní škole a vlastně mojí jedinou vzpomínkou je, že se mi ta kniha tehdy líbila. Tak bylo na čase si příběh tří přátel zopakovat a připomenout si, co se mi na knize vlastně tehdy líbilo. A zda se mi bude líbit i teď po nějakých 20 letech. Pustila jsem si to jako audioknihu a líbilo se mi to zas. Byť se na první pohled může zdát, že jde o obyčejný příběh tří kamarádů žijících v mezidobí mezi dvěma světovými válkami, obyčejný ve skutečnosti vůbec není. Podprahově na čtenáře působí odraz doby, kdy se lidí ještě pořád nevzpamatovali z první světové války a přitom nad nimi visí pomalu stín té následující. Zobrazovaná doba působí šedivě, beznadějně, marně. A s těmito dojmy odrážejícími se v pozadí příběhu se tu odehrává příběh lásky, která by chtěla vzkvétat, bojovat o svůj život, o svoji budoucnost, která je ale dost nejistá. Autor tu zobrazuje, jak lidé v té době žili, co cítili, s čím bojovali, co se jim honilo hlavou. Obraz je to poněkud neutěšený, ale přitom dává určitou naději, že jsou věci, za které stojí bojovat a pro které stojí žít. "Bez lásky je člověk vlastně jako mrtvola na dovolené.", píše se v anotaci audioknihy. A pro tento příběh to rozhodně platí. Kniha je psaná velmi přístupným jazykem, srozumitelně. Líbilo se mi, jak se všechny ty emoce na člověka nabalují postupně - jak to uměl Remarque hezky gradovat. Člověk tu tak nějak tuší, jak to asi dopadne. A i tak doufá, že se to třeba zlomí, zasáhne nějaká vyšší moc, která to zázračně vyřeší, i když tuší, že nic takového reálně nepřijde. Čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc mi bylo smutno. Je to taková určitá bezmoc a marnost. Ale přitom je to tak hezký příběh, který ve mně zůstane dlouho. Bez váhání 5 hvězd z 5 a vím, že se k tomu budu chtít znovu vrátit. A určitě dřív než za dalších 20 let.“... celý text
— sgjoli

Žena filmového kritika

„Útlá jednohubka o životě matky a manželky je okořeněná humorem i řízným sarkasmem. I když mám s autorčiným světem jen málo společného, potěšila a pobavila.“... celý text
— Snílek1980

Strach zemřít

„Obsah je zase trochu nafouknutý, kromě pátrání po umanutém sochaři je zde hodně ze soukromého života dvou vyšetřovatelek – čili dětičky, miláčkové, pejskové apod. Nicméně jsem vděčen za trochu toho napětí, pátrání po zloduchovi a dramatický závěr. Mohu tedy radostně, vřele a nepochybně doporučit k nenáročnému čtení.“... celý text
— čef

Ve světle Pravdy: Poselství Grálu I.

