Thérèse de Lisieux

Terezie z Lisieux, Terezie od dítěte Ježíše, Sestra Terezie, Terezie Malá pseudonymy

francouzská, 1873 - 1897 statistiky

Nahrávám...

Životopis

Sv. Terezie z Lisieux (2. ledna 1873, Alençon – 30. září 1897, Lisieux), vlastním jménem Terezie Martinová a řeholním jménem Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře je katolická světice, velká postava karmelitánského řádu, panna a mystička. Pius XI. ji v roce 1925 svatořečil a papež Jan Pavel II. ji v roce 1997 v apoštolském listě Divini Amoris Scientia prohlásil za učitelku církve. Terezie se narodila jako poslední z pěti dětí manželů Martinových v Alenconu. Měla 4 sestry: Marii, Pavlínu, Celinku a Leonku. Při křtu jí byla kmotrou její sestra, tehdy třináctiletá Marie. Od dětství toužila jít stejnou cestou jako její starší sestry – stát se řeholnicí. Po smrti matky se celá rodina přestěhovala do Lisieux.

Vstup ke karmelitkám

V patnácti letech byla Terezie Martinová zcela výjimečným způsobem přijata do řádu karmelitek. Musel o tom vědět i tehdejší papež Lev XIII. a Terezie musela mít povolení diecézního biskupa.

Karmelitky v Lisieux ji měly za pyšnou a domýšlivou, protože jí příliš nerozuměly, vše doplňovalo až chorobné autoritářství představené karmelu, matky Marie Gonzagy. V Karmelu v Lisieux se z Terezie Martinové stává sestra Terezie od Dítěte Ježíše.

Terezie navenek působila velice vyrovnaně, ale trpěla celý život stavy úzkosti. Často ji mučila myšlenka, že ji Bůh opustil. Někdy nabývala přesvědčení, že bude zatracena, ale dokázala se odevzdat Boží lásce.

Život v klášteře

Život v klášteře karmelitek je tvrdý. Střídá se manuální práce, chórová modlitba, a to tak, že na spánek je vyhrazeno jen 6–7 hodin. Terezie na popud své převorky navíc psala své vzpomínky z dětství, tak vznikl spis dnes známý jako Dějiny duše.

Tereziino křehké zdraví tvrdý život v klášteře nevydrželo. V roce 1896 začíná kašlat krev. O rok později umírá na tuberkulózu.

Za svatou byla prohlášena roku 1925. V roce 1927 papež Pius XI. prohlásil Terezii z Lisieux za „hlavní patronku misíí na celém světě spolu s Františkem Xaverským“, přestože od patnácti let věku se nevzdálila ze své klauzury. V roce 1933 došlo k založení „Oblátů sv. Terezie“, kteří se odevzdali do jejích služeb. P. Martin vydal rozhodující impuls k založení mužské kongregace Misionáři svaté Terezie (1948). Dne 3. května 1944 (těsně před osvobozením Francie) papež Pius XII. označil Terezii za „druhou patronku Francie, spolu s Janou z Arku“.

Mezi lety 1898–1947 bylo napsáno 865 registrovaných životopisů Terezie z Lisieux. Až v roce 1956 mohl karmelitán P. František od Panny Marie z nařízení Pia XII. vydat její Autobiografické spisy (faksimile) a v roce 1961 bylo publikováno album fotografií Tvář Terezie z Lisieux, které poprvé zjevilo pravou tvář světice.

Jan Pavel II. ji v roce 1997 prohlásil stejně jako Kateřinu Sienskou (14. století) a Terezii z Ávily (16. století) za učitelku církve.

Zdroj životopisu: www.wikipedia.org

Populární autoři:

Arthur Rimbaud

1854 - 1891