Poslední deska přehled

25.09.2023

Líbilo.
Plusy: Za prvé, vinilové desky, to je prostě moje mládí, i když dnes, přiznávám, mám hromadu vinilových desek v nástavbě ve skříni a rozhodně se k nim nechovám jako sběratel... Ale byly doby, kdy hudbu mi zprostředkovávala právě vinilová elpíčka, proti magnetofonovým páskům to byl neskutečný pokrok, dnes je nepochopitelné, jak těžko se dalo dostat k hudbě ze „Západu“; už to vypadá úsměvně, ale vozili jsme si je, tajně, třeba z Polska...
I když pamatuju ještě šelakové desky, rodiče měli starou sbírku písniček z Osvobozeného divadla a jako dítěti mi je přehrávali na kufříkovém gramofonu. Anebo Dobu kamennou Spejbla a Hurvínka, namluvenou ještě Josefem Skupou. Kde je těmhle deskám konec...? To by byl myslím taky dobrý sběratelský artikl...
Takže sběratelskou gramofonovou horečku chápu a detektivní zápletka spojená s honbou za jednou starou deskou a posléze celým souborem desek z padesátých let minulého století je dobrý nápad, včetně dvou částí knihy, gramofonově pojatých - První a druhé strany.
Za druhé, prostě vtipně chytře napsané, bavila jsem se, i přes ty hromady mrtvol...
Ale, a to už je malé mínus, prostě konec je překombinovaný, a i když můžu celé vyústění chápat jako součást vtipného nadhledu, který mě v knize moc bavil, přece jen mi zakončení připadalo poněkud přehnané, v závěru až cimrmanovsky úsměvné.
A připomnělo mi to, nikoliv tím sběratelským námětem, ale trochu zápletkou, tady zase na pozadí malování obrazů, výtečné Modré kladivo Rosse Macdonalda, čtené kdysi dávno (Třikrát soukromý detektiv Lew Archer.)
Ale doporučuju, oddechová kniha, jak se patří.
Jo, a pro mě ještě jedno plus! Kočičky, samozřejmě. :)

20.02.2023

Už přesně nevím, proč jsem do toho šla, ale Poslední deska byla moje gusto. V jazzu plavu, ale oni ti hudební fandové jsou vesměs stejně postižení a tak jsem hltala pátrání po londýnských bazarech a blešácích a lamentování nad originály či fejky a takovou tu snobárnu až skoro autismus, který je ale hrozně roztomilý, protože když něco sbíráme, nechceme přece šunt a už vůbec ne, skrývá-li deska šifru. Navíc vypsaný a zasvěcený styl páně Cartmela se mi četl tak dobře, že si jdu hned sehnat druhou Vinylovou knihu.