Šikmý kostel 3 přehled

dnes

Dlho očakávaná záverečná kniha trilógie Šikmý kostel. Aby som si čítanie tejto knihy mohla naplno vychutnať, rozhodla som sa pred jej otvorením znova prečítať aj predchádzajúce knihy. Dá sa povedať, že celý Máj roku 2024 som venovala dielu Karin Lednickej. A dá sa povedať aj to, že to bol krásny čitateľský zážitok.

Kronika nie len strateného mesta, ale aj úžasných osudov niekoľkých generácií. Kronika o neľahkej dobe, ktorá viac brala ako dávala.

Autorka zavŕšila príbeh odohrávajúci sa 67 rokov. A v tomto príbehu bolo veľmi veľa zmarených snov, túžob aj prianí. Život bol tvrdý a neúprosný. A aj napriek tomu u niektorých postáv došiel k spokojnosti.

"Když sám sobě položil otázku, jestli je šťastný, odpověděl si, že je spokojený. To je víc, uvažoval dál. Štěstí je pokaždé jenom na chvilku. To, co mám teď, může být nafurt."

Netreba viac dodávať. Toto dielo je v každom prípade skvostné.

Na záver by som si sem odložila týchto pár slov:
"...tehdy s naprostou nezlomností pochopila, že život je dobrý. Že je dobrý, i když se v něm občas dějí nedobré věci..."

včera

Zhodnotit Šikmý kostel není jednoduché, protože má dvě roviny.
První - historická - nemám absolutně žádné výhrady a smekám před paní Lednickou. Dala si s nastudováním tématu ohromnou práci a na knize je to vidět. A možná právě to je ten kámen úrazu. Protože do knihy chtěla nacpat vše, co se dalo a románová kronika slouží jen jako nosič historie. A tím se dostávám k rovině druhé - literární, která podle mě dost kulhá. Kronika nemá jednu hlavní postavu, se kterou by se čtenář ztotožnil, ale hned několik "polohlavních", které ač se mají lišit, tak nakonec ve svém myšlení a prožívání jsou si velmi podobné. Od 150. strany jsem nemohla vystát osobní monology jednotlivých postav, které Lednická hojně užívá, aby objasnila, dovysvětlila, připomenula, což je v pořádku a s ohledem na časový odstup od předchozích dílů super, ale ta forma! Osobní povzdechy, že "už zase se mi mysl zatoulala ke chmurám a černým myšlenkám, ale ne, dnes nechci být smutná!", mě opravdu vytáčely. Román má velmi velké časové skoky, některým událostem se věnuje detailně, jiné naznačí, ale pak vyšumí do ztracena. A vlastně ani nikam nesměřuje, žádná gradace, vyvrcholení, rozuzlení, prostě jen tak plyne. Jednotlivé příběhy slouží pouze jako nosič historie a to je málo.
Asi bych si raději přečetla naučnou knihu věnující se tomuto koutu republiky a dramatickému období, kde by bylo předloženo vše, co se paní Lednická dozvěděla. Toto mě číst nebavilo.