Otýn Břeněk
česká, 1870 - 1926 |
Životopis
Spisovatel Otýn Břeněk, vlastním jménem Otakar Břenek, se narodil 23. března 1870 ve Vanovicích na Blanensku. Písmákem byl už jeho dědeček Josef, který mimo jiné zhotovil nábytek do zámku v Letovicích. Otec Břenek byl velmi pokrokový člověk. Přes 40 let učil a padesát let působil jako pošmistr. Do výuky zaváděl přístroje pro demonstraci fyzikálních zákonů, vyráběl vlastní pomůcky a měl dokonce patentovaný vynález posouvací tabule. Založil občanskou záložnu, byl u zrodu a léta předsedal místnímu sboru dobrovolných hasičů, nejstaršímu vesnickému sboru na Moravě. František Břenek byl aktivní i při zakládání čtenářského a pěveckého spolku Vlastimil.
Otýn Břeněk prožil dětství a mládí ve Vanovicích, odkud později čerpal náměty pro své venkovské obrázky. Gymnázium studoval v Brně, Vysokém Mýtě, Kolíně a v Praze. Pak studoval vysokou školu veterinární ve Vídní, Drážďanech a ve Lvově. Před závěrečnými zkouškami se však rozhodl věnovat se žurnalistice a spisovatelství. V letech 1900 až 1905 žil v Praze, kde psal hlavně do Národních listů a do Pozoru. Od roku 1906 žil na Moravě, kterou miloval.
První samostatně otištěnou prací byly verše Pohádka o tajence z roku 1909. Otýn Břeněk publikoval v řadě moravských a českých novin a časopisů a vyšlo mu několik knih. Za knihu Humoresky obdržel Moravskou literární cenu. Stýkal se také s našimi významnými spisovateli (Mrštíkové, Mahen, S. K. Neumann, Těsnohlídek, Machar).
Jeho bohémství se projevovalo zejména v odmítání pozemských statků. Dlouho také nevydržel na jednom místě. Rozdával veškeré peníze, které získal. Stačilo mu, když měl k jídlu kousek chleba. Ve dvacátých letech nebyl nikde zaměstnán, protože nechtěl. Žil jen z toho, co vydělal psaním. Náhle se objevil a stejně náhle zmizel. Častěji býval hostem u své sestry Růženy v Sudicích u Boskovic. Dne 28. ledna 1926 upadl Otýn Břeněk při vystupování z vlaku na nádraží v Brně do bezvědomí, z něhož se už neprobral. Příčinou smrti byla rakovina plic.
Byl člověk charakterní, neúplatný, zásadový, velmi skromný, ale neústupný až tvrdohlavý, vždy hluboce sociálně cítící. Typickými rysy jeho díla byly ironie a kritičnost. Kriticky se vyjadřoval v mnoha článcích ke klerikalismu. Byl velmi dobrým pozorovatelem a jeho dílem často prostupuje láska k přírodě i lidem.
Jeho čestný hrob na brněnském hřbitově byl zrušen. Jeho rodná obec připravila k výročí narození vydání knihy Vladimíra Poláka o Otýnu Břeňkovi s názvem Poslední brněnský bohém.