Janadvorackova komentáře u knih

Nejsem si úplně jista, od kdy se u nás počítá čas na minuty, ale Oldřich v jedné chvíli okukuje mrtvoly a někdo ho vyruší. On ho odbyde stylem "Minutku." To mě jako docela zarazilo a teď jsem chvíli hledala tu historii, jenomže jsem se konkrétní odpovědi nedobrala. Kdyby někdo věděl...
Myslím zkrátka, že v té době se řešily dny a měsíce a sledoval se čas na zasetí a sklizeň a různé jiné nutnosti - to jsem se ostatně i dočetla. Jen ty minuty mě zarazily.

Příběh se mi líbil - svým způsobem. Opět jsem narazila na to, co už jsem popisovala u jedné jeho knihy - příběh mě nenutí hledat vraha. Nechám si to naservírovat a to není dobře. Zkrátka jsem nepostřehla, že bych s ním byla na začátku konfrontována - jako v každé detektivce "vrah tam má být pořád, i když očím skrytý." Tyto příběhy k vrahovi obvykle "nějak dojdou," a i když je to cesta mnohdy zapeklitě zajímavá, jako by ale jen pro Oldřicha z Chlumu.

Historické detektivky z našich luhů a hájů vítám. Hezky u toho hraje představivost, hlavně když knihu poslouchám a můžu s ní jít třeba z práce a neřešit věci, které se tam děly. Můžu prostě vypnout a vnímat pro změnu něco smysluplného, než přiblblé hašteření o normy a dodací lhůty. To je tím, že lidé počítají minuty. Kdyby se řídili ročními dobami, nebyli by tolik ve stresu -:))).

Také si říkám, že panoš Ota musí mít slušnou sbírku pohlavních nemocí :). Na seník bych s ním teda nešla :), ale holt to byla jinačí doba.

12 25.07.2017

Nebylo to tak napínavé, ale dobře propracované, to ano. Dnes už je prostě díky internetu asi všechno jednodušší. Najít části těla rozmístěné po kraji bych možná zmákla i já :).
Prostředí Paříže mě zrovna dvakrát neoslovuje, ale o tom podzemí vím, tam bych se klidně mrkla :).

Hrdina má opět tragédií poznamenanou minulost a není odpovědný jen za svůj život. Bylo hezké poslouchat, jak se v knize už objevují náznaky později napsaných skotských příběhů.

Knihu jsem opět slyšela a tentokrát byla sympaticky načtená Davidem Matáskem.

8 23.07.2017

Tak jo, kniha opět poslechnuta. Příjemně jsem si tím krátila pracovní dobu, kterou můžu věnovat stejnou měrou poslechu, jako práci. Samozřejmě, jak jinak :).
Martin Myšička a Jana Plodková opět potěšili propůjčením svých hlasů hrdinům příběhu.

Prostředí a život prostých lidí v Číně jsou i přes všechno dost zajímavé. A když se tam najednou začnou spoluobčané krátit o hlavu... jde o krk? Asi tak. Už si připadám jako strážník Vu, který měl podobné hlášky :).

Zápletka postavená, dá se říct, na archeologické záhadě a navíc sondě do minulosti Číny, byla skvělá. Chvílemi jsem si myslela, že odhadnu konec. Naštěstí se tak nestalo, i když jednoho padoucha jsem znala dopředu dřív, než bych si přála.
Navíc mě v tomhle díle Margaret silně štvala. To její fňukání a nejistota. Ano, dalo se to pochopit, ona neměla vyloženě blbé problémy, ale chvílemi jsem si říkala "holka, tvoje starosti bych chtěla mít."

Jak tu někdo psal, i mně se Skotská trilogie líbila víc, ale ono je na každé něco, navíc momentálně čekám furt na audio třetího dílu Číny a nemyslím, že bych měla něco proti autorovu stylu. Takže jsem vlastně spokojená.

5 20.07.2017

Konec tohoto druhu je trochu naivní :), ale jako detektivka to bylo dobré. Nechyběly mrtvoly, záhada, slepé uličky, drzý paduch, detailně popsaná pitva :), hrocení mezilidských vztahů, všechny ty pocity a dojmy z nepochopitelných odlišností.
Líbila se mi zajímavá jinakost prostředí - od pro mě doteď poznávaných skotských ostrovů z jiných autorových knih a všeobecně od pro mě známého života.

Taková laxnost Číňanů, kdy i vraždu můžou řešit dva roky, aniž by ztratili nit, na druhou stranu, když se do něčeho pustí, nic je nezastaví, a najednou jde všechno šupem :). Tenhle příběh toho byl důkazem. Některé situace působily až komicky - všechny ty kličky kolem správného způsobu, jak něco říct, nebo neříct tak, aby to z protějšku neudělalo blbce.
Nějaké ty projevy náklonosti mezi hrdiny mi vůbec nevadily. Vždyť co také mají hrdinové dělat ve/po vypjatých situacích :).

