Brian Wilson Aldiss

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Brian Aldiss, Jael Cracken, Peter Pica, John Runciman, C.C. Shackleton, Arch Mendicant, & "Doc" Peristyle · pseudonymy

anglická, 1925 - 2017

Populární knihy

/ všech 17 knih
Nonstop
Nonstop
Helikonie - Jaro
Helikonie - Jaro
Skleník
Skleník
Superhračky vydrží celé léto
Superhračky vydrží celé léto

Nové komentáře u autorových knih

Temné světelné roky Temné světelné roky

„rýchla Recenzia: Čo je inteligencia ? Je pochopenie inej inteligencie sabotované jeho meraním na základe parametrov človeka ? A môže nás urážať inteligencia v bytostiach, ktoré sa nám hnusia ? Krátky román od Aldissa sa snaží otvoriť témy žánru známe v speculative science fiction z roku 1964… Kniha sa snaží na svojich pár stranách vyvolať zamyslenie čitateľa nad týmito témami a zároveň mu nastaviť zrkadlo jeho vlastnej sebestrednosti. Pomýlenej predstavy o “jedinečnosti a “správnosti ľudstva. Roman rozpráva príbeh prieskumníkov, ktorý zažili prvý kontakt a hlavne to čo nasledovalo po ňom… mimozemskú civilizáciu treba samozrejme pochopiť, preskúmať a naučiť sa s ňou komunikovať (každý milovník sci fi má pocit že to čítal sto krát) … až na jeden rozdiel. Čo ak táto mimozemská na 99% inteligentná rasa nie je hrozbou ani prínosom a okrem toho nám príde nevkusná? Ešte stále považujeme za potrebné jej pochopenie ? Aj keď nemáme čo získať ? Inteligencia možno nakoniec nieje vôbec taká dôležitá ako túžime predstierať. Úvahu na obdobnú tému vieme nájsť vo viacerých románoch, ale mal som pocit, že tu je do istej miery jedinečná. Svojim uchopením témy tu Aldiss nezaostáva ale ani nevyniká. Niekedy nám azda až príliš bije do očí. Nemalým problémom je, že svoje posolstvo si autor stanovil veľmi jasne. Na tému sa nepozeráme z rôznych uhlov a nešpekulujeme o nej, ale skôr sme svedkami posolstva. Ide skôr o názorový a tematický sci fi román ako o speculative sci fi ako napr. Levá ruka tmy od U. K. Le Guin, kde spolu s autorkou objavujeme prostredníctvom románu rôzne náhľady na ústrednú tému ... Záver: Krátky Aldissov príspevok k špekulatívnemu sci fi nedosahuje kvalitu majstrov subžánru … Román je príliš krátky, aby dokázal nad témou polemizovať a ani sa o to nepokúša. Dej je monotónny a chyba mu spád. Po dočítaní by vám takáto kniha mala zostať v hlave, ale opak je pravdou. Doporučujem ak máte chuť na názorové sci fi svojej doby, ale nestojíte o niečo komplikované. Ja by som najradšej dal 2,7 hviezdy, ale ak mám hodnotiť knihu aj z pohľadu dnešného čitateľa … budú to 2. Dneska skrátka máte na výber aj lepšie kusy... Ak máte chuť zoznámiť sa s autorom siahnite po románe s názvom Skleník (1962), kde vás očarí svojou jedinečnou predstavivosťou.“... celý text
— Samu.el

Nonstop Nonstop

„Tohle je bohužel přesně jedna z těch knih, u kterých jsem se absolutně nechytal ani na jednom odstavci. Přišla "džungle slov", ve které jsem nebyl vůbec najít kontext. Mnohem horší džungle než taoismus.“... celý text
— Kopta

Nonstop Nonstop

„Toto je výborný počin Briana Aldisse - za mě rozhodně lepší než například Skleník, který mou pozornost tolik nedržel. Oblíbil jsem si hlavní postavy, především tlustého kněze Marappera. Nejvíce si tento příběh užijete poprvé, když nevíte, co se v knize vlastně děje. Hrdinové postupně odkrývají krutou pravdu a současně s nimi také čtenář. Dle mého názoru Aldissův magnum opus.“... celý text
— MartyM

Nonstop Nonstop

„Opat raz kniha, pri ktorej clovek pochopi, ze vacsina nametov uz tu v minulosti bola a bola spracovana zvacsa kvalitnejsie ako dnes.“
— MilkyA

Helikonie - Jaro Helikonie - Jaro

„Nedočteň hřbitov, konečná stanice! Přeskočím docela podařenou úvodní část na téma klasické fantasy, a přejdu rovnou k další části. Obávám se, že autor měl poněkud problém s world-buildingem. Po většinu času máme dojem, že celé se to odehrává kdesi uprostřed ničeho na planině s pár ruinami, doslova na onom špinavém bahnitém dvorku, o kterém mluví jedna z postav. Uběhly celé generace, a teprve pak se dozvídáme, že tito lidé žijí uprostřed rozvalin celého velkého města s tajemným podzemím - a to ne že by okolo něj rozmrzl led, ne, tohle město tam bylo celou dobu a ti lidé tam vždy chodili, jen o něm autor prostě nepsal. Pak se tam píše o jakýchsi stromech zvaných bramis...brissim...brising...zapomeňte na to, prostě divně překomplikovaný název na to, že vegetace tam mají jednotky druhů. Řekli byste si, prostě něco jak borovice, smrk nebo bříza, zkrátka nějaký strom. Uběhne stovky stránek, a teprve pak se náhodou ukáže, že ten strom má snad stovky metrů, uvnitř je dutý a dá se v něm chodit, a představuje zcela vitální součást života těch lidí. Pak se tam objevuje jakási ludra zvaná smradlavec, a opět, trvá celou věčnost, než se dozvíte, jak vlastně vypadá. Dalším problémem je charakterizace samotných postav. Chytrou postavu nenapíšete tak, že budete stále připomínat, jak je ta osoba vzdělaná a chytrá, ne, to se dělá tak, že říká a dělá chytré věci. Někteří lidé prý disponují věděním a vzdělávají se - v čem to vědění vlastně spočívá, co je jeho obsahem, a jak zlepšuje život těm lidem? Autor chtěl některé mužské postavy vykreslit jako brutální ignoranty, kteří si nepřejí vzdělané ženy. Takové věci se reálně dějí, je správně na ně poukázat, ale, opět, z jejich pohledu to vzdělávání musí vypadat jako prostá zašívárna od práce. V jejich městečku je cosi jako cech kožedělníků, který si střeží tajemství zpracování kůže po celé generace - počkat, cech ve městě, kde je lidí asi tak pět a půl a řekli byste, že zpracování kůže konají držitelé zubů přežvykováním u ohně, jak v Lovcích mamutů? V osadě je život lidí umožněn horkými prameny a lidé se do nich chodí koupat. Počkat, tak proč jim vadí se ukazovat nahý před ostatními? Kdo jim vnutil se za sebe stydět, když v toho jejich boha stejně moc nevěří? Velmi moderně americký pohled na věc. Na oběžné dráze se nachází satelity pozemských pozorovatelů - proč tito s lidma na planetě nijak neinteragují a jejich existence není se zbytkem příběhu nijak provázaná? (Třeba dál je, ale nedočetla jsem.) Tohle všechno možná nebylo mým důvodem k nedočtení, ale spíše to, že stovky stránek jde jen o handrkování se o moc na onom příslovečném špinavém dvorku. Autor Problému tří těles nejspíš udělal dobře, když tisíce let na podobném světě prostě shrnul do jediné herní epizody.“... celý text
— Ziriath

Přejít na knížky autora