Severka
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520778/bmid_severka-653a3517b7a10.png
4
721
721
Protagonistka prvního románu Niny Špitálníkové, autorky Svědectví o životě v KLDR, žije v Jižní Koreji, ačkoli se narodila v té Severní. Vyprávění líčí její strastiplnou cestu za svobodou, hříchy minulosti i pochyby, které ji po celou dobu provázejí. V kaleidoskopickém příběhu poznáváme perspektivu a osudy prominentů severokorejského režimu i těch na dně společenského žebříčku. Díky tomu klade román Severka závažné otázky, které dalece přesahují hranice Korejského poloostrova. Ta základní zní: Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?... celý text
Přidat komentář
Tak tohle mi fakt vyrazilo dech ... příběh je ve formě románu uprchlice z KLDR do Jižní Koree ... její přijímací řízení v nové zemi ... byla to docela síla... a k tomu podle skutečné události...
Dlouho očekávaná nová knížka od Niny Špitálníkové z prostředí KLDR. Příběhy ze Severní Koreje jsou lákavé díky své tajuplnosti a neznámosti, na osud hrdinky jsem se tak nesmírně těšila. Čekala jsem poodkrytí tajemství, které život Severokorejců obestírá, a jakési nahlédnutí do jejich hlav, přečtení jejich myšlenek. Všechno tohle jsem dostala, a ještě něco navíc. Špitálníková podle mě moc dobře popsala, jak je režim vrytý všem Severokorejcům pod kůži a jak těžké je nahlédnout nad něj a pochopit.
Jedná se o první román autorky, která je ovšem expert na Severní Koreu. Velmi působivý román.
Nikde jsem v knize nenašel zcela jasně řečené, to co jsem dohledal až z rozhovorů, že se totiž jedná o skutečný příběh, jenž vznikl na základě rozhovoru autorky s uprchlicí. Žádná fikce! Jen údajně lehce anonymizované z důvodu ochrany Severky. A dvou přimyšlených kapitol, které z rozhovoru nemohly vzniknout.
Občas neuškodí připomenutí nacistických a komunistických hrůz, a taky neuškodí občas si připomenout, že i v této době jsou místa, kde se stejné hrůzy dějí i dnes.
A čtením se podbízí navíc otázka, je li možné vůbec odsuzovat všechny protagonisty těchto hrůzných režimů, když třeba opravdu ve výchově a od blízkých autorit měli vštípené, že jen takto je správné se chovat a žít. Nic jiného poznat nemohli a ze svého pohledu žili správně.
Velmi hořko-slaný příběh. Spousta komentářů vytýká autorce kombinovanou formu, ale mě nijak nerušila. Některé pasáže však byly lehce přestylizované, což trochu nakopávalo komplexnost, ale nijak radikálně. Na první beletristický počin to nebylo špatné. Bez autorčina vhledu do poměrů v KLDR by to určitě napsat nešlo.
Styl psaní mi v téhle knize moc nesedl.. Bylo to vyprávění nebo interview..? Nevím, asi od každého něco.. Ale k téhle knize jsem si šla pro fakta o životě jedné z vyšší vrstvy společnosti v KLDR a ty jsem dostala. Nečekala jsem, že se dozvím nějaké víc šokující věci než co jsem četla ve Svědectví o životě v KLDR. Ale dozvěděla.. Po přečtení trochu více chápu, proč lidé věří všemu co jim Kimové předloží. Vymývají jim mozek už od malička. Nic jiného neznají.. Nezpochybňují, nepřemýšlí, berou vše jako holá fakta..
Udávání je něco jako národní sport. Udají i sebe ze strachu, že je někdo viděl..
Udala svého vlastního tátu, kterého měla opravdu ráda.. A ještě z toho měla radost..
O táborech v KLDR jsem věděla, ale že jsou úplně stejné jako koncentrační za 2SV, to jsem si nemyslela.. Násilí na ženách naprosto normální.. No ale co když některá otěhotní? To nejhorší co vás napadne bude nejspíše pravda.. A do tábora se kde kdo dostal třeba jen za uplé kalhoty..
A jižní Korea jako zachránce utečenců? Taky trošku přikreslený obrázek. Utečence hodiny, dny i týdny vyslýchají a jeho příběh upraví a společnosti představí tak aby seděl do jejich propagandy.
Opravdu jsem ráda, že jsem se narodila zde!
Téma knihy bylo velmi zajímavé a musím souhlasit s autorkou, že žánr románu není zrovna to, co ji stoprocentně sedí. Kniha se čte těžkopádně, řazení kapitol působí občas trochu zmateně, ale jinak knihu hodnotím kladně zejména kvůli tématu.
Zajímavé to bylo, ale četlo se mi to nějak těžce. Zvláště první půlka, to jsem místy i přeskakovala, mela jsem té propagandy už nadmíru. I když obsahově zrůdné, cítila jsem nudu. Ani uspořádání knihy mi nevyhovovalo. Hodnotím teď jen literární otázku, severokorejský život si netroufám ani představit, musí to tam být strašné. Je mi líto obyčejných lidí.