„Je to zajímavá věc. Ale jen pro duchovně hledající. A pro věřící, kterým samotné křesťanství přijde málo duchovní. Stejně jako Bible je i tohle pro ateisty úplně zbytečné čtení. Ztráta času. Nejsilnější dojem je, že je to v podstatě křesťanská bílá magie. Ovládání myšlenek k tomu nutně vede a autor na to upozorňuje. Slovo magie nepoužívá. Autor nikde nepoužívá cizí esoterní nebo okultní termíny. Třeba mluví o karmě, ale slovo karma nepoužívá. Je zde dost zajímavých postřehů. Je vidět, že Abd-ru-šin nějaké rozšířené vnímání měl. V textu se objevují principy, které lze nalézt v jiných esoterních naukách. Mluví o nutnosti předávání, což je myšlenka z kabaly. Na první pohled se tváří smířlivě, ale ve výsledku je proti všem ostatním duchovním naukám. Ani za křesťanské hnutí se to nedá považovat. Abd-ru-šin si z křesťanství bere jen, co se mu hodí. Nemá problém popírat některé články víry, pokud nevyhovují jeho myšlení. Je to silně založené na víře v Boha a Ježíše Krista. Jen všechno vysvětluje po svém. Logicky byl proti buddhismu. Ani on ho ve své době nepochopil. Viz č. 31 v Odpovědi na otázky na "jeho" stránkách. Nic nečetl. Zkrátka měl pravdu. :-) Můžete se tam sami přesvědčit. Abd-ru-šin byl náboženský člověk a tak nerozuměl ani mystice. Jenže je možné, že si plete mystiku a mysticismus. Byl nevzdělaný a tak se v tom nevyznal. Mluví jen ze sebe. Dost často mluví nekonkrétně. Lepší název by zněl Ve světle moralizování: Poselství strašení. Je to ukecané a často by šly škrtnout celé odstavce. Kdysi jsem tomu dal 2*. Ale trochu jsem tomu křivdil vzhledem k době, kdy to psal. Máme zvyk hodnotit pohledem své doby a zapomínáme na tehdejší souvislosti. Byl současníkem Steinera. Občas jsem měl pocit, že o něm mluví. Ale ani jeho neměl rád. Ani Krišnamurtiho. Nikoho. Nepřijde mi to podařené, ale nějaký duchovní vhled Abd-ru-šin měl a tak to někoho může posunout dál. Je to významné jako ukázka další realizace. Třeba jako Eckhart Tolle a jeho Moc přítomného okamžiku. Abd-rušin mluví o Grálu, ale jsou to jeho vize. S původními legendami to nesouvisí. Nedá se z toho pochopit, proč to tak nazval. Díky moralizování je to otravné čtení. Dost se bojím dalšího dílu. Má přes 400 stran! Ale nechtěl bych to shazovat. Pokud cítil, že se něco blíží, dá se jeho rétorika omluvit. On to nevěděl, ale my už víme. Přišel pán s knírkem... Zajímavé, jak se lidé, co trochu vidí do budoucnosti, mýlí. Něco vidí a stejně nakonec špatně skončí. Styl psaní je zastaralý. Abd-ru-šin se tehdy obracel na jiné lidi, než jsme my dnes. Líbila se mi starší čeština mého vydání. Má to něco do sebe. Osloví to málo lidí. Některé duchovní lidi může čtení povzbudit. Jenže myšlenky se dost opakují a zásadních poučení je fakt málo. 65%“... celý text
— Eldar80

Znamenitá mrtvola

„Na jednu stranu se dá říct, že po přečtení knihy o potravinářském zpracování lidí jsem se na lidi začal dívat novým způsobem. Na druhou stranu jde určitě i o podobenství o tom, jak hnusně nakládáme s jinými živými tvory. Literárně nejde o nic převratného, ale téma samo táhne příběh až k (nijak extra výraznému) závěru a čtení nenudí. Co zaslouží pochvalu, je parádní obálka českého vydání.“... celý text
— Dobraadresa

Jako bych očima fotografovala stále ty stejné snímky

„líbí se mi propojení textu s grafickým rozvržením (obrazový doprovod, indexy s poznámkami pod čarou, názvy pc souborů, variace) a vůbec moderní pojetí poezie každodennosti tematicky (netělesnost, přírodní vědy, digitální svět) i technicky (symbol pro formát, který nelze zobrazit, evokuje nedořečenost, fragment atd.)“... celý text
— los

Ďábel a temné vody

„Tato kniha byla úžasná-spousta akce i když se to téměř vše odehrávalo na lodi.Napětí od začátku do konce-doporučuji)“
— essene

S vikomtem v ložnici

„Vývoj vztahů mi přišel zvláštní, postupující v podivných skocích, jako by tu a tam někdo vytrhl z příběhu pár stánek. Celkově mě ale kniha bavila, je to milé, romantické, něžné a trochu sentimentální.“... celý text
— Senza Jenka

