Richard Evelyn Byrd

americká, 1888 - 1957 statistiky

Nahrávám...

Životopis

Pocházel z urozené anglické rodiny vypuzené v polovině 17. století Cromwellovým povstáním do Ameriky (narodil se 25. října 1888 ve virginském Winchesteru). Už jako chlapec podnikl sám turistickou plavbu kolem světa. Klasickou vojenskou kariéru mu překazila opakovaně zlomená noha, nicméně první světová válka ho zachránila „alespoň“ pro vojenské letectvo; na jejím konci už velel vzdušným silám USA v Kanadě. Víc než válčení ho však zajímal výzkum polárních krajů. V roce 1925 vedl leteckou část výpravy do Grónska, napřesrok na jaře jako první (dva dny před vzducholodí) přeletěl severní pól. Na podzim 1929 pak v rámci rozsáhlé expedice (coby první Čech v Antarktidě se jí účastnil Václav Vojtěch) přeletěl poprvé i pól jižní. Vzdálenost, na kterou pěší Amundsen před osmnácti lety potřeboval 99 dní, překonal za osmnáct hodin. To mu vyneslo povýšení na admirála (ve výslužbě) a ještě víc otevřelo portmonky sponzorů k další výpravě. V jejím rámci pak v roce 1934 strávil polární zimu sám na meteorologické stanici. Jeho podnik měl důvody jednak vědecké (pravidelné meteorologické měření během polární noci), jednak věcné (víc lidí se do služební chatky o objemu 23 kubických metrů nevešlo) a také osobní – „vychutnat si takovou zkušenost až do dna“. Osaměl 28. března 1934. „Chata, která se dosud zdála být útulná a přívětivá, teď vypadala docela jinak,“ vzpomínal na okamžik, kdy odjely sněžné traktory. Pobyt absolvoval s pohmožděným ramenem, což zjistil až později, nicméně po kolapsu benzinového motoru přesto dokázal zdravou rukou točit klikou generátoru a současně nemocnou vysílat morseovku do 190 km vzdálené základny. Kamínka vytápěná těžkým petrolejem špatně fungovala, takže dobrovolný robinson měl na vybranou: buď mít teplo, ale být přiotrávený, nebo být při smyslech, ale mrznout. Jeho kniha o tomto pobytu (v českém překladu nazvaná Sám a sám), přestože jistě poněkud sebestylizovaná, představuje zajímavou sondu do robinsonovské psychiky. Autor v ní dosti otevřeně líčí loupání lidské duše až na dřeň a ukazuje, že i pro silnou osobnost je nesmírně těžké unést delší odloučení, nota bene v prostředí monotónním a prachudém na okolní podněty. Byrd si svůj psychický sešup občas uvědomoval, ale přivolat pomoc mu bránil smysl pro zodpovědnost: nechtěl vystavit kolegy riziku záchranné akce za polární noci. Když si pak pro něho kolegové po 136 dnech absolutní samoty přijeli, přivítal je slovy: „Nazdar chlapci. Pojďte dolů. Mám pro vás mísu polévky na zahřátí,“ a během těch pár kroků dovnitř se zhroutil do sněhu. Podstatné je, že pozorní druhové z kolísající kadence teček a čárek i z občas zmatených formulací zpráv vycítili jeho stav a přijeli o dva měsíce dřív. Zřejmě tím svému veliteli zachránili život. V lednu 1956 přeletěl osmašedesátiletý Byrd potřetí a naposledy jižní pól. Rok poté umírá v Bostonu na infarkt. Na pomníku z černého mramoru, postaveném na americké antarktické základně McMurdo, dodnes stojí jeho krédo: „Věřím, že Antarktida ve svém symbolickém bílém hávu bude dál zářit jako světadíl míru, kde národy společně pracují na poli vědy a dávají tak příklad mezinárodní spolupráce.“

Zdroj životopisu: František Houdek (www.lidovky.cz)

Populární autoři:

George Gamow

1904 - 1968