Líp už bylo
Jiří Sivok
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502260/bmid_lip-uz-bylo-eND-502260.png
4
92
92
Dvanáct let po atomové sprše. Osm let po všudypřítomné temnotě jaderné zimy. Šest dlouhých roků od doby, kdy lidé zjistili, že z nitra planety Země uniká plyn hubící plody v tělech matek. A pak je tu Cappy. Jako jeden z mála přežije útok ruských nájezdníků na Temelín a chce se dostat zpět do Českých Budějovic. Cesta je však nebezpečnější, než si dokáže přestavit. Neuvědomil si totiž, že… LÍP UŽ BYLO.... celý text
Přidat komentář
Ale fuj, to bylo dobré :). Chvílemi jsem si připadala jako na "Cestě" Cormaca McCarthyho. Popis podoby lesa mi ji připomněl. A také existence různých band...
Některé knížky, když je čtete v noci, vám dovolí jít spát.
Tahle ne.
Postapo z českého prostředí, které zajímavě funguje. Svět je drsný a surový, pro silnější žaludky. Mělo to potenciál být delší, aby jsme se z postavami lépe sžili. Jednoduše a přímočaře napsané, v pozitivním smyslu (i když na příběhu nic pozitivního není). Člověk se nad ledasčím zamyslí. Líbily je mi odkazy na Dunu a další díla.
Ještě že to bylo tak krátké. Chtěla jsem knihu dát jako dárek, ale asi mi zůstane viset v knihovně. Něco tak hnusného, hlavně koncentrovaně, jsem ještě nečetla, ale potřebovala jsem to dočíst. A je to fakt dobré. Paradox, že. Cítila jsem se u toho asi tak, jako když jsem četla prvního Nesba a narazila tam na popis jak měl v puse ježatou kuličku a jak se jí zbavoval. No ale tady čekejte hnusobu v každé kapitole. Poslouchala jsem jako audioknihu od Čtimi.
Jak zhodnotit tuto malou, útlou knížečku...? Nejinak, než že je to velké "TYTYTY člověče!!!"
Po prvotní úleku "prokrista - zase Zrnka temnoty" (protože co Zrnka temnoty, to nějaký bizáros ) jsem knihu doslova stěžka přečetla. Protože takovéto strašlivé věci se nečtou hezky ani dobře. Tedy mně určitě ne. To, na co dle mého autor v knize chce poukázat, se tak nějak na světě i děje...
Nedovolme, aby to došlo až takto daleko, jako zde v tomto příběhu, který je opravdu plný utrpení, hrůzy, šílených zvěrstev a magorů... Lidi jsou různí, jistě, ale proč až tak ohavné lidské stvůry se na světě vyskytují, to mi rozum nebere...
Kniha je tedy co strana - to děs, hrůza a fuj. Takovéto knihy běžně nečtu. Tuto jsem dobrovolně vzala v rámci knižní štafety, protože se nebráním občas přečíst něco jinšího, než co je mým oblíbeným. Je to kniha na zamyšlení se pro každého. Ovšem ti, kteří by se nejvíce měli zamyslet, ti asi číst nebudou...
Nicméně přejme si lepší a krásný svět a něco pro to dělejme
Kniha se ke mně dostala v rámci knižní štafety, za kterou děkuji a autorovi též.
Knížka měla dobrou čitelnost. Jen škoda, že byla tak krátká. Měla potencionál na plnohodnotnou knížku. I přes krátký obsah zvládl autor zmasakrovat bez pardonu všechny hlavní hrdiny :)
Jiří Sivok - Líp už bylo
Pocet strán: 129
Vydavateľstvo: Nakladatelství Golden Dog
Žáner: #scifi #horor
Tlieskam
Totalny masaker bez nároku na šťastný koniec.
V prvej polke knihy som bola mierne zmetená zo všetkého, v druhej polke už mi to bolo fuk pretože to bola jedna nálož za druhou, jeden hnus za druhým a tak to má byť v zrnkách temnoty, preto ich zbožňujem , pretože toto spĺňa všetky moje požiadavky čiernej duše!
Pecka!
Ďakujem za štafetu Lucie Svobodová a dakujem za knihu Jiří Sivok
Kniha č. 3/2024
Štafeta č. 115/1
#stafetovyzavislak #kniznastafeta #kniznarecenzia #recenzieTerka #zrnkatemnoty #ctuhoror #goldendog #jirisivok #lipuzbylo #podporujemeceskeautory #autorskastafeta
Obsah:
#dystopický #atomovabomba #postapokalyptické #dystópia
Dvanáct let po atomové sprše.