Pro pět ran blázna krále / Sakramenty / Srdce svého nejez / Ostrov Štvanice

„Dokázala bych vysvětlit, co tím chtěl básník říci? Ani náhodou. Chápu to aspoň? Ne. Možná matně tuším. Občas. Vadí mi to? Možná trochu. Užila jsem si to i tak? Každopádně.“... celý text
— Ignis

Pražský kruh

„V této knize jsem našla, co jsem hledala, Prahu v době, kdy v ní ještě žili Němci a Židé čeští a němečtí. Max Brod vzpomíná, analyzuje historii a komentuje spisovatele. Co mě zaujalo: Praha, město polemické, které ukládalo svým dětem mnohem složitější hledání uprostřed různorodých národnostních a náboženských okolností. Brod sebe vnímá jako že je Žid, kulturně blízký němectví a přítel češství. Byl přesvědčením sionista, stejně jako Kafka. Brodovo vyprávění začíná v 19. století, kdy údajně panovala zpočátku mezi Čechy a Němci niterná symbióza, tehdy ještě neměli politické rozpory. Čeští spisovatelé měli německé vzdělání a němečtí spisovatelé opěvovali českou zem a historii. K pražskému kruhu: Max Brod a Felix Weltsch byli od první třídy spolužáci v Panské ulici v piaristické (katolické) škole, měli i hodiny židovského náboženství. Na gymnázium šel Max do Štěpánské a Felix na Staroměstské náměstí, kde byl o rok výš Franz Kafka. Franz, Max i Felix se opět setkali na právech. Nejužší čtyřčlenný kruh doplnil slepý Oskar Baum. Z německých časopisů: Prager Tagblatt byl liberální, časopis Bohemie byl pro nacionální Němce a časopis Prager Presse provládní, pročeský. Ve starší generaci německých spisovatelů byli Židé, jako Fritz Mauthner, kteří se bez jakýchkoli pochybností počítali k Němcům a fanaticky si přisvojil jejich bojovný šovinismus. Z německých Židů se stávali za 1. světové války agresivní němečtí patrioti. Brod se zamýšlí nad asimilací Židů, která nevyšla ve Španělsku, pak se Židé přimkli k Německu, kde byli krutě vyloučeni z německého světa. Byli zklamáni z nešťastného spojenectví volbou. Brod navrhuje “lásku na odstup všude tam, kde na sebe prostorově narazí dvě skupiny obyvatel, z nichž každá má svůj charakter (napadá mě: co by řekl Brod na dnešní stav vztahů Židů a Palestinců?) V roce 1900 žilo v Praze 415 tisíc Čechů + 14 tisíc Židů Čechů 10 tisíc Němců + 11 tisíc Židů Němců Praha má tradici staleté židovské duchovnosti, byla zde první hebrejská tiskárna, roku 1512. Brodův předek rabi Elias ben Todros Brod napsal komentář ke komentáři talmudu. Praha byla po staletí městem židovských učenců. Kafka citoval z talmudské antologie: “Stal se mi zázrak, proto chci zařídit něco užitečného pro lidi. … to je Kafkova syntéza realismu se zázrakem, s fantazií, s bohatou a hravou tvořivostí ducha, který neustále pracuje. Brod se v knize hodně ohrazuje proti mylnému chápání Kafky jako dekadentního zoufalce, slabocha, magického strašidla. Podle Broda Kafka hledal prapůvodní smysl spravedlnosti, a to ne jako roztříštěný, asimilovaný Žid, nýbrž vnitřně ucelený, jenž našel svou vlast. Kafka se chystal k cestě do Palestiny. Byl to sionista. Všichni z Pražského kruhu milovali české básníky, všichni plně ovládali češtinu a neznamenala pro ně méně než němčina.“... celý text
— TipsyChipsy