Knihu jsem opět slyšela. Atmosféře příběhu určitě pomohlo načtení od Martina Myšičky a Jany Plodkové a jejich interakce, posouvající příběh krásně a plynule kupředu.

P.S. Zrovna jsem byla omrknout, kolik mám doma rýže -:))). Mám.

6 17.07.2017

Další bezva příběh z prostředí Skotska - to v první linii příběhu zprostředkovaně, pomocí děníkových zápisků pra-pra-pradědy hlavního hrdiny Simona. Jeho předka roku 1847 při vyklízení ostrovů kolem Skotska vyhnali do Kanady. Nikoho se na názor moc neptali a Simonův předek začal psát deník právě na lodi, která ho odvezla z domova.
Další linie příběhu se zaobírá vraždou na ostrově Entry. A Simona, coby jednoho z vyšetřovatelů vraždy zaujme něco, co má možná společného s vdovou po mrtvém.

Mám ráda takové to rodinné hrabání se v histoii, staré fotky a deníky, věci zapomenuté na půdách a vyprávění babiček. Pamatuji, že moje babička vzala do ruky štos fotek a vyjmenovala úplně všechny, kteří na nich byli. Podobná byla i Simonova babička, která mu zase pro změnu četla ze starých deníků, díky nimž se pak vyšetřování zdánlivě jasné vraždy trochu zamotá. No, ale pak se zase rozplete :). Pravda, motiv vraha je trochu nečekaný, ale o to víc jsem si to užívala - nebylo to tak jednoduché, jak by se dalo čekat.

Knihu jsem opět poslouchala.
I tentokrát ji parádně načetl Jiří Dvořák.

17 16.07.2017

Největěím nedostatkem audio podoby této knihy je fakt, že když to v KTN převáděli z kazet do mp3 formátu, nenasekali to na povídky, ale na stopy cca o délce od 20-24 minut. Zhruba. Takže povídka začne na začátku stopy - většinou ale ne a pokračuje třeba do poloviny stopy další. A pak v půlce začne další povídka. Je to škoda. Asi, až se budu hodně nudit, si to upravím.

Knihu zatím ještě poslouchám, některé povídky znám a našla jsem jen málo těch, které se mi nelíbily. Sbírka je to velmi povedná, tématicky hrozně rozmanitá a kolikrát i velmi vtipná.

4 08.07.2017

Oldřich z Chlumu je frajer. Kam se hrabe Sherlock Holmes :).

Poslechla jsem pár knih pana Vondrušky, a nevím, jestli je to mnou, ale mívám někdy dojem, že tak docela nedokážu poskládat souvislosti k řešení, s jakým ke konci každého z těch příběhů hrdinové přijdou.
Zkrátka motivy záporáků na mě nepůsobí tak silným dojmem, abych je vnímala jako problém, nad nímž bych měla aktivně přemýšlet.

Nepochybuji o tom, že příběhová linka nemá chybu, ale jako by mě k rozuzlení nevedla touha ten příběh rozplést, ale jakýsi předem daný záměr, který je mi prostě předestřen.

Lépe to říct nedokážu a příběhy pana Vondrušky rozhodně nezavrhuji. Čeká jich tu na mě ještě pár, třeba najdu nějaké, u nichž budu mít dojem, že je řeším spolu s hrdiny.

5 06.07.2017

Celou trilogií (Muž z ostrova Lewis, Skála a Šachové figurky) prostupuje taková trochu depresivní atmosféra. Prostředí ostrova, kde se v podstatě všichni znají, hromada hlavních hrdinů od dětství, a teď některé z nich život zavede mnohdy tam, kam by nečekali, některé dokonce do hrobu - to všechno maluje ponurý obrázek ostrovního života. Příběhy jsou propojené způsobem života tamní komunity a popsané fakt dobře, poutavě a mnohdy napínavě.

Šachové figurky začínají nálezem kdysi dávno zříceného letadla. No a jak je u autora zvykem, od té doby se začnou splétat a rozplétat události příběhu, na jehož konci budete možná překvapeni.

Všechny knihy jsem slyšela, nečetla. Audio podobu doprovází melancholická hudba, která u mě fungovala jako taková další součást příběhu.
Knihy od vydavatelství OneHotBook načetl Jiří Dvořák.

18 05.07.2017

Kniha opět poslechnuta v rekordním čase. Jsem zvědavá na další, protože autorův styl se mi zamlouvá. Fakt jako bych četla kronikářovy zápisky. Lidé, staletí mrtví, najednou ožívají a lezou mi do snů a mají úplně běžné problémy jako kdokoli.

