Petr Casanova životopis

česká, 1974

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

Narodil se 30. srpna a do základní školy přišel bez odkladu. “Jako nejmladší a nejmenší. Vím tudíž, jaké je pochybovat o sobě, nevěřit si, žárlit, závidět, stát uprostřed tělocvičny jako poslední, když si spolužáci vybírají parťáky do týmu a toho outsidera nikdo nechce.”

Z toho poznal, jaký vliv na člověka může mít prostředí: Všichni jsme průměrem pěti osob, jimiž se nejvíc obklopujeme. Obklopujeme-li se lidmi, kteří v nás nevěří, nevěříme v sebe ani my. Najdeme-li lidi, kteří nás podporují, dokážeme víc než sami. Tak vznikl 1. pilíř pro pozdější stavbu FirstClassu. Vytvořit pozitivní prostředí.

Ve 20 letech stál na železničním mostě a chtěl skočit. “Kvůli dívce, která mě podvedla. Je šílené, že si dnes nevybavím ani její tvář. Připadá mi to jako banalita. Jenže tehdy to byl problém, který jsem neuměl sám zvládnout. Stačilo málo, a zahodil bych všechen život.“


Z toho poznal, jak zdánlivě banální problém může zničit člověka. A jak člověk v takovém rozpoložení potřebuje hlavně mít se komu vypovídat, být kým pochopen: Každý dokáže své problémy zvládnout. Ba dokonce musí. O to pyšnější pak na sebe bude. Tím víc pochopí, že si sám poradí i příště. Jen v to musí na začátku uvěřit. Tak vznikl 2. pilíř pro pozdější stavbu FirstClassu. Nikdo se na své problémy nesmí cítit sám.

V 21 letech mu umřela máma přímo v rukou. “Vyrostl jsem v prostředí, kde jsme měli, jak se říká, hluboko do žlabu. Žili jsme nuzně, a když od nás táta v mých deseti letech odešel, ještě nuzněji. Myslel jsem, že mým hlavním úkolem je vytvářet peníze. V den, kdy jsem ošetřujícímu lékaři nabízel jakoukoli sumu za záchranu mé mámy, vysmál se mi, že peníze nikdy nedoženou čas. Že peněz můžeme mít kdykoli víc, ale času máme s každým dalším dnem už jenom méně. Od toho dne mě peníze prakticky nezajímají, mou hlavní hodnotou je čas. Ten můj se nedá koupit. Věnuji ho jen tomu, v čem vidím smysl.”

Z toho poznal, jak skládat životní hodnoty. Jak předcházet pozdějšímu prozření, lítostem, výčitkám a vyhořením. Tak vznikl 3. pilíř pro pozdější stavbu FirstClassu. Myslet na čas. Na lidi, kteří tu nebudou navždy. Na život, který tady bude vždy. Zatímco my ne.
O svých textech říká: ,,Pořád je mnoho lidí, kteří se cítí bezradně, denně mi jich píše stále víc. Je tedy evidentní, že v tom, co dělám, tak úspěšný nejsem. Chcete-li porazit zlo, není vizitkou úspěchu to, že zlo je stále silnější.“

Ocenění