Vjačeslav Šiškov
ruská, 1873 - 1945 |
Životopis
Vjačeslav Jakovlevič Šiškov (rusky: Вячеслав Яковлевич Шишков) (3.10.1873 — 6.3.1945) byl ruský spisovatel a inženýr, vrstevník Maxima Gorkého.
Narodil se v městečku Běžecku v Tverské gubernii, žil střídavě doma a u babičky na venkově. Od 90. let žil na Sibiři, kde studoval splavnost místních řek, ale to ještě netušil, že se stane spisovatelem. Poznal carský útlak, smutný a těžký život sibiřského lidu a 14 let takto sbíral materiál, až se pustil do psaní. Dlouho se rozhodoval mezi inženýrským povoláním a spisovatelskou dráhou a nakonec po první větší práci „Tajga“ se rozhodl pro spisovatelství. Po revoluci jako spisovatel hodně cestoval, žil v sovchozech a rudných dolech. Za Velké vlastenecké války žil v obleženém Leningradě a posléze v Moskvě. Napsal asi 5000 rukopisných stránek, psal romány, povídky, črty, humoresky, novely, ale i dramata a hry se zpěvy a tanci.
Zdroj životopisu: Kniha Konec Jemeljana Pugačeva; https://bit.ly/2LOEKPy
Populární autoři:
Vjačeslav Šiškov - knihy
- Planoucí závěje 1964
- Jemeljan Pugačov I. – Mužický car 1959
- Řeka života 1972
- Jemeljan Pugačov III. – Konec Jemeljana Pugačova 1959
- Jemeljan Pugačov II. – Cesta za slávou 1959
- Hříšná ves 1975
- Rodné mlhy 1949
- Vášne 1970
- Tuláci 1947
Žánry autora
Romány Historie Povídky Literatura světová Historické romány Příroda, zvířata
Štítky z knih
carské Rusko kozáci Kateřina Veliká, ruská carevna sedmiletá válka (1756-1763)