Vinces Mudrov životopis
běloruská, 1953
Životopis
Vinces Mudrov, bělorusky: Вінцэсь Мудроў, rusky: Винцесь Мудров (*11.9.1953 v Polatsku) je běloruský prozaik, novinář a protisovětský aktivista.
Narodil se v rodině sovětského důstojníka ruské národnosti, matka byla Běloruska. Dětství a mládí prožil v Bělorusku. Vystudoval Navapolatskou střední škole č. 2 a Navapolatský polytechnický institut (1976). Pracoval jako inženýr v podnicích navapolatska a Jamalsko-neneckého autonomního okruhu. Během studií se věnoval veřejným aktivitám, neustále cítil kontrolu KGB. Na konci 80. let se vrátil do Běloruska. V 90. letech redigoval literární almanach Xerax Belaruski (Ксэракс Беларускі). Pracoval jako dopisovatel pro Radio Svobodná Evropa. Člen běloruského centra PEN (vystoupil v roce 2019), Svazu běloruských spisovatelů a Společnosti svobodných spisovatelů. Žije v Navapolatsku.
Na střední škole (koncem 60. let) zveřejňoval na školní vývěskách program Hlasu Ameriky, Rádia Svobodná Evropa a dalších západních rozhlasových stanic, pro což cítil tlak ze strany školní správy. Svatěl se kriticky vůči sovětské glasnosti.
Během studií na ústavu inicioval vydávání ručně psaného literárně-uměleckého časopisu Blakitny lichtar (Блакітны ліхтар). Spolu se skupinou podobně smýšlejících lidí (Valeryj Šlyka ў, Anatol Rybikaў, Andrej Hrabaў ad.) vydal v letech 1971–1974 celkem 15 čísel. Vedle literárních materiálů časopis obsahoval i publicistické práce kritizující politiku rusifikace v Běloruské SSR. Jedno číslo, které připravil sám, obsahovalo jeho pohled na problémy běloruského jazyka a jeho vyhlídky v podmínkách SSSR. V jedné ze svých básní přirovnával Bělorusky ke zmizelému národu Etrusků. Počet autorů i čtenářů časopisu rostl, kromě Polatska a Navapolatska jej četl i určitý okruh lidí na Běloruské státní univerzitě a dalších minských vysokých školách.
V roce 1974 časopis vystopovala KGB a všechna čísla zabavila. Proběhly tzv. „preventivní rozhovory“ s ním a dalšími vydavateli a časopis přestal vycházet. Po absolvování institutu v roce 1976 jej z důvodu politické nespolehlivosti odmítli zaměstnat v navapolatském závodě Vymjaralnik (Вымяральнік), protože závod patřil mezi obranné podniky.
V 2. polovině 70. a 80. let se aktivně podílel na kopírování a šíření literatury v SSSR zakázané, zejména na dílech M. Bulgakova Osudná vejce a Psí srdce. Zvláštní pozornost věnoval šíření vědeckých a publicistických materiálů národního charakteru: Rusko-běloruský slovník V. Lastovského, časopis Krivič (Крывіч), básně a poémy Larysy Henijuš, kterou navštívil v Zelvě. V roce 1983 se zúčastnil pohřbu této básnířky, která byla pod dohledem KGB. V roce 1986, během dalšího „preventivního rozhovoru“, mu pracovníci KGB vyhrožovali vyhoštěním pro protisovětské aktivity z Jamalsko-neneckého autonomního okruhu, kde v té době pracoval.
(zdroj životopisu: https://bit.ly/3a171uo)