Umberto Eco

Přidat do oblíbených Koupit knihy

italská, 1932 - 2016

Populární knihy

/ všech 41 knih
Jméno růže
Jméno růže
Foucaultovo kyvadlo
Foucaultovo kyvadlo
Pražský hřbitov
Pražský hřbitov
Šest procházek literárními lesy
Šest procházek literárními lesy

Nové komentáře u autorových knih

V čo verí ten, kto neverí? V čo verí ten, kto neverí?

„Eco ma znovu dojal po rokoch. Keďže enormné množstvo iónových kanáloch buniek môjho mozgu neúnavne pracuje v mene pamäti na veľdielo, akým je Foucaultovo kyvadlo (FK; a preto je to druhým životným dielom v rebríčku), čítala som v na-pä-tí, ako zodpovie Martini na niektoré jeho otázky. Kde nachádza neveriaci človek svetlo dobra? ".... nevypovedané pravdy, ktoré stoja za každodennými voľbami..." Tie nevypovedané pravdy sú iným slovom motívy. Nie je ich veľa, tak za jednu hrsť. Keď človek naberá skúsenosti, už by mu tie nevypovedané pravdy nemali byť také neznáme. Hoci som skrz naskrz dostojevčinou pretkaná a zlo je človeku prirodzené a bližšie než dobro, môže to byť svedomie ako hnací motor konať dobro, ináč ho doženie a nakope, ako to inými a viac inteligentnými slovami vyjadril Eco v jednej odpovedi pre Martiniho. Vnútorné pravdy o nás, to sú motívy získať odmenu, pochvalu, udržať si povesť, dôstojnosť, motív zdieľať a ktoviečo, čo ešte súvisí s etickým správaním v spoločnosti a núti nás generovať dobro zo seba, pre seba, pre všetkých... Aj tak je to vo väčšine prípadov nevypovedané sebectvo. "Cirkev neuspokojuje očakávania, ale slávi tajomstvá." Martini ....nejmocnějším tajemstvím je to, které nemá žádný obsah, proto ho žádný nepřítel nemůže vymámit... Eco (FK) Takže oslavujeme po celé stáročia to, čo nemá žiadny obsah :D A ak niekomu napadlo protestovať proti žiadnemu obsahu prípadne zastávať niečo, čo obsah malo!, stal sa prenasledovaným. Literatúra môjho života toto. Kto je teda Umberto Eco? "Len nech sa ľudia naučia myslieť náročne, pretože tajomstvo, ani dôkaz nie sú jednoduché." "Musíme najmä rešpektovať práva telesnosti toho druhého, medzi ktoré patrí aj právo rozprávať a myslieť. Keby naši blížni boli rešpektovali tieto práva tela, neboli by sme poznali zabíjanie nevinných ľudí, vraždenie kresťanov v aréne, bartolomejskú noc, upaľovanie heretikov na hranici, koncentračné tábory, deti v baniach či znásilňovania v Bosne." A pritlačím na literárnu pílu ďalšou otázkou. Pochopil Umberto Eco čosi viac o sebe pri čítaní Victora Huga? "... je to práve druhý človek a jeho pohľad, ktorý nás definuje a formuje. Nedokážeme pochopiť (rovnako ako nedokážeme žiť bez jedla alebo bez spánku), kto sme bez pohľadu a odpovede druhého človeka... (novorodenec) mohol by dokonca umrieť alebo sa zblázniť, keby žil v komunite, kde by sa všetci systematicky dohodli, že sa na seba nikdy nepozrú a budú sa správať, akoby neexistovali."“... celý text
— zipporah

Foucaultovo kyvadlo Foucaultovo kyvadlo

„Eco opět dává především na odiv své neskutečné znalosti a opět tak činí prostřednictvím originálního tématu. Hlavní postavy se zaplétají do změti konspiračních teorií a různých kultů, které pracují s teoriemi na ovládnutí světa a odkazem Templářů. Jde o skutečně fascinující rozbor těchto někdy až absurdních teorií, do nichž tři hlavní postavy postupně pronikají - skvělá je dynamika těchto postav, děj je navíc proložen cestou protagonisty do Brazílie, kde Eco opět rozplétá jedinečné okultní rituály. Kniha určitě není pro každého, jde ale o velice zajímavé téma a skvělé zpracování, ač toto pátrání stojí většinu postav život...“... celý text
— ondra295