Severka byla moje první setkání s autorkou a musím říct, že jsem po dočtení zůstala lehce rozpačitá. Kniha vypráví příběh dívky, která nedobrovolně utekla ze Severní Koreji, ale zůstává v přesvědčení, že tamní režim je ten správný. Což je zajímavý námět na příběh a naprosto jiný pohled na celou věc. Bohužel mi celý příběh přišel hodně plytký. Nešel vůbec do hloubky a při čtení jsem se často ztrácela. Čtenář zde figuruje jako takový "soudce" hlavní hrdinky. Dozvídáme se totiž, že během svého života udala spousty lidí za přestupky proti režimu. Pro nás jako pro čtenáře, ale není lehké soudit. Nám to přijde hrozné, ale hlavní hrdince normální, přirozeně tak to v Severní Koreji chodí.
Chtěla jsem se do příběhu ponořit víc, ale autorka k tomu čtenáři nedává příliš prostoru. Ve mně Severka nezanechala to, co bych od takové knihy čekala. Zároveň ale myslím, že předchozí autorčiny knihy by mi sedly asi víc a rozhodne se do nic v budoucnu pustím. Z knihy si ale rozhodně odnáším jednu podstatnou věc - jsem vděčná za svobodu, ve které mohu žít.
Severka je skvělým románem z prostředí Severní Koreje, který později i zachycuje útěk z KLDR a adaptaci v Jižní Koreji. Navíc je unikátní v tom, že nezachycuje život obyčejného Severokorejce, ale naopak zachycuje život mladé dívky z velmi vysoké kasty. Vypráví o jejím každodenním životě a jaké radosti a úskalí tento život přináší.
Hodně mě zaujal i popis útěku, který byl bohužel z bezpečnostních důvodů dost osekaný, ale i tak zajímavý. A velmi zajímavý byl i proces adaptace Severokorejců v Jižní Koreji na běžný život.
Román je napsán zajímavou formou, kdy se střídá vyprávění hlavní hrdinky s rozhovory mezi ní a autorkou, Ninou Špitálníkovou.
Ačkoliv se jedná o první román autorky, tak je kniha napsána velmi čtivě a celkově povedeně. Po začtení jsem se nemohla prakticky odtrhnout. Dokonce i každodenní, rutinní věci v životě hlavní hrdinky byly napsány velmi záživně. Autorka navíc umí výborně pracovat s emocemi, kdy jsem s hlavní hrdinkou naprosto soucítila a často jsem měla slzy na krajíčku.
A ten konec?! Ten mě naprosto dostal a rozdrtil. O to víc, když sama autorka prohlásila, že je pravdivý.
Severka je výborným románem, kde se toho dozvíte mnoho nového o Severní Koreji a zažijete emoční jízdu na horské dráze. Doporučuji všem!
Těšila jsem se na ten slibovaný román a dostala jsem spatlanou směsku napůl románu, interwiev a jakéhosi třetího patvaru, který se v knize taky prolínal. Myslím, že autorka by udělala lépe, kdyby celou knihu postavila jako interwiev, protože třeba dodatek s cíleným rozhovorem mě dost zaujal. V knize mi to vadilo a překáželo. Hlavní postavu jsem od prvních stran nesnášela. Nejvíc mě oslovila pasáž s příběhem Kim Čok-U to bylo hodně silné, ale přesně tohle jsem očekávala od celé knihy, ale nedostala. Sečteno podtrženo - krátká kniha, ve které se nedokázal rozvinout příběh a jedna nesympatická hrdinka, se kterou jsem nedokázala soucítit.
Zajimavé jako všechny knihy této autorky. Jen se mi Svědectví o životě v KLDR zdálo více autentické a poutavější!.
Nepohodlná kniha. Otevírá témata, která autorka zpracovává v předchozích non fiction svazcích - a zde se jí daří zprostředkovat dilemata života mezi dvěma režimy, dvěma životy, dvěma způsoby existence. O lžích a maskách, také ambicích a tvrdosti, pustošení duše ideologií na jedné a přemírou svobody na druhé straně. Severka, ať chce či nechce, je manipulována okolím, sama ho využívá - a ten, kdo nakonec určí její zkázu, je její nejbližší. Uživatel Polík má pravdu - nelze se divit, že to ta mladá holka neunesla. I když více než zrůdnost režimu ji láme vlastní podíl na zkáze bližních, myslím si.
(SPOILER) Velmi zajímavá kniha, detailní zpracování sexuálního a jiného otroctví v táborech. A zcela rozumím tomu, že to v závěru ta mladá holka neunesla. Nebyla u ní možnost se s novým životem popasovat. Zajímalo by mne, jak dopadla její rodina...
