Thomas Mann

německá, 1875 - 1955 statistiky

Nahrávám...

Životopis

Thomas Mann (6. června 1875, Lübeck – 12. srpna 1955, Curych, Švýcarsko) byl německý prozaik a esejista, držitel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1929.

Příbuzenstvo
Jde o bratra spisovatele Luize Heinricha Manna (1871–1950) a ekonoma Karla Viktora Manna (1890–1949), otce spisovatele Klause Manna (1906–1949) a historika a politologa Golo Manna (1909–1994). Známými se staly i jeho dcery, herečka, kabaretiérka a spisovatelka Erika Mannová (1905–1969), spisovatelka Monika Mannová (1910–1992) a ekoložka a spisovatelka Elisabeth Mannová-Borgeseová (1918–2002) a také jeho vnuk, psycholog a spisovatel Fridolin Mann (* 1940).

Řada rodinných příslušníků byla pro něj vzorem pro postavy v některých jeho dílech.

Dětství a mládí
Narodil se v Lübecku v patricijské rodině obchodníka s obilím Thomase Johanna Heinricha Manna. Matka, hudebně nadaná Júlie da Silva Bruhns, pocházela z Brazílie a měla v sobě kreolskou krev. Po otcově smrti roku 1893 a rozpadu firmy se rodina přestěhovala do Mnichova, kde Thomas Mann žil až do roku 1933. Zde působil jako volontér pojišťovací společnosti, rok pracoval v redakci satirického časopisu Simplicissimus, poslouchal přednášky na vysoké škole a v letech 1895–1898 byl v Itálii se svým bratrem Heinrichem.

S vlastními literárními pokusy začal v roce 1893 (črta Vize) a o rok později debutoval svou novelou Gefallen. První velké dílo, román Buddenbrookovi, vyšel v roce 1901. Kniha sklidila okamžitý úspěch a z Manna se stal téměř přes noc proslulý německý spisovatel.

Roku 1905 se oženil s dcerou vzdělaného židovského obchodníka Katiou Pringsheimovou, s níž měl šest dětí (Eriku, Klause, Gola, Moniku, Elisabeth a Michaela), z nichž se výrazněji proslavily dvě: Klaus, který se rovněž stal spisovatelem, a Golo, jenž se věnoval historii. Fakt, že spojil svůj život s ženou, ač to ve své době byla jediná možnost veřejného partnerského soužití, byl pro jeho okolí víc než překvapující. Nacházel totiž větší zalíbení v mladých mužích než ve společnosti žen. Jeho homosexuální či snad bisexuální orientace se potvrdila až dvacet let po jeho smrti, kdy byly odtajněny jeho soukromé deníky. Homosexuální motivy jsou časté i v Mannově díle (např. v románu Buddenbrookovi či v novelách Smrt v Benátkách a Tonio Kröger).

Dospělost
V roce 1912 onemocněla Katia tuberkulózou a pobývala dlouhodobě v plicním sanatoriu ve švýcarském Davosu. Její léčba, zážitky ze sanatoria i obavy z možné smrti inspirovaly Thomase Manna k druhému významnému románu, snovému vyprávění z luxusní plicní ozdravovny Kouzelný vrch, na němž začal pracovat v roce 1913 a dokončil ho roku 1924, kdy byl, rovněž s velkým úspěchem, publikován.

V době první světové války se v esejích Úvahy nepolitického člověka dostal do zásadních rozporů s bratrem Heinrichem, když válku neodmítl a zastal se prušáctví a německého nacionalismu. Později však doznal svůj omyl a přiklonil se k demokracii a humanismu jako jeho bratr.

V té době se již stýkal s předními umělci a spisovateli své doby, např. s Hermannem Brochem či Robertem Musilem, jemuž výrazně pomáhal v jeho finanční tísni a jehož díla si velmi vážil. V roce 1929 pak získal Nobelovu cenu za literaturu „zejména za jeho mohutný román Buddenbrookovi, který během let získával stále vyšší uznání jako jedno z klasických děl současné literatury“ (citace z odůvodnění Švédské akademie), přičemž jedním z kandidátů na toto ocenění byl již v roce 1927. Ze značné finanční sumy, kterou obdržel, umořoval vysoké dluhy svých dětí.

Válka a exil
Již od počátku třicátých let s obavami sledoval hrozící nástup nacismu v Německu. Ve své řeči Apel na rozum pronesené v Berlíně v říjnu 1930, jež vstoupila do dějin jako tzv. Německý projev varoval před touto hrozbou. Přes nadšené přijetí nebylo jeho varování vyslyšeno. V roce 1933 opustil proto s ženou Katiou přes Paříž Německo a uchýlil se do exilu ve Švýcarsku, kde žil v Küsnachtu v blízkosti Curychu.

V letech 1934 a 1935 podnikl první cesty do USA. V roce 1936 získal díky udělení domovského práva městečkem Proseč československé státní občanství a cestovní pas. V roce 1938 odjel do USA, jejichž občanem se stal roku 1944. V tomto období pracoval Mann na rozsáhlé románové tetralogii Josef a bratří jeho, napsané na biblický námět.

Po druhé světové válce se vrátil do Evropy a od roku 1952 žil ve Švýcarsku. Roku 1947 vydal své pravděpodobně nejznámější dílo, román Doktor Faustus, napsaný za jeho pobytu ve Spojených státech. Faustovská inspirace, přenesená do soudobého Německa, spojuje v postavě skladatele Adriana Leverkühna otázky umělecké tvorby a svobody duše.

Při pobytu v nizozemských přímořských lázních v Nordwijku onemocněl arteriosklerózou. Po návratu do Curychu byl hospitalizován a 12. srpna 1955 zemřel ve věku 80 let. Smrt mu již nedovolila dopsat román o životě virtuózního podvodníka Zpověď hochštaplera Felixe Krulla. Je pochován ve švýcarském Kilchbergu.

Zdroj životopisu: https://cs.wikipedia.org/wiki/Thomas_Mann

Populární autoři: