Bonda
komentáře u knih
Červená stuha
Annika Tetzner
Smutné vzpomínky na život holčičky v Terezíně, věčný hlad a trápení, ale i odvahu a přátelství. Krásné autorské ilustrace. Obsahuje fantazijní prvky. Osobně bych četla dítěti asi ve věku osmi či devíti let, ale těžko soudit, také záleží na psychické odolnosti malého čtenáře. Závěr dává jen opatrnou naději. Přesto je výborné, že takové knihy a svědecké dokumenty přístupné pro děti máme, a k dětem by se podle mě dostat měly.
Ajdar
Marjane Satrapi
Skvělá knížka pro hraní: po čtení můžete běžet ke švihadlu, uspořádat ukolébavkovou pěveckou soutěž, kreslit propletená zvířata, hrát si s jejich názvy... je to čtení otevřené do různých dalších aktivit. Nenápadně podporuje i pocit odpovědnosti vůči Zemi, má příjemný humor a statečnou, nesobeckou a podnikavou hlavní hrdinku. Navíc mi utkvělo sdělení, že i strašidelné bytostí mohou být nakonec hodné. Třeba jen pouští hrůzu anebo si o sobě myslí, že jsou zlé, ale není to tak.
Ptáček a lev
Marianne Dubuc
Jedna z knih, které se vyplatí mít doma třeba od dvou let dítěte dál. Prostá a působivá, zahrnuje pocity samoty, přátelství i života v přírodě. Četla jsem ji v knihovně náhodně čtyřleté holčičce, a když jsem dočetla, řekla s vážnou tváří jen: "To byla krásná kniha." A měla pravdu.
Táta a princezna Rozárka
Jan Jirků
Polívka uteče z hrnce a jde s druhou uprchlou polívkou na hřiště na písek, kde si hrají na vaření. Baví mě tenhle nonsensový humor. Také oceňuju pěkně vystavěný vztah mezi tatínkem a dcerou, je v tom napětí. Kniha není upovídaná. Šestiletá posluchačka se dobře bavila.
O kapku víc
Mariana Tutschová
Autorka na dílně věnované knížce poznamenala, že ač první knihu z této minisérie napsala levou zadní, tak tahle se jí povedla o kapku vic. Dcera už dorostla a výbuchy smíchu nad doslovným zobrazením frazémů jsou bohužel minulostí, ale knížka O kapku vic je výtvarně opravdu asi o kapku krásnější než Levou zadní a jinak si stojí ve všem čestně po boku. U obou knih se mi zdá někdy použití idiomu lehounce šroubované. V Kapce poznáme zajímavosti z mořské zoologie (terej, řasy, axolotl...) a barvy i linie ilustrací jsou opravdu skvělé.
Měsíční drak
Cornelia Funke
Krásná kniha. Oslavuje fantazii, odvahu, vynalézavost, přátelství a také knihy. Zesměšňuje bojechtivost. Líbí se mi i ilustrace. Příjemné překvapení.
Adam a Otka
Bohumil Říha
Kniha mě od začátku do konce fascinovala, v dobrém i ve zlém. Dalo by se na ní ukázat hodně proměn životního stylu, hodnot, vztahů a výchovy. Autor umí skvěle psát (bravurně vykreslené charaktery, napětí...) a má nádherně odpozorované dětské myšlení. Knížka zabírá svět do šířky i hloubky, ale z dnešního pohledu bych její hodnoty pokládala až za ohrožující. Tím spíš, že je autor předkládá tak sebejistě.
Polča
Guus Kuijer
Takovou dceru by chtěl mít každý. Dceru, která stojí statečně při vás v největším vašem svrabu a přitom dokáže asertivně ochránit i sama sebe a dává si pozor, aby se s ní zacházelo adekvátně k jejím možnostem. Dceru, která vycítí, co se mezi lidmi nebo s ní samotnou děje. A dokáže se ozvat. Rozhodla jsem se, že je mi jedno, že tato ústřední úžasná hrdinka je úplně nerealistická a maximálně idealizovaná. Vždyť na Pipi Dlouhou punčochu se taky nezlobíme, že reálná devítiletá děvčátka jsou úplně jiná. Polča i Pipi můžou být vzorem a zrovna v Polče je mnoho situací, u kterých myslím může velmi pomoci, když se na ně holčička trochu připraví v knize jako čtenářka, než se s nimi utká na vlastní kůži (ať už je to útok cizího dospělého na ulici nebo věcí týkající se přátelství, lásky atd.). Knížka inteligentně naťukává spoustu otázek (např. otázku poslušnosti) a nevyhýbá se ani spiritualitě a konečnosti života. Napadlo mě, že národ, který má ve svém kánonu Annu Frankovou nebo Etty Hillesum, už těžko může stvořit povrchní nebo slabou dívčí hrdinku.
