Severka
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520778/bmid_severka-653a3517b7a10.png
4
694
694
Protagonistka prvního románu Niny Špitálníkové, autorky Svědectví o životě v KLDR, žije v Jižní Koreji, ačkoli se narodila v té Severní. Vyprávění líčí její strastiplnou cestu za svobodou, hříchy minulosti i pochyby, které ji po celou dobu provázejí. V kaleidoskopickém příběhu poznáváme perspektivu a osudy prominentů severokorejského režimu i těch na dně společenského žebříčku. Díky tomu klade román Severka závažné otázky, které dalece přesahují hranice Korejského poloostrova. Ta základní zní: Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?... celý text
Přidat komentář
Dlouho jsem čekala na audioknihu a konečně jsem se k ní dostala. Mám velmi ráda knihy z této země. Opět drsné, surové a smutné vyprávění, tentokrát 17ti leté severokorejky, které chtěl otec zachránit život ... jak to dopadlo se dočtete v dalším napínavém příběhu od Niny Špitálníkové.
Už dlouho jsem si chtěla přečíst něco od Niny Špitálníkové a v knihovně zrovna měli k dispozici Severku, tak jsem sáhla právě po ní.
Čtení je to drsné, ale zajímavé, jen to moc nefunguje jako román (proto hvězda dolů). Je to spíš popis, rozhovor a biografie. Takže trochu tápu, kolik je v tom příběhu fikce a co je pravda. Bohužel (pro Koreu) se většina popisovaných věcí zřejmě přesně takhle odehrává. Je to síla. Smutná kniha, o které budu ještě dlouho přemýšlet.
S Ri Jo-čong jsme se seznámili už v knize Svědectví o životě v KLDR. Její příběh se od ostatních podstatně lišil - ona ze Severní Koreje neutekla dobrovolně. Ve své domovině žila nad rámec normálu. Její otec byl vysoce postaveným činitelem ve straně, ona sama se angažovala jako příkladná severokorejská občanka. Je to velmi silný příběh a ačkoli autorce samotné už v KLDR dochází, že ne všechno co dělá, je správné, tak bohužel to největší prozření přichází až ve svobodném světě. Jen těžko se věří tomu, že vše, co je v knize popsané se doopravdy děje a není to jen fikce.
Uf. Musím teď číst něco pozitivního. Svírá se mi celé tělo. Přestože jsem četla pozorně, mentalitu severokorejců nechápu. Ale strach a nevědomost má obrovskou sílu. Lituji, že v 21. století žije tolik lidí v nesvobodě.
Tak trochu jiná kniha, ale potřebná.
Velmi silná, těžká a napínavější než thriller. Škoda, že autorka už trochu vykrádala z předchozích knih sama sebe. Ale bylo to napínavé, drásající a smutné čtení.
Díkybohu za naše hezké, pohodlné životy.
Četla jsem v podstatě hned po vydání. Sama se o život v KLDR velmi zajímám, proto pro mě byla kniha jasnou volbou. Vlastně nevíte, jestli s hlavní hrdinkou sympatizovat nebo ne.. Jen je jasné, že nic není černobílé.. Co mi brání plnému hodnocení je to, že pokud by byl příběh delší aspoň o pár stran, byl by to pro mě lepší čtenářský zážitek a dokázala bych si více vybudovat vztah k postavám.
Přečteno za dva dny. Kolik hrůzy je na tom světě. Jak ideologie vymývá mozky a ničí životy.
A za mlácení prázdné slámy může knihu považovat buď ignorant nebo zarytý komunista.
Nikdo se dobrovolně nerozhodl,
že se narodí v Severní Koreji.
Tak začíná příběh Severky, se kterou se známe již z předchozí knihy autorky Niny Špitálníkové Svědectví o životě v KLDR. Prominentní dívenka ji zaujala natolik, že se rozhodla přiblížit její cesta za svobodou více v románovém zpracování.
Já jsem tušila již od prvních stránek, že opět nepůjde o lehké čtení. Stejně se mnou příběh Severky zacloumal. Ač může jít o smyšlený příběh, stojí bohužel na pravdivých základech. Kde končí pravda si můžete však jen domýšlet.
Thriller se mnou nic nedělá, ale tady se obávám otočit stránku, jaké zvěrsva jsou na tamních obyvatelích páchány. Čím se ti lidé provinili, že se narodili v Severní Koreji?! Hlad, strach, šikana, psychický i fyzický teror, život plánován na minuty, nesvoboda, nelidské hygienické podmínky...
Víš o tom, co se DNES děje v KLDR
Boze.. dalsi skvely kousek do sbirky od pani Spitalnikove.
Nemohla sem prestat cist. Tech obeti co i rodina udela, a jak to pak dopadne..
Je mi smutno
"Nikdo se dobrovolně nerozhodl, že se narodí v Severní Koreji."
Kju-Min (utekl z KLDR v roce 1999)
Velmi silná kniha. Taky jsem si čtení musela dávkovat.
