Stanislav Schneedorf životopis

česká, 1936

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

Stanislav „Stan“ Schneedorf (*16.7.1936) se věnuje obnově drobných sakrálních památek na Šumavě, amatérské fotografii a je autorem publikace o křížcích.

Narodil se ve Strakonicích. Jeho příjmení, jehož je v současnosti jediným nositelem v Česku, odpovídá původnímu názvu zaniklé vesnice Horní Sněžná, německy Ober Schneedorf, která leží jihovýchodně od Volar v Knížecí hornatině. Po základní škole se vyučil elektromontérem na učilišti v Českých Budějovicích. V roce 1953 se jako učeň dostal na Polku, kde se podílel na úpravě náhonu pro místní malou vodní elektrárnu – pobyt jej utvrdil v myšlence žít na Šumavě. Po základní vojenské službě na Slovensku pracoval jako elektrikář v uhelném dolu na Kladně. V Kladně se v roce 1958 oženil a v témže roce se přestěhoval na Lipno, kde pracoval na dokončení lipenské elektrárny a 8 let v jejím provozu. Pracoval též jako vedoucí prodejny s průmyslovým zbožím, hoteliér či školní údržbář. Od Lipna se při několika stěhováních blížil k Volarům, ve kterých v roce 2009 nastálo usadil. Od roku 1990 je živnostníkem, v roce 2022 stále zásoboval několik zákazníků kořením. Je křesťanem, matrikovým katolíkem, ale uvádí se i jako ateista. Jeho oblíbeným místem na Šumavě je Jelení jezírko, ke kterému se často vrací.

Zálibu ve fotografování získal, když během letních prázdnin v roce 1945 jezdil s dvojicí amerických vojáků kontrolovat a zásobovat vojenské polní kuchyně a od nich se učil fotografovat s přístrojem Kodak. Jeho prvním fotoaparátem se stal československý Pionýr, v té době si fotky sám vyvolával. Fotografování se chtěl věnovat profesně, nakonec se fotografování stalo jen jeho největším koníčkem a zachycení neopakovatelných okamžiků v přírodě jej činí šťastným člověkem. Související toulání šumavskou divočinou mu přináší duševní uspokojení a radost. Své fotografie vystavoval na několika výstavách v Jižních Čechách a v Rakousku.

Od roku 1989 se kromě poznávání všech koutů Šumavy věnuje obnově drobných sakrálních památek v jihočeské části Šumavy. V září 1989 se při návratu z Modravy zastavil u zanedbaného křížku na okraji Tetřevské slati na úpatí Březové hory, kde v blízkém okolí našel několik stovek hřibů. Ke křížku se po několika dnech vrátil, očistil jej a natřel, což jej přivedlo k cílenému vyhledávání a opravám křížků a božích muk. Pracovní nasazení při vlastním podnikáni způsobilo dlouhou přestávku v restaurování, k němuž se vrátil v roce 2011 a naplno od roku 2015. Kříže jsou podle jeho názoru součástí krajiny po století a tak považuje za přirozené, aby v ní byly i nadále. Obnovení křížků vnímá jako projev úcty k našim dávným předkům, obnovuje je pro radost vlastní i dalších lidí a na sklonku života vnímá jejich obnovu jako své poslání.

Křížky vyhledává na starých mapách, některé objeví sám v zaniklých osadách při putování krajinou, na jiné ho upozorní přátelé. Rekonstrukce obvykle vyžadují několik návštěv, např. obnova výklenkové kapličky u Jodlových Chalup potřebovala 16 návštěv. S obnovou některých křížků mu pomáhají přátelé, např. kovář s opravou železných částí či pan Josef Mareček s usazováním podstavců. Obnova zahrnuje vyproštění a očištění kamenných podstavců, jejich usazení do nově vykopaných základů, odstranění rzi a starých barev z dochovaných křížů, popř. jejich opravu, doplněních chybějících křížů a jejich natření, vzácněji doplnění sošky Ježíše. Kříže pro nahrazení nedochovaných dostává od přátel, několik získal darem např. od bývalého ministra kultury Daniela Hermana či volarského faráře Karla Faláře. V několika případech byl doplněn na kříž či muka mariánský obrázek. Obnovu provádí na vlastní náklady, materiál na opravy částečně financuje z výtěžku prodeje obrazových kalendářů vlastní produkce se snímky opuštěné a divoké šumavské krajiny. Ke křížům se vrací kvůli průběžné drobné údržbě, sekání trávy či zapálení svíčky, některé kříže ale po letech potřebují opětovnou kompletní údržbu. Při obnově vysokého kříže na Horní Sněžné si přivodil jediné významnější zranění, když spadl ze špatně postaveného žebříku a zlomil si žebro.

Po obnově bylo přes 30 křížů slavnostně požehnáno volarským farářem K. Falářem, slavnost obvykle doprovází hudebníci.

Na konci roku 2019 zmiňoval 46 obnovených křížů, božích muk a kapliček, na začátku června 2022 uvádí na svém profilu obnovu 72. křížku.

Na jaře 2021 vydal vlastním nákladem autorskou knihu Příběhy šumavských křížků ze zaniklých osad na česko-bavorském pomezí. K sepsání knihy jej pobídl Hynek Hladík, vznikla za tři a půl měsíce intenzivní práce. V knize sepsal příběhy 56 obnovených křížků i historii jednotlivých lokalit, které doplnil vlastními fotografiemi, uvedeny jsou i detaily obnovy. Křest knihy proběhl v červenci 2021 na zámku v Dubu. Připravuje pokračování knihy.

Za vytrvalou snahu o rekonstrukci křížů mu byla udělena stříbrná Medaile svatého Auraciána za zásluhy 2. stupně, vyznamenání českobudějovické diecéze za šíření křesťanských hodnot a mimořádné přispění k rozvoji diecéze a jejího života. Medaile byla předána 3. srpna 2020, na svátek sv. Auraciána, biskupem Vlastimilem Kročilem v českobudějovické katedrále svatého Mikuláše. Udělení medaile vnímal jako velkou poctu. (zdroj životopisu: cs.wikipedia.cz)

Ocenění