Ota Holub

Životopis

Ota Holub se narodil roku 1930 v severočeských Malých Svatoňovicích na Trutnovsku. V roce 1949 ukončil trutnovskou obchodní akademii a od té doby se už celoživotně věnoval žurnalistice a literatuře faktů. Vystudoval vojenskou vysokou školu a většina jeho prácí má vyhraněný vztah právě k vojenství a bezpečnostní problematice. Během svého působení v armádě a bezpečnostních složkách SNB dosáhl hodnosti podplukovník.

Už hluboko v šedesátých letech minulého století jako první u nás propagoval a popularizoval naše moderní pevnosti a opevnění z konce 30. let, svými pracemi přivedl celou generaci bunkrologů právě k zájmu o československé pevnosti a vojenskou historii. Z hlediska výstavby opevnění ho zajímala zejména oblast rodného Trutnovska, také Náchodska, Králicka, ale například také Podkarpatské Rusi (Kolčavsko).

Zabýval se také po odborné stránce historií vojenské techniky prvorepublikové armády. Bývá nazýván „duchovním“ otcem všech badatelů tzv. Difrologie, tj. vědy o útočné vozbě (Difrologie - ze starořečtiny: Difros - bojový vůz, Logie - nauka). Polemizuje na předkládaných faktech a skutečných událostech z období 30. let mezi variantou tzv. strojové modernizace tehdejší naší armády a zvolenou statickou, převážně pevnostní obranou. Nakonec, podle Oty Holuba, byl pohyblivý pancíř poražen statickým železobetonem a Československo se tak vydalo cestou francouzské defenzivní doktriny. Ve svých pracích téměř vždy dochází k závěrům, že se naše tehdejší armáda byla schopná a měla se rozhodně bránit nacistickému Německu.

Jako první u nás, už v roce 1973, se zabýval osudem statečného četaře Arnošta Hrada, které i po Mnichovu dodržel slova přísahy a místo odchodu z pěchotního srubu K-S 14 „U Cihelny“ v Králíkách se 3. října 1938 sám smrtelně zranil ranou do srdce a večer pak v nemocnice v Červené Vodě zranění podlehl. Jeho příběh popsal ve svém díle „A věže mlčí …“, kde popisuje právě hrdinství konkrétních i bezejmenných vojáků z tehdejší doby.

Zabýval se i poválečnou vojenskou historií a měnící se strukturou bezpečnostních sborů u nás a tehdy už také historií Československé lidové armády. V knize „Příběhy věrnosti a cti“ například připomíná práci bezpečnostních složek, které se snažily zabránit řádění teroristické skupiny bratří Mašínů v lokalitě kolem Chlumce nad Cidlinou na počátku 50. let. Zemřel 12.prosince roku 1992.

Zdroj životopisu: http://www.kcprymarov.estranky.cz - PhDr. Alois Matuška