Pavel Wiener životopis

česká, 1956

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

Český tyfloped, vysokoškolský pracovník.

Narodil se v Praze. Po absolvování základního vzdělání studoval v letech 1971–1975 na Akademickém gymnáziu v Praze (klasická větev), poté (1975–1979) pokračoval ve studiu na PF UK v Praze obor speciální pedagogika – tyflopedie (vychovatelství).

Po absolvování vysoké školy nastoupil v r. 1979 jako vychovatel do ZŠ pro nevidomé v Praze na Hradčanech. Začal se věnovat koncepci prostorové orientace nevidomých žáků. Setkal se s nepochopením a byl přeložen do ZŠ pro slabozraké v Praze–Vinohradech. Koncem školního roku 1981 až 1982 ho postihl zákaz působit ve školství (matka i manželka byly farářkami Církve Československé husitské). Dalších osm let (1982–1990) působil jako sociální pracovník ve výrobním podniku SI META Praha.

V r. 1990 nastupuje ve funkci vedoucího oddělení pedagogiky zrakově postižených na katedře speciální pedagogiky PF UK v Praze. Vyvíjel zde snahu o prosazení nové koncepce přípravy odborníků, provedl výzkumné rozpracování řady důležitých témat (pojmy a představy zrakově postižených, otázky soběstačnosti a sebeobsluhy, integračního procesu atd.). V červnu 1993 byl novým vedením vyzván, aby z katedry odešel. Do podzimu 1994 pak působí jako nezávislý expert bez stálého pracovního poměru. V té době vrcholí snaha o institucionalizaci výchovy k prostorové orientaci nevidomých a těžce slabozrakých osob.

A právě problematice prostorové orientace nevidomých se věnuje od roku 1976 (ambulantní kurzy pro později osleplé, výuka prostorové orientace ve škole pro nevidomé v Praze). Již od začátku byl jedním z prvních zastánců užívání dlouhé bílé hole u nás (studentská vědecká práce 1978), ve své diplomové práci (1979) formuluje první ucelený systém výchovy k prostorové orientaci a samostatnému pohybu těžce zrakově postižených v České republice. Tato práce vycházela v časopise Zora na pokračování.



Pro pohyb v rejstříku zvolte písmeno indexu
A B C Č D E F G H Ch I J K L M N O P Q R S Š T U V W Y Z Ž

«zpět«

předchozí: WHYTE, Henry Andrew

další: WIESINGER, Sigfried
WIENER, Pavel

* 11. 8. 1956

Český tyfloped, vysokoškolský pracovník.

Narodil se v Praze. Po absolvování základního vzdělání studoval v letech 1971–1975 na Akademickém gymnáziu v Praze (klasická větev), poté (1975–1979) pokračoval ve studiu na PF UK v Praze obor speciální pedagogika – tyflopedie (vychovatelství).

Po absolvování vysoké školy nastoupil v r. 1979 jako vychovatel do ZŠ pro nevidomé v Praze na Hradčanech. Začal se věnovat koncepci prostorové orientace nevidomých žáků. Setkal se s nepochopením a byl přeložen do ZŠ pro slabozraké v Praze–Vinohradech. Koncem školního roku 1981 až 1982 ho postihl zákaz působit ve školství (matka i manželka byly farářkami Církve Československé husitské). Dalších osm let (1982–1990) působil jako sociální pracovník ve výrobním podniku SI META Praha.

V r. 1990 nastupuje ve funkci vedoucího oddělení pedagogiky zrakově postižených na katedře speciální pedagogiky PF UK v Praze. Vyvíjel zde snahu o prosazení nové koncepce přípravy odborníků, provedl výzkumné rozpracování řady důležitých témat (pojmy a představy zrakově postižených, otázky soběstačnosti a sebeobsluhy, integračního procesu atd.). V červnu 1993 byl novým vedením vyzván, aby z katedry odešel. Do podzimu 1994 pak působí jako nezávislý expert bez stálého pracovního poměru. V té době vrcholí snaha o institucionalizaci výchovy k prostorové orientaci nevidomých a těžce slabozrakých osob.

A právě problematice prostorové orientace nevidomých se věnuje od roku 1976 (ambulantní kurzy pro později osleplé, výuka prostorové orientace ve škole pro nevidomé v Praze). Již od začátku byl jedním z prvních zastánců užívání dlouhé bílé hole u nás (studentská vědecká práce 1978), ve své diplomové práci (1979) formuluje první ucelený systém výchovy k prostorové orientaci a samostatnému pohybu těžce zrakově postižených v České republice. Tato práce vycházela v časopise Zora na pokračování.

Pro znemožnění oficiální práce ve školství i v SI pokračuje ve své činnosti pro těžce zrakově postižené v rámci dlouhodobého výzkumu ministerstva zdravotnictví (škola pro děti se zbytky zraku, střední odborné učiliště pro zrakově postižené, kurzy pro později osleplé) a to bezplatně, pouze s dobrovolnými spolupracovníky.

V r. 1993 po mnoha marných pokusech mu bylo uznáno autorství nové vyučovací metody (výchova prostorové orientace) lege artis Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT) a byl uznán jako profesionální instruktor pro problematiku orientace v prostoru.

V r. 1994 zakládá Wiener Školicí centrum základní rehabilitace zrakově postižených na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze a stává se jeho vedoucím. (zdroj životopisu: http://www.apogeum.info/tlex/heslo.php?id=1141)

Ocenění