Osm let po všudypřítomné temnotě jaderné zimy.
Šest dlouhých roků od doby, kdy lidé zjistili, že z nitra planety Země uniká plyn hubící plody v tělech matek.
A pak je tu Cappy. Jako jeden z mála přežije útok ruských nájezdníků na Temelín a chce se dostat zpět do Českých Budějovic.
Cesta je však nebezpečnější, než si dokáže přestavit. Neuvědomil si totiž, že LÍP UŽ BYLO.
Po prečítaní som rozmýšlala či sa mi to vlastne páčilo, alebo nie. Príbeh je napísaný veľmi čtivo, knihu prečítate vrámci jedného dopoludnia bez problémov. Je to veľmi dobrý nápad s naozaj surovým a drsným dejom. Ale na mňa to proste bolo krátke. Chcela by som tam viac vysvetliť celý ten svet jak teda funguje, možno trochu viac vysvetliť čo sa stalo. Nejak to podať detailnejšie, i čo sa týka charakteristiky postáv, aby sa človek do toho mohol vžiť a mohlo to vyvolať emócie. V takto krátkom príbehu si nestihnete vytvoriť k postavám vzťah, preto jediné čo cítite je zhnusenie. A ono by to malo potenciál kľudne aj na slzy. Čož, nie že by som chcela u knihy plakať, ale keď už je to postapo z blízkej budúcnosti a z nášho okolia, tak by sa to aj pýtalo nie? :D
Líp už bylo - heslo, věta, která nás provází celou touto útlou knížečkou. Jedná se o post-apo sci-fi, z ne tak daleké budoucnosti. Píše se rok 2045 a zbytek společnosti se snaží srovnat s následky atomové války a snaží se přežít.
Surový a syrový příběh plný těch největších hrůz a žádná naděje na lepší zítřky, žádný happyend v dohledu....
Příběh je také plný beznaděje, je depresivní a hlavně bohužel ne až tak nereálný, a to je na tom pro mě to nejstrašidelnější :-/
Dlouho jsem přemýšlela, jak knihu hodnotit. Po dočtení jsem vůbec netušila a to se mi nestává. Bylo to skvělé? Bylo to hrozné? Asi od všeho troška :-) Nakonec hodnotím 4* a to především proto, že jsem se občas ztrácela v těch popisech spojenci vs. Rusové.
Brutalitu nehodnotím, na tu jsem u GD už zvyklá a vím do čeho jdu :-) Ovšem tady byl třeba místy opravdu silný žaludek :-/
Svého času jsem měl hodně rád 80./90. filmová postapa, protože tam většina postav vypadala jako pankáči a součástí jejich oblečení byly kusy starých pneumatik Tohle se mi vybavilo při čtení Líp už bylo. Dnes postapo vnímám jako hru, kterou hrajete často, znáte už karty, používáte zažité a vyzkoušené triky, ale pořád vás ta hra baví. Jo, určitě hodně dělají ty jižní Čechy a místa, která znám. Četbu mi zpříjemnily a hodně mě potěšily dvě věci. Příběh je v rámci hesla, že mnozí lidé páchají zlo proto, že v danou chvíli mohou a myslí si, že mohou, až ne/příjemně realisticky syrový a drsný, se svými postavami se nemazlí. A má překvapivě zajímavý závěr. Negativa? Tak nějak mi do postapa nesedí popkulturní odkazy. 3,5*
Jihočeši si s hororem umí poradit, to už víme. Ale co říkáte na atomovky pršící okolo a devastující zem? Či nulová porodnost? Že je to dost na prd? Ano. Dle Jiří Sivok totiž Líp už bylo. Starosti všech na planetě se smrskly jen na jedno – přežít.
Dystopická novela s prvky hororu čtenáře usadí pěkně u Českých Budějovic v roce 2045. Vmete mu do tváře zmar, bolest, beznaděj a jadernou zimu. Setkáváme se s postavou Cappyho, vědce, který se snaží v nehostinném prostředí přežít a narazí přitom na rodinu Sněžínovu, která má stejné hobby. Jejich spojení je tragické stejně tak, jako vše okolo. Při společném putování zasvěcují čtenáře do nepřátelského světa. U žen nemožná reprodukce totiž mění lidi na bestie bez morálky a hranic. Proč? Protože za pár let nebude nikdo, kdo by je soudil a nebude nikdo, kdo by přebral jejich odkaz.