Chválím opět pana Dvořáka. Jestli za tuhle část své práce ještě nedostal, myslím ocenění, měl by být rozhodně pasován na "čtivce."

Po dočtení jsem si ještě krásně početla o moru. Divím se, vzhledem k jeho rozlezlosti po Evropě, že tu vůbec jsme -:))). Objevoval se skoro čtyři sta let v poměrně pravidelných intervalech a řádil, inu jako mor.
Nedokážu si představit žít v době, kdy nebyla kanalizace a hygiena nic moc, krys snad stejně jako obyvatel města, brrr. Asi to vidím moc jednoduše, ale zaráží mě, že tehdá prostě neodhalili, že krysy (krom jiného) jsou fakt problém.

Škoda že nevím, kde v té době žili mí předci. Mám povrchní zprávy až z doby za tři sta let, ale touha se to dozvědět ve mě docela hlodá, to vám řeknu :).

6 02.07.2017

Kniha doposlechnuta. Opět skvělé. Jak příběh, tak předčitatelské umění pana Dvořáka.
Zmiňované duplicity jsem nezaznamenala, (konkrétně to s Arnoštem), o čem píše předchozí čtenářka, jsem hlídala a nebylo to tam. Zmínky o něčí smrti jsou skoro v každé kapitole, mohlo to působit matoucím dojmem, ale že by autor nevěděl, o čem kdy píše, se mi věřit nechce.

Jinak Alžběta byla chvílemi fakt na facku :). Zajímalo by mě, jak vlastně to mezi nimi bylo. Píše se o tom, že se všemi manželkami byl Karel v pohodě, ale dovedu si představit o tolik mladší ženu, vlastně na dnešní poměry puberťačku, jak prudí kvůli korunovaci a pořád manželovi něco připmíná :).
Jdu na další díl :).

Nemůžu též nevzpomenout a nepochválit perfektní hudební doprovod skupiny Řemdih.

4 28.06.2017

Tedy, Marian je pěkná můra pelešivá :), aniž bych to myslela zle. Alespoň si v tomhle na nic nehrála. Z potlačování přirozenosti se dělají pupínky a těmi ona určitě netrpěla :).

I když byl druhý příběh trochu slabší, poslouchal se mi dobře a jsem spokojená. Poválečná léta působí trochu euforicky, ačkoli byla v mnoha ohledech možná chaotičtější, než léta válečná, ale asi o dost lepší, než následující desetiletí, (tedy jak kde a jak pro koho).

Lucie Pernetová a Marek Holý odvedli při čtení skvělý výkon.

9 23.06.2017

Řeknu vám, moc na větvi z toho nejsem. Ve své době to byla bezesporu pecka, už kvůli tématům, která kniha bez obalu nastínila. V mé době holt držkuji nad tím, proč je nutné do všeho tahat boha. Smířila jsem se s tím, že nenávist je tak všudypřítomná, že mi už ani divná nepřijde. Díky tomuto vlastnímu postoji zjišťuji, že naše budoucí Galaktické impérium nejenže nezanikne, ale nikdy nevznikne. Zvláštní, jak se během relativně krátké doby - ani ne století - může změnit svět a pohled na něj. Jsme už prostě jiným druhem Vesmířanů.

Série Nadace, jíž tahle kniha předchází, se mi naopak líbila velmi. Až jsem se podivovala nad tím, jak mi to sedlo.

6 19.06.2017

Bohužel dávám téměř minimum. Ačkoli historické životopisné příběhy můžu a tenhle mě už delší dobu lákal, navzdory tomu, jak dopadl, nebo co konci předcházelo, nebo právě kvůli tomu, knihu jsem nedočetla, respektive nedoposlouchala. Autorův úděsný styl nezachránilo ani čtení Hedy Čechové, jejíž hlas mi k podobným dílům prostě sedí.
Zdálo se mi, jako by autor chtěl každou větu mermomocí vytlačit a nedařilo se. Text pak nezaujal svou divnou rozplizlostí. Vyprávěcí styl mi u podobných příběhů nesedí, ten patří k učebnicím dějepisu, i když tím bych asi hafo učebnic urazila. Zkrátka podat to možná spíš z pohledu protagonistů - u událostí s dobře podloženými prameny - by snad nebyl problém.

2 18.06.2017

Kdybych, vzhledem k autorům, měla na začátku odhadnout, jaká ta kniha bude, moc bych se netrefila. Dvojice totiž vytvořila autořího mutanta, jemuž to psaní jde též neskutečně dobře, ale jako by úplně jinak dobře :).

Díky a šup do Kutné Hory. Že by se mordem v Barboře maskoval děs z podzemí a stříbrnými mincemi vykupovaly hříchy. A provinilci končili zapleteni v kole, nebo na nich bylo i jinak právo útrpné uplatňováno :)? Už se těším.