Normální lidi

„4,5 z 5 Nejdřív se to tvářilo jako úplně obyčejná kniha o prvních láskách teenagerů na prahu střední/vysoké školy. Postupně se ale na vlastně celkem obyčejném příběhu otevřelo hned několik hlubších psychologických témat. To je o to uctihodnější, když kniha má pouhých 220 stran. Jsou zde poměrně zajímavě zapracovaná témata depresí, sebeúcty, rodinného násilí, šikany a především špatné komunikace. Zvlášť u té špatné komunikace mezi hlavními postavami bych chtěla vyzdvihnout způsob, jakým se s tím autorka vypořádala. Nedorozumění vlivem špatné komunikace je něco co v knihách nemám moc ráda a někdy jsem vyloženě měla chuť některým takovým postavám jednu vrazit, aby se probrali a začali spolu normálně mluvit, protože by se všechny problémy hned vyřešily. Sally Rooney se ovšem podařilo napsat knihu postavenou z velké části na tomto tématu, aniž by mě přepadaly pocity zoufalství. Chování postav mi přišlo uvěřitelné, možná i díky tomu, že postavy rozhodně nejsou dokonalé nebo ploché (stejně jako nejsou NORMÁLNÍ LIDÉ v NORMÁLNÍM životě). Trochu uspěchaný a divně ukončený byl závěr, ale když se nad tím zamyslím, tak NORMÁLNÍ život je taky pořád otevřený... tak možná to byl od autorky záměr. Stejně tak jako byl záměr nepoužívat v textu uvozovky pro označení přímé řeči, více méně náhodně přeskakovat mezi hlavními postavami v tom, kdo bude vypravěč, stejně tak rádoby náhodně přeskakovat časově z přítomnosti do minulosti v rámci jedné kapitoly. Hlavně absenci těch uvozovek nechápu, protože to komplikuje orientaci v textu - možná nás tím autorka chce držet více ve střehu, těžko říct. Celkově mám z knihy pocit, že by se mohla stát novodobou klasikou - stejně jako třeba kniha Ten, kdo stojí v koutě od Chbotského. Ostatně ta mi po celou dobu v hlavě svým stylem dost vyskakovala ke srovnání. Přijetí této knihy čtenářem může podle mě hodně záviset na osobních životních zkušenostech a postojích. Z toho důvodu ji někteří považují za hlubokou a jiným přijde ukňouraná nebo nezajímavá. Já se rozhodně řadím do první skupiny.“... celý text
— MeLeny

DNA

„Nejdospělejší osobou byla sedmiletá holčička...a nepředpokládám, že to byl autorčin úmysl. Občas autoři smísí pár námětů dohromady, ale tady to opravdu dopadlo jak pejsek s kočičkou....“... celý text
— karaliene

Habibi

„Tato kniha mě teda mile překvapila! Se slovenskou autorkou Bajou to bylo naše první rodeo a teda páni! Sama jsem byla překvapená, jak mi děj odsýpal, hodně rychle jsem se do ní začetla. Cassie byla na mě až přehnaně hysterická, a Harryho halilo až moc tajemna. Ale zvrat byl velmi slušný, sama jsem zůstala v šoku, protože tohle jsem absolutně nečekala a chemie mezi postavami fungovala. Vrhám se na další díl Candy.“... celý text
— Mininka

Temný vzorec

„Použít dva dobré náměty (virus + vzorec) v jedné knize a nevykřesat pak jiskru ani z jednoho? Škoda, přeškoda...potenciál jsem tam viděla, ale matematice navzdory opravdu platí, že méně je někdy více.“... celý text
— karaliene