Děkuji autorce za její odvahu a práci.
Co jen je to za monstra ti Kimové!
Nepochopitelné!
Román je vlastně zpověď ženy, která do 17 let vyrůstala v KLDR a od malička ovlivňovaná a vychovávaná tamním režimem se také podle chovala, aniž by si uvědomila, že je něco špatně. Aniž by chtěla, díky svému otci se ocitne v Jižní Koreji, kde si až po delší době uvědomí, co neštěstí a hrůz asi v původní vlasti způsobila. Ale nic není černobílé. Je to hodně silné čtení, neuvěřitelně emotivní zpověď Severky mě vzala za srdce. Moc jsem ji litovala, ale soudit ji rozhodně nebudu.
Mýliť sa je ľudské, ale nie severokórejské.
Bolo fascinujúce čítať príbeh osoby, ktorá neodišla z KĽDR dobrovoľne a sama, túžiac po slobode tam vonku. Fascinujúce a desivé zároveň, keďže každá minca má dve strany.
Severka má iba 17, keď sa ocitá v Južnej Kórei, lebo o jej osude rozhodol otec, ktorý nepochybne chcel iba jej dobro. Ako sa však dokáže jedinec, ktorý vyrastá s okovami ideológie vrastenými do duše, vyrovnať so svetom nadbytku bez pravidiel? Ako sa vyrovná s minulosťou, počas ktorej za cenu jedného kapučína nahlásila strane úplne hocikoho (vrátane najlepšej kamarátky a rodičov) v dobrej viere, že dostanú napomenutie alebo drobný trest v podobe navýšených hodín ideológie. Nevedela alebo nechcela vedieť o tom, čo sa dialo potom. Pracovné tábory a scény ako z Orwellovho románu 1984. Žiadny dystopický scenár iba holá skutočnosť v tej najhoršej zvrátenej podobe.
Po celý čas mnou zmietali protichodné pocity voči hlavnej postave tohto príbehu, no v závere sa to vo mne zlomilo a dostavila sa empatia a ľútosť.
"Osud lidí, kterí mi zkřížili cestu, míval cenu jednoho kafe. Jednoho blbýho kafe."
Souhlasím s komentářem Kopretiny - nic, co bychom se nedozvěděli v předešlých knihách autorky, sáhodlouze zpytující se příběh jedné ženy v obecných informacích o KLDR.
Na mne tento pokus o román působil jako mlácení prázdné slámy. Nedozvěděla jsem se nic jiného, než co bylo v předchozích knihách autorky. A ty byly mnohem zajímavější a lépe napsané. Tato se četla špatně, jako celek působila divně, snad bych to do půlky knihy ani nenazývala románem.
Knížka fajn, ale přála bych si, aby příběhy byly odvyprávěny víc do detailu. Svědectví mě bavilo víc.
3,5* Na první román od autorky jsem se moc těšila, na prvních 15 stranách jsem se ale jakoby ztrácena a měla jsem pocit, že sice samotným slovům rozumím, ale jako celku bohužel ne. Od zhruba 20 strany ale vše nabralo spád a už vše dávalo smysl a knížka se četla dobře. Každopádně musím bohužel konstatoval, že tak jak hltám ostatní knihy autorky, tady to kapánek drhlo, jde vidět, že tento styl, román, není pro autorku úplně standardní forma psaní a rozhodně mi u ní vice vyhovovala forma rozhovorů či deníků. Příběh je to rozhodně nesmírně zajímavý a opět přinesl mnoho nových informací a skutečnosti, ale to malé ALE tam prostě je. K přečtení určitě můžu doporučit, jen prosím nemějte tak obří očekávání jako já :-)
Od autorky jsem přečetla všechny knihy a tahle patří k těm nejlepším.
Čtenáři záporně hodnocené zpracování se mi líbilo, kniha mě bavila a dobře se četla.
Teď z obsahové stránky. Těžko si dokážu představit, že by někdo dokázal lépe napsat o podobných zvěrstvech, co se v KLDR dějí. Na druhou stranu kniha by určitě snesla větší rozsah v tom, co hlavní postava zažila na jihu. Hlavně co se týče kulturního šoku a uvědomění si reality, ve které žila na severu (lži, propaganda, totalita atd..).
Celkově knihu rozhodně doporučuji a těším se na další.
Štítky knihy
totalitní stát Severní Korea totalitní režimy české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Po obsahové stránce nelze nic vytknout. Ten příběh je natolik děsivý a a tragický, že nepochybuji, že se zakládá z obrovské části (ne-li úplně) na skutečném příběhu hlavní postavy. Co mě zklamalo, byla forma. Tak nějak mám pocit, že román, není to, co autorce sedí a je to hodně znát. Kniha mě "nevtáhla", nedokázala jsem si vytvořit k Severce vztah. Možná proto, že jsem měla přehnané očekávání? Předchozí knihy, které se nesnaží o románovou formu se mi zdály přesvědčivější a hluboce mě zasáhly. Severka ne.