Lidské klubíčko
Vladimír Vokolek
Skvělá, přirozená a suverénní poezie pro děti s duchovní tématikou. Krásné edičně připraveno, motivy se řetězí a navazují na sebe.
Natálie není sama
Zuzana Nováková (p)
Krásně zvládnuté vyprávění. Do popisu věrohodně působících všednodenních událostí jsou zakomponovány pohádkové příběhy a dávají tak knize druhou, kouzelnou rovinu. Dobře se hodí k povaze hlavní hrdinky Natálie, předškoláčky s bohatou fantazií, podnikavé a zároveň stále zasněněné. Vztahy v její rodině působí klidně a nepostrádají něhu. Šestiletá posluchačka v roce 2024 naprosto spokojená.
Plechová Mína
Pavel Hrnčíř
Jazyková a stylová pochoutka. Hravostí, poťouchlostí i humanistickým étosem v pozadí mi připomněla prózy Ivana Vyskočila. Nikdy nevíte, co od časoprostoru a jeho pravidel můžete čekat, a to udržuje vaše pobavení i čtenářské napětí. Jiné čtenářky mě upozornily, že pochechtávání se napjatému vztahu mezi holčičkou a Mínou-minou není úplně na místě a může působit cynicky. Tak přemýšlím, nakolik je tu absurdní humor zbarvený do černa. Na mě osobně kniha se svou zeleninovou symbolikou, rozpustilými nonsensy a textovou rozvolněností působila světle a vzdušně, ale čtenář s jinou lidskou zkušeností bude zřejmě víc zasažený vážným antimilitaristickým apelem.
Na útěku
Marek Vadas
Kniha s originální atmosférou, napůl snovou a napůl naopak jako by text zastřeně mluvil o reálných pozemských problémech v nešťastných částech světa: migrace, diktatura, občanský strach, nepromyšlenost vedení státu, lidská sousedská lhostejnost... Ilustrace napojují text na africký kontinent (barva pleti, oděvy), kde údajně autor dlouhou dobu žil. Imaginace a symboličnost se zajímavě pojí s odkazy k realitě.
Cesta za štěstím
Michael Engler
Jednoduchý symbolický příběh pro děti o silném rozhodnutí, odhodlání, odvaze, naději, vytrvalosti, vzájemné pomoci a týmové spolupráci. Může působit jako povzbuzení pro někoho, kdo se bojí udělat životní změnu nebo kdo potřebuje povzbuzení na těžké cestě, pro kterou se sám rozhodl. Obsahuje velké množství pro děti pravděpodobně atraktivních a výrazných ilustrací. Vhodné už pro předškolní věk.
Sen o stříbrné zemi
Lucia Magašvári
(SPOILER) Holčička z bohaté česko-argentinské rodiny je vychovávána k opovržení a odporu vůči chudým lidem. Kouzlem se dostane mezi chudé a stane se závislá na jejich pomoci. Navíc pozná, že její rodina nepatřila mezi bohaté odjakživa. Po navrácení původních podmínek se dívka rozhodne jít cestou sociální pomoci. Knihu bych označila jako sympatickou moralitu, která způsobem vyprávění ani zvoleným jazykem nenadchne ani neurazí. Je i trochu napínavá a určitě si svoje čtenáře najde.
Židle pro Anhelinu
Ivona Březinová
Solidní práce. Samozřejmě pracuje i se stereotypy, ale celková šíře témat a podtémat zahrnutých do vyprávění je za mě dostačující k hlubšímu vykreslení situace. Autorka píše o českých dětech a jejich postojích k nové příchozím spolužákům z Ukrajiny, o samotných Ukrajincích s různými osudy a zázemím, snaží se nechat dětského čtenáře trochu nahlédnout i do perspektivy dospělých, zároveň dává nenápadnou minilekci ukrajinštiny. Jako ústřední hrdinku si zvolila traumatizovanou dvanáctiletou dívku, vyděšenou a neochotnou zapojit se do života v nové zemi. Knížku jsem četla šestileté dceři. Osmdesát stran jsme zvládly za jeden den, kniha ji chytla.
