Koupit knihy

René Srdínko

česká, 1938


Nahrávám...

Životopis

Narodil se 11. ledna 1938 v Paříži, kam se jeho otec vydal za prací a v místním Sokole
se seznámil s jeho matkou. Po okupaci Francie Německem prchají přes kanál La Manche do Anglie, kde jeho otec působí u letectva jako letecký mechanik. V roce 1943 začal navštěvovat v Anglii školu, kterou navštěvoval do Vánoc 1945, kdy se jeho rodina stěhuje do Československa.

Jeho otci se nepodařilo sehnat byt v Praze, tak se nastěhovali do Hradce Králové.
Začíná chodit do Skauta a Sokola, kde se dokonce účastní i na dlouhou dobu posledního sletu v roce 1948. Ve sportování pokračuje i po zakázání Sokola, věnuje se horolezectví a závodně plave.
V plaveckém oddíle je společně dalšími mladšími členy pošťuchován staršími dorostenci a rozhodne se to změnit. Chce se přihlásit do oddílu judo, který je založen Vladimírem Lorenzem, což se mu taky po počáteční nechuti Lorenze ho přijmout daří. To se mu stalo osudným pro celý jeho život.

Od roku 1952 pravidelně cvičí judo v TJ Škoda Hradec Králové. V roce 1953 po dokončení
základní školy nastupuje na hradeckou Chemicko – strojní průmyslovku a dále pilně pokračuje ve
cvičení juda. To se projevuje jeho zlepšením a v 17 letech nastupuje v krajském přeboru ke svému prvním soutěžním zápasu. Jeho soupeřem je výborný Hradecký judista a pozdější bronzový medailista Mistrovství Evropy František Kuna. Srdínko svůj zápas podle očekávání prohrál, ale po boji teprve po třetím kole, kdy po prvním kole bylo utkání nerozhodné.

V roce 1958 nastoupil vojenskou službu v Dukle, kde se v dalším roce stal mistrem
republiky a tento úspěch zopakoval i v roce 1960 již zase v Hradci Králové. V roce 1961 onemocněl
žloutenkou. Ta měla poměrně těžký průběh a po tříletém držení diety se přestal věnovat závodění a
začal působit jako dobrovolný trenér. V roce 1967 mu byla svěřena příprava dorostenců a juniorů na turnaje družby. Ve funkci dobrovolného trenéra zůstal do roku 1976, kdy dokončil trenérskou školu na FTVS v Praze a začal trénovat profesionálně ve Vrcholovém středisku mládeže v Hradci Králové.

Za svého působení ve Vrcholovém středisku mládeže zavedl systém kondičních testů a
celostátních bodovacích soutěží mládeže, společně s Bauerem. V roce 1983 zde své působení ukončuje kvůli rodinným záležitostem.

K judu se vrací v roce 1986, kdy dostal nabídku na trénování reprezentace žen. Tu
přijal a začal u žen zavádět stejný systém kondičních testů jako předtím u dorostenců a juniorů. To
nese své ovoce v podobě úspěchů v následujících letech stejně jako u juniorů a dorostenců. Své
působení u reprezentace žen ukončuje v roce 1992, ale i nadále působí jako trenér v Hradci Králové až do roku 1999. [11]

Za svou kariéru působil i jako předseda Kolegia Danů a napsal také knihy „Malá škola
juda (1986)“ a společně s Michalem Vachunem také „ Judo Technika vybraných chvatů a trénink
(1984)“.

Po roce1999 odchází definitivně na chalupu v Orlických horách a judu se věnuje jen jako
zkušební komisař a pokud je někým požádán tak také jako školitel trenéru.

(zdroj životopisu: http://is.muni.cz/th/259567/fsps_b/Bakalarka.txt)

Přidat ocenění

Ocenění

U autora není zatím žádné literární ocenění.