Slzotvůrce přehled

14.06.2024

Wow, tohle byla krása! Když mi knížka přišla a já viděla její formát a písmo, tak jsem se trochu lekla. Však už to u mě znáte. Říkala jsem si - YA romantika na cca 650 normálních stran?? No..

Nika je typická jemná dívka, která má kolem sebe typického prevíta Rigela. Takže byste si řekli, že se nic nového a světoborného nechystá. ALE! Kromě povrchního příběhu, který zde samozřejmě je a je nám jasné, kam to spěje, je zde hlubší a temnější pozadí.

Obě postavy toho totiž mají za sebou za tak krátký život až až. Takže kromě lásky s nimi čtenář objevuje i neštěstí, nevážení si sebe, psychické problémy a vše možné, co si museli zažít.

Proto kniha mohla mít tolik stran a neztratit na dynamičnosti, a proto byla tak úžasná!

Ano, pár hluchých míst tady přeci jen bylo, za to beru jednu hvězdičku, ale bylo jich minimum.

Konec byl emotivní, smutný, ale hlavně krásný a přiznávám, málem byla i slzička.

Na závěr vám dám jednu radu - nekoukejte na film před čtením. Prozradí vám vše podstatné, ale zároveň je tak katastrofálně natočený a přetvořený, že vás ochudí o všechnu tu chemii a napětí mezi postavami. To byl děs.

12.06.2024

Hnedka na úvod bych upozornila, že se jedná o contemporary romantiku, nikoli fantasy, jak by se mohlo na první pohled zdát...ale nenechte se mýlit. Ta kniha je absolutně skvělá, melancholická, romantická, ale i bolestivá, zdrcující a absolutně šílená.
Postavy jsou úžasné, zlomené, uvěřitelné a krásně zpracované. Ta, co se nevzdává a hledá ve všem krásu, je do slova a do písmene sunshine a ten nemocný introvertní mladík je grumpy. Oba bojují sami se sebou, se svou minulostí i přítomností, nerozumí svým pocitům, protože jsou díky svým zážitkům rozbití a navždy poškození. Je to touha, posedlost, nenávist nebo láska? Ani běžný smrtelník kolikrát neví, co přesně cítí...a teď si představte, že to cítí někdo, kdo nikdy nic a nikoho neměl. Jak se má vypořádat se světem, když nerozumí sobě samému?
Chvilkami jsem si říkala, že je ten děj točí v kruzích, ale v druhé polovině se neskutečně rozjel a já jsem nedýchala...bála jsem se o ně, zajímala mě jejich minulost, vzpomínky, zajímal mě Rigelům červotoč...a přiznám se, v jedné konkrétní části jsem brečela jak divá. Číst to bolelo...ale nemohla jsem přestat.

A lidičky...ten konec? Vím, že tady sem tam někdo psal, že by klidně mohl být kratší...ale za mě v žádném případě. Byla jsem za něj ráda, protože všechno hezky - cyklicky - uzavřel.

Je to prostě krásné, nádherné, dokonalé...je to upřímná zpověď dvou sirotků, kteří si prošli peklem, aby našli jeden druhého.