Všichni zemřeme, takže s**t na to! Přesně tímto heslem se řídí frakce Harkonnenů pod vedením Jana Hartla, který si ze Zoo Hluboká udělal vlastní zábavní park. Bez jakýchkoliv zábran a skrupulí se baví mučením a trýzněním lidí, jež chová v klecích a voliérách. Správně odhadujete, že se osudy Harkonnenů a Cappyho s rodinou, protnou.
Krátká novela je nabitá akcí a autorův styl psaní je mi blízký. Tedy pokud pominu občasnou snahu umělecky vylíčit metafory a obraty. Z mého subjektivního pohledu by vyprávění zasloužilo delší zpracování, neboť by se Jiří Sivok mohl vyhnout cpaním všech potřebných informací do někdy až
umělých dialogů a možná by se vyhnul i pár logických chybám, které si uvědomíte, když jste rejpal.
Co zasluhuje moje vřelé díky je postava antagonisty Jana Hartla. Skvěle vykreslený zmetek umocňuje prožitek z příběhu a velice mu sluší. Obecně autor dokáže ve svých románech vždy vypíchnout nějakou figuru, kterou si zapamatujete. Jen si vzpomeňte na to příšerný mimino ve Smrt bývá nehezká.
Líp už bylo, tedy stojí za přečtení. Je to svižné, jasné a plné bezmoci ale naděje umírá poslední a tím se řídí i Jiří Sivok vydávající pod značkou Nakladatelství Golden Dog
Prichádzam s ďalšou knižkou od vydavateľstva goldendogbooks, tentokrát od českého autora Jiřího Sivoka Líp už bylo zo série Zrnka temnoty.
Prišiel rok 2045, nastala Veľká chyba a všetko sa zmenilo. Svet už nikdy nebude taký ako predtým. Ľudstvo sa značne preriedilo, nastala jadrová zima a hŕstku ľudí, ktorá prežila trápia rôzne choroby.
Hlavnou postavou je Cappy, ktorý sa po tom, ako prežije útok ruských nájazdov na Temelín vydáva do Českých Budějovíc. Na tejto ceste stretáva rôznych ľudí so svojimi trápeniami a bolesťami. Všetci si uvedomujú, že lepšie už skutočne bolo a každý sa snaží prežiť ako sa len dá. Niektorí slušnejšie, žijú zo dňa na deň, ale sú tu aj takí, ktorí sa moc rozhodli zobrať do svojich rúk a už tak biedny život robia druhým ľuďom ešte komplikovanejší.
Táto tenučká knižka má v sebe akciu, dramatickosť, smútok, trpký humor a dej vyslovene odsýpa. Je ukážkou čoho všetkého sú ľudia schopní, keď vedia, že lepšie už bolo a svet sa rúti do záhuby.
Sivok vytvoril drsný a temný svet a so svojimi postavami sa absolútne nemazná. Kniha je aj na zamyslenie sa nad tým, kam až ľudské činy a pýcha môže zájsť a ja len dúfam, že ľudstvo sa nevydá touto cestou. Knihu odporúčam priaznivcom postapokalyptických trilerov a hororov.
Knihu som čítal v rámci štafety a za poskytnutie knižky ďakujem samotnému autorovi.
Podobně laděné postapo bych normálně hodnotil o fous méně. Jenomže zde je přítomno něco, co už tak depresivní příběh posune na vyšší level. Autor se totiž s postavami nemaže (byť jde cítit, že je má rád) a každá sebemenší chybička znamená emoční ekvivalent jízdy na provaze za vozem sadistického řidiče, milujícího dlouhé projížďky. Nekompromisní, kruté a nespravedlivé - je to četba, která s čtenářem pohne. Vyvolala podobné pocity jako lepší Ketchumovky (což je míněno jako pochvala).
Navzdory temnému tématu na mě sem tam mrknul záblesk humoru (případně si to přeložte tak, že jsem zlá sadistická bestie, která se směje u smutných věcí). Oceňuji rovněž narážky na jiná známá díla; jelikož mně Duna (kniha) nebavila, neměl jsem tady s jemnou vykrádačkou názvů problém (byť mi ponejprv přišla v Česku podivná). Oproti tomu mi neseděl výraz ghůlík, ale to už je problém, se kterým se musím vypořádat sám. Když už jsem u brblací části svého komentu, obecně mě nezaujala obálka (military styl), byť po přečtení jsem k ní vstřícnější.
