Jan Amos Komenský

česká, 1592 - 1670

Nová kniha

Diogenes kynik znovu naživu a Patriarcha Abraham

Diogenes kynik znovu naživu a Patriarcha Abraham - Jan Amos Komenský

První část knihy přináší nový překlad Komenského školní hry z roku 1640 Diogenes Cynicus redivivus. Tento známý text čekal na nové přetlumočení celých 54 let; n... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Labyrint světa a ráj srdce Labyrint světa a ráj srdce

Jde o zajímavé dílo, které rozhodně stojí za přečtení, ale speciálně z dnešního pohledu jsou jisté Komenského postoje až absurdní. Chápu, že mělo jít o jistou metaforu na lidstvo jako celek a autor chtěl především upozornit na negativní aspekty společnosti a na hříchy, které se stávají denním pravidlem - docílil ale především toho, že církevní konzervatismus a zaslepenou víru vyzdvihl nad všechny složky lidské činnosti. Vše je podle autora špatné, jenom bezmezná víra v Krista je správná. Některé pasáže se mi z pohledu ateisty četly skutečně špatně, ovšem je nutno brát v potaz, kdy bylo dílo napsáno. Některé myšlenky jsou zajímavé a i kvůli jazyku stojí za přečtení, ovšem v kontextu dnešní doby je to zcela mimo realitu.... celý text
ondra295


Jedno nezbytné Jedno nezbytné

Cist Komenského po Clausewitzovi mi prislo jako vyjit ze sauny do ledové vody. V knihach tato zmena muze pro duševní zdravi byt stejne prospesna, jako sauna a chlad pro zdravi fyzicke. Prilis jednoho nebo druheho skodi, je dobre stridat autory, kteri jsou sobe navzajem protipolem. Dostane Vas to do rovnováhy.... celý text
HanzKaufmann


Orbis pictus Orbis pictus

Komenského dílo Orbis Pictus aneb Svět v obrazích je dílo dobové, ale zároveň bezpochyby nadčasové. Doprovázeno názornými půvabnými dřevoryty přináší obraz světa viditelného i neviditelného, chápaného vzdělaným moudrým mužem doby barokní. V knize, kterou mnozí odborníci označují za nejslavnější učebnici jazyků všech dob je možné najít mnoho dobrého a inspirativního i pro naše 21. století. A teď ještě dva kratičké citáty: ,,Škola jest dílna, kde se mladistvé duše ctnosti vyučují." ( z hesla Škola) ,,Pilný žák se podobá včelám, jež z rozmanitých květů snášejí med do svého úlu." (z hesla Pilnost)... celý text
Obrázkář



Labyrint světa a ráj srdce Labyrint světa a ráj srdce

Kniha je to jistě zajímavá a z historického hlediska nesmírně cenná. Co mi na ní vadilo bylo opakování jednoho schématu po celou dobu pouti Městem (všichni se hádají, Poutník se naštve a jde se jinam). Druhá část mi přišla paradoxně zajímavější, protože nalezení klidu ve vlastním nitru je něco, co myslícímu člověku umožňuje přežívat setkání s blby a praštěnými ideologiemi, kterými je dnešní svět (Město) přeplněno.... celý text
Hyaenodon