Agent strachu

„Tahle kniha je pro mě tak trošku splněným snem. Fascinuje mě vizuální stránka pulpových sci-fi. Od typického tvaru kosmických lodí, až po přiléhavé kombinézy s obrovskými skleněnými koulemi na hlavách. Bizarní pistole střílející nejrůznější paprsky nevyjímaje. Líbí se mi, jak to kreslili Wally Wood a jeho kolegové v EC Comics. Silně jsem postrádal tento styl v komiksech, které vyšly u nás. Sem tam se něco našlo, jako třeba Plukovník Bizár v Černé Palici, ale celkově toho moc nebylo. Na takovýto vizuální styl mě nalákala kresba komiksu Black Science, se kterým jsem se poprvé dostal k Rickovi Remenderovi. Asi nepřekvapí, že jsem poté zatoužil i po nedostupném Fear Agentovi. Když Image oznámil dotisk, tak jsem se zaradoval. Když dva měsíce před dotiskem oznámili vydání i Mighty Boys, byl jsem nadšený. A to jsem ještě netušil, jak moc vymazlené toto vydání bude. Nejsem znalec pulpových sci-fi komiksů. Je to spíše jen má představa, co by takové komiksy měly po příběhové a vizuální stránce obsahovat. Mají tu výhodu, že už dopředu víte, že u nich nemusíte, možná dokonce nesmíte, moc přemýšlet, jestli by to všechno po technické stránce fungovalo. Umožňuje to vyprávět dobrodružství, které by se v hard sci-fi vyprávět nedaly. V pulpových sci-fi je zřejmě možné úplně všechno. Agent Strachu naplňuje všechno, co jsem od něj očekával a v co jsem doufal. Moc dobře se to čte, má to spád, je to nahláškované, je to vtipné a emzáci jsou úžasní. A hlavní hrdina je takřka shakespearovská postava. Kniha 1 - hlavní příběh Heath Huston je správný chlap. Je to legenda a hrdina boje o planetu Zemi. Je to ale také ztroskotanec a alkáč. Hlavně je to ale nesobecký paličák, který udělá cokoliv, jen aby ochránil své milované a lidstvo celkově. Skoro ve všem, co dělá, je překvapivě úspěšný. I přes neustále vysokou hladinu alkoholu v krvi. Jenže to vypadá, že se každý jeho dobrý skutek dříve nebo později obrátí v obrovský průser. To zní jako námět na bláznivou komedii, ale opak je pravdou. Jeho život se zdá být nekonečnou řadou tragédií, které s ním, jako citově zaháčkovaný čtenář, nutně prožíváte. Tyhle věci Remender skutečně psát umí. Zpočátku to vypadá, že Agent Strachu nemá jasné směřování. Jako čtenáři jste vrženi někam doprostřed celého příběhu a nemáte vůbec tušení, co se děje. Vypadá to jako sled náhodných krátkých eskapád. Heath Huston jde z akce do akce, masakruje emzáky a prokládá to vtipnými hláškami a flaškami chlastu. Vypadá to, že je neustále vláčen událostmi z místa na místo. Postupně se ale začnou přidávat souvislosti a vzpomínky, a celé se to rozroste do jednoho obrovského epického příběhu. Vyprávění nikdy nepřešlapuje na místě. Remender se toho nebojí a někdy přijde s takovým odhalením, nebo zvratem, že vám to vystřelí mozek a vyrazí dech. U Black Science jsem se závěrem příběhu moc spokojený nebyl. Tady mi to ale skoro všechno sedlo. Kniha 2 - příběhy Věděl jsem, že druhá kniha jsou příběhy. Nevěděl jsem ale, že to jsou jen velmi krátké příběhy, které byly původně jako bonusy na koncích jednotlivých sešitů Agenta Strachu. Nemám rád takové krátké příběhy. Je pravda, že zde není potřeba pokaždé znovu budovat atmosféru a seznamovat se s postavami. To všechno máme už z první knihy. Jenže potom už ty příběhy nemají moc co nabídnout a já většinu z nich do druhého dne zapomněl. Je tam ale pár výjimek, které mě bavily a které i na chvíli utkvěly v paměti. Stejně je to s kresbou. Něco je pěkné, něco je zajímavé a nečekané a něco je prostě jenom škaredé. Po příbězích je ale skutečně rozsáhlá bonusová část se skicářem a galeriemi obálek. Ty bonusy mě potěšily. Zpracování Samostatný odstavec si zaslouží celkové zpracování tohoto vydání, tj. obou knih a boxu. Vazba knih a použitý papír jsou jako vždy prvotřídní. Sice jsem narazil na dva listy s kazem, ale to se stává. Nic, co by kazilo celkový dojem a už vůbec ne čtení. Toto vydání je výjimečné tím, jak je vyšperkované a co všechno na něj bylo použité. Box působí velmi bytelně a má zakulacené rohy, takže obrázek přechází plynule zepředu, přes hřbet, až dozadu. Navíc je na něj použitý parciální pak, který ve tmě lehce svítí. Desky knih mají velmi detailní parciální lak. Osobně používání parciálního laku nemám moc rád, ale uznávám, že tady je to zajímavé. No a poslední ozdobou je použití měňavé stříbrné fólie na logo Agent Strachu. Vypadá to docela cool. I přes slabší druhou knihu musím dát plný počet hvězdiček. Za první knihu a její příběh, za samotný žánr a za zpracování.“... celý text
— Norri