11 16.06.2017

Knihu jsem kdysi četla a teď nedávno i slyšela. Příběh se mi vlastně líbí, ale hrozně mi v něm chybí kapitoly zabývající se osudy lidí, kteří nějakým způsobem patřili do okruhu hlavních hrdinů. Třeba Honzova bývalka byl takový prototyp mrchy ovládané někým, kdo je mrcha ještě větší.
Nebo potenciální štětky - sestry - Markétiny kolegyně z cestovky. Už druhý den byly schopny jít s někým za kus žvance. To neberu.
Vůbec taky epizoda s Honzovými rodiči mohla působit emotivněji.
Na druhou stranu pasáže s politiky mě spíš nebavily. Z pohledu dnešní doby to leckde už ani nefunguje. Vesměs to byla tehdy pakáž a teď je to pakáž ještě větší, tak proč s nimi špinit knížku. Jistě, zmínky o tom, kdo vládl a jak dopadl, jak se snažil a setřel - dobře, ale takhle teda jako ne.

A proboha proč se nejen tady předpkládá, že zrovna mentálně postižení zachrání lidstvo. Duševní choroby jsou spíš výplodem civilizační lenosti, která by klidně mohla zapříčinit realizaci nějakého podobného scénáře popisovaného v knize, ale neuvěřím, že je s duševní retardací spojena nějaká vnitřní síla, nadčasové vnímání reality, či potřeba obdivu.
Ale Tma je sci-fi, tak to beru.

7 08.06.2017

Zajímavé nápady, ale nic, u čeho bych se bála.

6 27.05.2017

No, byla jsem před třemi dny na nejnovějším filmovém vetřelci, který mě sice úplně nezklamal, ale v gatích naděláno z toho tedy taky nemám. Musela jsem si spravit chuť alespoň knihou a "Probuzení" se přímo nabízelo. Knihu jsem slyšela, v podání pana Pavla Rímského se zážitek ještě umocnil. To vám je tak zajímavé poslouchat hororové sci-fi v noci :), čtené hrubým hlubokým hlasem nasáklým pocity neodvratně se tenčící posádky :).

Přítomnost Elen na Marion mě spíš rozesmála. Mít takhle zákeřného zaměstnavatele, který vás pošle na jednu misi (Nostromo), pak na druhou (LV426), mezi nimi si schrupnete ve stázi, ale ještě vás nezapomene vzbudit na zajímavou brigádu věnující se možnosti odchytu pro vás toliko známého tvora, to je fakt na výpověď :).

S vetřelci je to jako s koťaty. Přejete si, aby nikdy nevyrostli, protože i když škrábou a koušou a občas i trochu poslintají, jsou ty malé formy obou zmiňovaných tvorů hrozně sympatické :). Ty větší, pokud jich je víc, už tolik ne :).

8 22.05.2017

Bombasticky načtená audioverze.
Skvělý příběh.
Poslech na veřejnosti jsem občas okořenila záchvatem smíchu, ale bylo mi to celkem jedno, i když lidi čučeli jak trubky :).

7 16.05.2017

Hej, to je fakt neskutečné, jak se může kniha stát zároveň i hudebním zážitkem :).
Krom skvělého příběhu a stejně perfektního výkonu Jiřího Dvořáka, který ji načetl, jsem se dočkala i dobového hudebního podkresu skupiny Řemdih.
Moci tomu dát víc hvězd, tak to udělám :).

5 07.05.2017

U čarodějnic se v průběhu procesu hledala i "ďáblova znamení," jimiž byla znaménka a různé kožní nesrovnalosti. Hledat to na mně, nemuseli by mě ani svlékat. Různých pih by se našlo, no jéje :)!

Člověk lapený v pasti tohoto druhu lidské blbosti byl vážně v háji a zbytek společnosti se bál podobného nařčení, věřil v nesmysly, nebo je to prostě nezajímalo, tak nezasahoval.
Knihu jsem poslouchala v práci, kde mimochodem blbost v podobném duchu kvete taky. Konkrétně jsem si užila konfrontaci s jednou takovou, které by hranice neskutečně slušela.
Pak jsem došla k závěru, že lidská zloba a hloupost (i v rámci relativně vzdělané společnosti), se bere z neznalosti a neschopnosti porazit své vlastní, existující démony.
Krom toho, že to byla výborná kniha, doporučuji ji i jako jistý druh duševní rehabilitace. Ať si blbost kvete, nakonec to se zastavit nedá. Ale ať si uvědomíme, kdy je čas nechat hlupáky na pokoji a kdy se vyplatí ozvat se proti nespravedlnosti jakéhokoli druhu.

30 05.05.2017