O sobě O sobě

Velebím osudu, že mi přihrál tuto knihu! Navíc, je to pro mne na Databázi knih 1000. položka, jubilejní, a myslím, že je dostatečně důstojná. Komenský sám nikdy žádný vlastní životopis nenapsal. Komeniologové s pozoruhodnými jmény Amadeo Molnár a Noemi Rejchrtová prošli celé jeho dílo a korespondenci a sestavili zcela unikátní pásmo, ve kterém Komenský mluví o svých zážitcích, myšlenkách, touhách, přáních, a to jak konkrétních světských tak velkých, uvažuje, káže, napomíná a vybízí. Vše je seřazeno od jeho dětství až k poslednímu dopisu. Toto musela být neskutečná editorská práce. A když to člověk pročítá, objevuje Komenského jako velmi plastickou figuru. To nebyl jen kněz a pedagog, ale také otec, trojnásobný manžel, muž, samozřejmě filosof/myslitel, ale taky vizionář s mesiášskými sklony, jehož svět se točil kolem pevné víry v boha, ale věřil i různým viděním a proroctvím. A hlavně z textů vysvítá jeho urputná snaha zanechat dílo, které by přetrvalo, ne kvůli němu jako autorovi samotnému, ale kvůli účinku jeho díla na všenápravu světa. Musím zmínit skvělé názvy kapitol, které editoři vyzobli z jeho textů: „Na začátku záleží všecko“, „Zavolán k pastýřské službě“, „Začal jsem pozorovat jedny věci z druhých“, „Dal jsem se vyvléci před hlediště“, „Chci psát díla, která přetrvají“, „Zjinud jinam přecházeti“, „Co mně, starci, bylo dáno vidět“ a velmi výstižný je název editorova úvodu „Trýzeň úkolu změnit svět k lepšímu.“ Komenský patrně věděl, že je (samozřejmě bohem) nadán vidět víc a jeho nápady se v praxi osvědčovaly. Jeho Dvéře jazyků mu skutečně otevřely dveře do celého tehdejšího světa, všude (v nekatolických zemích) ho chtěli pozvat, aby jim pomohl jeho didaktické metody zavádět, byl vlastně na roztrhání. („Pravá metoda zasluhuje uznání. Je-li moje taková, je dobře: ale zda je taková? Oni mínili, já až dosud pochybuji.“ s. 304) Ale on sám věděl, že to byla jen podmínka nutná, a že vidí dál – že by měl snad návod na nápravu světa, zrálo to v něm pomalu, a byl neustále vyzýván, ať už to vydává, třeba po kouscích, mecenáši chtěli vidět výsledky a přihřít se na jeho slávě. („Prosím tudíž, přestaňte naléhat na uveřejnění, dokud u mne neuzraje, co konám. Nesnažíme se vyhovět průměrným mozkům, nýbrž věcem samým; a nemůžeme vyhovět sobě samým, dokud se nevyhoví věcem,“ s. 204) Ty tlaky byly obrovské, dokonce někteří vydávali kusy jeho děl i bez jeho svolení. („Jinak si obvykle stěžuji na svou pomalost: je-li komu dáno chrlit knihy, mně to dáno není; avšak je mi dáno – velebím dobrotu boží, která tu nepohrdá jako nástroje užívat mé nedostatečnosti – chtít psát taková díla, která přetrvají,“ s. 208). Zároveň ho ale jeho církev neustále volala k pastorační službě, zatímco on trávil dlouhé měsíce v různých zemích na různých dvorech a ve městech, byl v permanentním rozkolu, co má dělat dřiv. („Tu však na mne ještě mnohem více naléhali, že mimořádná práce je práce mimořádná, z vlastní vůle podstoupená, kdežto povolání církevní je božské, tu prý jsem víc vázán. Odpověděl jsem, že nestačím obojí úloze.“ s. 247) Ve vrcholném okamžiku, kdy už by měl završovat své pansofické dílo, ke kterému se cítil být povolán, lehlo popelem město Lešno a jeho veškerý majetek, včetně rukopisů a knihovny. („Nebylo možno zachránit nic kromě života. Tak také mi zašlo celé mé jmění, domek, nábytek, knihovna, skutečně všechny moje poklady po čtyřicet let shromažďované prací po nocích, mimo ty nečetné spisy, které již byly vydány nebo byly za poplachu namáhavě naházeny do jámy a zakryty zemí,“ s. 259) Obdivuji, že ho to zcela nezlomilo, a díky příznivým okolnostem mohl posledních 12 let života v Amsterdamu toužebné dílo skutečně vykonat. Ale celým textem se vine zoufalství, volání po klidu na soustředění a podstatnou práci, chtěl se vyhnout všem návštěvám, oficialitám, řízení a zavádění škol („Zlořečena budiž každá hodina a každý okamžik kterékoliv práce, jestliže jsem ji na něco jiného vynaložil.! s. 292). Vždycky prosil své ochránce o zachování anonymity, ale ne – hned druhý den se to rozkřiklo a už ho zase zvali na městskou radu, poslové přicházeli, z Polska ho zvali do Londýna, z Londýna do Holandska, z Holandska do Švédska, ze Švédska ho posílali do Německa, z Německa ho zvali do Uher, pak přišlo osudné Lešno, a nakonec zas Amsterdama... To vlastně s pocitem permanentního vyhnance, který musí poníženě prosit a žebrat ne pro sebe, ale pro jeho druhy a společenství. („Celý můj život byl putováním a neměl jsem vlasti.“ s. 298). Komenský byl mimořádná osobnost, které se nakonec poštěstilo dílo završit a umíral (tak jak před tím žil) s představou, že najde klíč a návod pro svět, jak se zlepšit. („Nenabízím prostě knihu, nýbrž pochodeň, klíč a lučavku na knihy, co jich vůbec je, a na myšlenky, řeči a činy Vaše a všech lidí. Pochodeň, aby se všechny tyto věci daly číst jasněji, aby se jim rychleji rozumělo, lučavku, aby se s větší jistotou dalo zjistit, zda to neb ono přináší zlato, nebo stříbro, nebo struzku.“ s. 329). Je to skvělá kniha, patří mezi skvosty mé knihovny.... celý text
Apo73