...celou dobu, co jsem četla tenhle příběh, se mi honilo hlavou, jak je dobře, že žijeme tady a ne tam. Neustále se hlídat, co řeknu, jak mám co upravené, jestli si v televizi nebo v rádiu pustím to správné, aby mě soused nenahlásil. Problémy, které z toho budu mít, se dotknou několika generací mé rodiny. Život v Severní Koreji je daný, nastavený, nelidský
Tohle mohlo být tak skvělý! Ale ta forma... Stylistický chyby, za který by vás klepla přes prsty každá průměrná češtinářka na střední. Tak častý opakování – bylo/nebylo, který, je... Milionkrát použitý slovo díky – ne vždy v tom správnym kontextu (díky vám bylo uvězněno několik desítek lidí v KLDR...) Asi by to šlo shodit na ich formu, ale bohatá slovní zásoba by měla být příznačná pro hlavní hrdinku, takže o snahu navodit autentičnost, nejspíš nejde.
Nina vyniká v mnoha oblastech, vytvořila skvělej příběh, ale není to spisovatelka. Tady měla zakročit redakce, aby textu dala správnou českou čtivou podobu. Proškrtat průběhová slovesa, použít opisy, synonyma... Ediční poznámka by taky nebyla špatná.
Předchozí kniha byla super, ze Severky jsem trochu zklamaná.
Je to moje druhá přečtená kniha od pí. Špitalnikové a musím opět ocenit grafické zpracování knihy, které je nápadité a prostě super.
A samozřejmě i tato kniha se mi svým obsahem líbila, když jako romanopiskyně je autorka slabší. Každopádně opět jsem otřesen tím, co jsem se dozvěděl. Naše demokracie není dokonalá a my se nemáme skvěle. Ale pořád se máme o dost líp než v KLDR.
A soud? Řekl bych, že hlavní postava umě využívala své postavení a nevadilo ji být soukolím tamního zločinného režimu a dokázala toho využít (i když ona sama se chovala trošku pokrytecky a nevadilo ji koukat na zakázané filmy). Ale zase z pohodlí domova se to dobře soudí, když nejsme v její kůži.
A na závěr bych chtěl říct, že je smutný, když na jihu jim pomáhají podle toho, jak jsou pro Soul důležití a "vytěžitelní".
(SPOILER)
Mám přečtené všechny tituly autorky, očekávání tedy byla velká, ale tento počin považuji za její nejslabší. Neseděl mi styl, obracení se ke čtenáři a z mého pohledu až žebračení o názor, soud, emoce. Každopádně toto lze považovat za čistě subjektivní preference.
Umím si nicméně představit, že by kniha mohla jít víc do hloubky, byla relativně krátká. Vyloženě jsem se těšila na "aha" momenty, kdy Ri začne odhalovat fungování světa mimo KLDR, jeho uskupení, styl života. Toto bylo v knize z mého pohledu vyjádřeno relativně ploše a stručně.
Závěr knihy jsem nečekala, na dané stránce jsem se zastavila poměrně dlouze a rezonovalo to všemi směry.
20/2023 Kniha je napsaná čtivě a svižně, takže se dobře čte. Problém je, že je hrozně krátká - než se stačí rozvinout jakýkoliv příběh, tak už končí. Působí to jako první kapitola nebo intro nějakého velkého románu, ale tam, kde by nějaký velký autor začínal, tak Špitálníková už řekla vše co chtěla. A co to tedy je, co chtěla říct? Jen rychlé rozvinutí jedné jednoduché myšlenky - v Jižní Koreji se ocitne mladá dívka ze Severní Koreje, ale nejedná se o žádnou hrdinku, která uprchla před zlovůlí diktatury, nýbrž o prominentku režimu, která se na severu měla dobře. Fajn, to je výborný nápad, ale Špitálníková ho pohříchu nijak zvlášť nerozvíjí, je cítit, že dokáže popsat realitu, ale na vymýšlení románové zápletky nemá. Takže kniha se trestuhodně nerozvíjí, zůstává u toho nejprostšího popisu a obsahuje možná dva tři zajímavé literární nápady (střídání vypravěče, forma interview, to je tak všechno). Souhrnem se ale čtenář nedozví prakticky nic nového, celé to moc nikam nesměřuje a končí to na poněkud sladkobolné - patetické rovině. Nicméně, jak jsem uvedl na začátku, alespoň se to dobře čte a za den dva máte hotovo. Soudě podle mediální prezentace Špitálníkové jsem se bál, že to bude horší:)
Štítky knihy
totalitní stát Severní Korea totalitní režimy české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
No za mě teda masakr... přečteno jedním dechem.
Kombinovaná forma mi teda vůbec nevadila.
Úplně nevím co k tomu říct...snad jen to, že vypravěčka měla zůstat v KLDR. Tatínek to myslel dobře, jenomže této ženě bylo lépe tam,kde se narodila.
Konec mi vyrazil dech.