Závěrem ale musím říct, že tato kniha dobře odvedený kus řemesla, jehož síla spočívá v realistickém vyobrazení (ne)lidskosti. Právě pro ono trnutí srdce u jedněch čtenářů zaboduje, zatímco jiným bude spíše vadit.
Hodně temný kousek, který byste neměli minout, protože... bude hůř.
Naturalistické, drsné, temné, deprimující, ale člověk se nedokáže od knihy odtrhnout. Nejhorší na tom je to, že naším / lidským / přičiněním přestává být pro lidi planeta Země bezpečná.
Tato útlá kniha mi více připadala jako poatapokalyptická novela s hororovými prvky (něco od kanibalů a vražd) ... četlo se to skvěle... jak děj je posezen do České republiky budoucnosti....
Koncentrovaná deprese. Povedená. Miluju to! Jazykově se to čte výborně, obsahově sice méně, ale to se dalo čekat od takového názvu (a navíc mě to vůbec netrápí :D ). Podobnou bezmoc jsem naposledy pocítil při sledování filmu Volyň. Líp už bylo je sice fikce, ale co my víme? Čistých pět hvězd.
Co napsat o knize, která je tak odporná a beznadějná, že Metro 33, nebo Spad jsou proti ní lehce romantické komedie, hemžící se filantropickými postavami?
Snad jen tolik, že přesně takhle by se lidé nejspíš skutečně chovali, kdyby pár psychopatů zmáčklo červená tlačítka.
Přes to všechno (možná právě proto) mě kniha donutila nepustit ji z ruky, dokud jsem ji na jeden zátah nepřečetl. Díky Bohu, že má jen 131 stran. Víc času bych v tomhle odpudivém světě po "Velké chybě" asi nezvládl.
A teď mě omluvte, jdu si na uklidnění pustit velmi krotký film na podobné téma s názvem Vlákna (1984).
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie české sci-fi České Budějovice postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Smrt bývá nehezká |
| 2022 | Líp už bylo |
| 2022 | Pár zbytků pro krysy |
| 2010 |  Příběhy noci |
„Když zažiješ konec světa
a uvědomíš si, že líp už bylo,
vezmeš si domů z nemocnice,
co můžeš, a to i když
za to hrozí provaz.“
„Teď jsme vážně v hajzlu.“
Šestý příběh z edice „Zrnka temnoty“ je zas úplně něco jiného, než ty předcházející. Tohle je první sci-fi v tomto uskupení knih o utrpení. A zároveň je to postapokalyptický. Opět jsem v tom viděl dost příběhů, které jsme mohli číst u jiných spisovatelů. Mám pocit, že zatím všichni, kteří přispějí do této edice, tak trošku čerpají z myšlenek jiných tvůrců. Ale zatím ani jeden příběh nebyl čistým „opisováním“ jen využitím situací, které dotyčný spisovatel použil ve svém příběhu.
Citát: Bůh byl opravdový šprýmař.
Ne jinak je tomu u Jiřího Sivoka. Zatím je to první příběh, který jsem od tohoto spisovatele četl. Nejsem vyloženě zklamán, ale zas není důvod k nějakému běsnění. „Líp už bylo“ je prostě postapo se vším, co k takovému žánru patří. Bandy nebezpečných individuí, nějaká ta láska, překážky, které je nutno překonat, nutná smrt a hlavně, má to cíl. České Budějovice. Že se od cíle tak trochu vzdálíme není podstatné. Absence humoru je dána tomuto vážnému tématu.
Malá ochutnávka:
Je to trest za slabost.
Neochránil jsi ji.
Neochránil jsi tátu.
Zabil jsi ho.
Ne Vlčák, ale ty.
Teď se v bolesti zrodí nový člověk.
Jenže problém u mě nastal, že jsem v podstatě nevěděl, který z nich je hlavní hrdina a kterému mám fandit. Vlastně mě hlavní postavy (i Daniel Hejtman) ke konci hodně zklamaly. Jakoby se změnilo jejich myšlení a tak trošku otočily na jinou stranu. Tak že, co se mi třeba na začátku líbilo u Petra Sněžína, ke konci příběhu jakoby to celé popřel. Hned po první scéně se pan spisovatel přesunul k jiné postavě a tak čtenář trochu tápal, kdo je kdo. Navíc je tu pár postav, které si zaslouží více prostoru (ten jim však není dán). Ve své podstatě je to průměrný příběh, jejímž přečtením však nic neztratíte.
Citát: Když se člověk směje, většinou tě v druhé chvíli nevykuchá nožem.