Pražský hřbitov Pražský hřbitov

„Pražský hřbitov je moje oblíbené Ecovo dílo, ač uznávám, že rozhodně není pro každého. Autor zde dostává své pověsti a opět nás zahlcuje fakty a dává na odiv své neskutečné znalosti z rozličných oborů. Kniha se tak kvůli tomu stává objemnou a nabízí mnoho odboček od hlavního děje, které nejsou vždy relevantní. Ovšem moc mě bavil celkový koncept - hlavní postava falzifikátora a hochštaplera Simoniniho je fascinující, protože nemá takřka žádné kladné vlastnosti, a přesto nás zajímá, jak dopadne. Eco zde rozjíždí neskutečný spletenec konspiračních teorií, na jejichž vytváření se podílí hlavní postava - dostaneme se tu od Garibaldiho tažení, přes Dreyfusovu aféru až po celosvětové spiknutí židovských zednářů, kterého se snaží zneužít tajné služby rozličných mocností. Ve středě všeho pak stojí naše hlavní postava, což je v zásadě bezcharakterní prospěchář, který prostě jenom nemá rád Židy a umí dobře falšovat dokumenty.“... celý text
— ondra295

Šest procházek literárními lesy Šest procházek literárními lesy

„Prostě Eco. Nejdřív vás poučí o italské frazeologii (lector in fabula jako obměna rčení lupus in fabula = vlk v pohádce = my o vlku, vlk za humny), pak vám předloží doslova jízdní řád časových posloupností, které vykutal z románu, co připomíná spíš zmatenou změť snů, vzpomínk a úvah (Nervalova Sylvie), odhalí vám svůj trik na rozpoznávání porna od uměleckého fimu (když běžné činnosti ve filmu odpovídají reálnému času, zatímco sexuální scény jsou delší než ve skutečnosti, bude to dozajista porno) a poučí vás o tom, že d´Artagnan žil ve stejné ulici jako Aramis, aniž by o tom věděl - tedy aniž by o tom věděl sám Dumas. S poťouchlým pobavením si přečtěte i o tom, jak si Eco xkrát prošel pařížskou trasu jednoho z hrdinů Foucaultova kyvadla, zjistil si dokonce i takové detaily, jako bylo postavení měsíce a hvězd oné noci, do níž děj zasazuje - a po vydání knihy mu jeden ze čtenářů napsal dopis s dotazem, proč se hrdina vůbec nezmiňuje o požáru v jedné z vedlejších ulic. Má se pak autor cítit potěšeně, že čtenáře natolik strhl, až začal text považovat za realitu, nebo nad tímtéž naopak pociťovat zklamání a zděšení? Vrcholem je poslední textík, kde je stručně, přehledně, hutně, ale precizně odhalen celý příběh Protokolů sionských mudrců. A že je to opravu kuriozní přehlídka toho, jak funguje tichá pošta - na konci vám vyleze něco zcela jiného, než co bylo na začátku. Ale koneckonců, z literárních textů přece také vylézáme proměněni, takže proč ne, to patří k věci. P. S.: Nevíte někdo něco víc o tom odlišném vnímání modré a zelené v antice, o němž Eco píše?“... celý text
— Sisssi

Jméno růže Jméno růže

„Není to jednoduché čtení na dovolenou, ale zároveň to čtivé je... Čtenář ale asi musí být naladěný na stejnou vlnu, jinak to fungovat nebude. Autor má krásný jazyk, je skvělé si zase jednou přečíst skvělé popisy míst, děje, osob, všeho. Na druhou stranu jde i o přehled filosofie 14. století a zde již právě musí mít kniha čtenáře, který to ocení - jinak by asi při sáhodlouhém přepisu učené disputace knihu odložil. I jako detektivka je kniha vystavěná skvěle, upřímně, do poslední chvíle jsem netušila, kdo za tím vším je.“... celý text
— Annicka

Přejít na knížky autora