Jmenuji se Olenka
Lenka Rožnovská
Přehledné, jednoduché, věrohodné vyprávění pro děti zhruba od šesti let (můj odhad), které může nejmladším čtenářům vysvětlit, proč a jak se k nám dostaly ukrajinské děti a jejich matky. Kniha obsahuje i napínavou epizodu, v níž šestiletá hrdinka nastoupí do vlaku jako první, rodiče zůstanou na perónu a vlak se rozjede někam směrem ke hranici. Pouze věrný pes zareaguje pohotově a vyskočí rychle do vlaku za svou chráněnkyní. Kniha zdařile střídá vypravěčské perspektivy a jistě splní svůj účel, za mě by ale více vynikla s lepšími ilustracemi.
Hvězdy nad Ukrajinou
Radka Zadinová
(SPOILER) Kniha pro mě není příliš realistická. Hlavní hrdinka je po nuceném příchodu do Čech vržena do české třídy a stojí tu sama bez podpory ukrajinských kamarádů a bez jakékoliv organizované podpory dospělých (žádný pokus o usnadnění adaptace). Dívku okamžitě začne šikanovat několik vrstevníků, ovšem ona jako idealizovaná superhrdinka neztrácí sebevědomí a vede si tak dobře, že se nejen postupně stane oblíbenou, ale nakonec se upřímně omluví své největší trýznitelce, protože pochopí, že šlo jen o závist a žárlivost a na základě toho náhledu je schopná odpuštění. K popularitě jí dopomůže kromě fyzického půvabu fenomenální fotbalové nadání a píle. Hezká a houževnatá desetiletá ukrajinská fotbalistka získává srdce českých chlapců a smíření s novým místem k životu. Ne, že by se takový příběh nemohl stát, ale cítím v tom schéma a šustění papírem a zároveň odlehlost od většinové zkušenosti.
Mámo, táto, pojďte si hrát na balón
Pavel Hrnčíř
Zvláštní nápad. Text obsahuje téměř výhradně dialogy čtyřčlenné rodiny, v nichž rodiče a děti improvizují jednoduché příběhy a každý mluví ve své roli. Tahle situace vytváří podklad pro škádlení (například mamince, když je v roli moderní budovy, přisoudí rodina hrb) a slovní hříčky (syn v roli dýmu je hustej). Někdy bylo těžké udržet v mysli, v jakých rolích postavy jsou. Několikrát jsme se doma zasmáli, šestiletá posluchačka chtěla číst vybrané kapitoly opakovaně. Oceňuju originalitu nápadu a skvělé ilustrace.
Poslední prázdniny
Hermína Franková
Jemný a věrohodný psychologický román. Ústřední hrdinka Helena má čerstvě po maturitě a na vysokou školu ji nevzali. Žije vztahem se svou matkou, která si jako mladá nazadaná žena (zřejmě otěhotněla náhodně ještě jako teenagerka) vytvořila s dcerou blízké kamarádské pouto. Heleně pomalu dochází, že by mohla život vzít do vlastních rukou a zařídit si ho po svém, protože ona i maminka už jsou dospělé a vzájemně se nepotřebují. Zajímavým momentem je Helenin pokus o svedení muže dvakrát staršího, než je sama. Její pokusy o duchaplné repliky jsou žalostné a naivní a muž se proto dívce spíš směje, než by byl okouzlen. Helena to do velké míry sama chápe, přesto se svého úmyslu lehko nevzdává.
Výkladový slovník
Olga Stehlíková
Kniha ve mně probouzí velkou náklonnost. Vidím tam několik příležitostí: sejít se s dítětem nad jeho každodenní citovou zkušeností, dozvědět se o ní něco. Druhá: umožnit dítěti, aby si ji trochu uvědomilo a udělalo si od ní malinký odstup. Třetí: nechat mu zakusit klopýtnutí nad řečí a třeba i přemýšlení nad ní. Táta zívá pohádku: co to může znamenat, jak to asi vypadá? Co jsou ležaté dny? Čeho je tma plná? Co slibuje ráno? A proč je knížka otvírací svět? Věřím, že Výkladový slovník může podpořit schopnost vnímat "bonusové" možnosti jazyka. V tohle případě vidím jako tu extra funkci jazyka poezii, tu propletenou dvojici jazyk-zkušenost. A dobrodružství jejího propátrávání zevnitř může začít.