Rodina na zabití

„V podstatě bylo vše od začátku jasné. Asi jsem si chtěla potvrdit správnost svých myšlenek.“
— Dandulka

Můj bratr

„Ponuré, ale velmi, velmi čtivé. Rodina, traumata, hledání cest, jak z nich ven“
— SueD

Gazely

„Gazely mě příjemně překvapily, po tématu pánské krize středního věku se Patrik pustil i do té dámské. Musím pochválit, že příběh jednoho týdne z pohledu tří kamarádek Heleny, Káji a Šárky se opravdu skvěle čte, žádné komplikovanosti s časovými rovinami, moc příjemné. Patrik se do ženského světa opravdu zdařile ponořil a slušně na Prvoka, Šampóna s Tečkou a Karlem navázal. Taková letní jednohubka. Dobrá.“... celý text
— slaska77

Druhá šance na polibek

„Musím přiznat, že první polovina knihy byla podstatně lepší, vtipnější a měla spád. Konec už byl trochu natahovaný, ale celkově hodnotím plným počtem hvězd, jelikož si myslím, že tato autorka nám určitě ještě má co říct a její knihy jsou velmi dobrým zpestřením každodenního života.“... celý text
— Hatshepsut

Pekař příběhů

„Když jsem tuto knihu začala číst, říkala jsem si, že to bude další moc velká slaďárna. Jsem neskutečně moc překvapená co vše na mě během stran vykouklo. Nádherně sepsaný příběh a krásně zpracované téma pekárny. Hodně věcí jsem nechápala a měla jsem pouze vlastní domněnky a představy. Vše do sebe krásně zapadlo jako puzzle. Překrásný příběh o lásce, manželství, přátelství a dětském pohledu na svět. I od dětí se toho můžeme spoustu naučit pokud jim nasloucháme.“... celý text
— Lilibeth_Noir

Prokleté domovy

„Perfektní jízda! Peter s Lesley se v utajení stěhují do architektonicky velmi zajímavého věžáku, aby zjistili, proč má o tuto budovu Muž bez tváře takový zájem. To s sebou samozřejmě přináší dvě věci, tak typické pro celou sérii - perfektně vykreslené a zábavné vedlejší postavy a spoustu architektonických informací. Příběh perfektně šlape, jeden z nejlepších dílů série.“... celý text
— Beltrix

Spalovač mrtvol

„on se chodí kurvit a pak nechává otestovat aby se ujistil že nenakazí svoji ženu?!! pane kopfrkingl, nastavujete standardy příliš vysoko................“
— RonnieSmithx

Kostischrány

„Zajímavý námět, legendy, mýty, mrtvoly a jedna hustá koza :). Bylo to fajn čtení, i přestože bylo plné hnijících mrtvol, čímsi bylo milé.“
— bookcase