Nikolaj Vasiljevič Gogol
ruská, 1809 - 1852 |
Životopis
Romanopisec a dramatik Nikolaj Vasiljevič Gogol (vlastním jménem Mykola Hohol) se narodil roku 1809 v Soročincích jako syn ukrajinského spisovatele V. A. Janovského-Hohola (1777–1825) a mládí prožil v rodinném šlechtickém sídle Vasilevka. Od nejútlejšího dětství jevil hluboké herecké nadání, vynikal neobyčejnou pamětí a oblíbil si ruskou lidovou slovesnost a malířství.
Koncem dvacátých let sbíral Gogol za součinnosti své matky, která měla na něho po celý jeho život největší vliv, lidové náměty z ukrajinské folklórní tvorby, když zjišťuje, že o tuto tematiku je v hlavním městě carské říše zájem, přestupuje k jejímu literárnímu zpracování. Jeho prvé povídky, otištěné v časopise Literaturnaja gazeta, mu přinesly známost se Žukovským, s Pletněvem a rovněž s Puškinem.
Po studiích žil Gogol od roku 1828 v Petrohradu. Jako absolvent něžinského gymnázia se uplatnil nejprve jako ministerský úředník, pak jako univerzitní profesor, ale avšak jeho nesmrtelnost zajistila mu jeho tvorba dramatická, novelistická a romanopisecká. Od roku 1835 se věnoval jen literatuře.
Nejplodnější dobou Gogolova života byl počátek třicátých let 19.století, kdy vydal rychle za sebou několik souborů povídek s maloruskou tématikou, lokalizovanou do kraje svého dětství. V roce 1831 a 1832 vyšly dva svazky Večerů na statku nedaleko Dikaňky, v roce 1835 dva sborníky – Arabesky a Migorod, v nichž se vyskytují příběhy s motivy jednak ukrajinskými, jednak petrohradskými. Gogol je literárním objevitelem úřednického sídelního města, mistrem realistické povídky tragicky vyhrocené, lékařem duchovního světa malých lidí velkoměsta. Pracuje velmi intenzívně a stýká se s představiteli kulturního Ruska své doby v petrohradských literárních salonech. A. S. Puškin v něm viděl významného svého pokračovatele.
V roce 1836 se poprvé hrála v Petrohradu Gogolova satirická komedie „Revizor“ s ústřední postavou vychytralce a žvanila Chlestakova. V té době odchází Gogol do ciziny a žije v Itálii, v Německu, v belgickém Ostende. Do Ruska přichází na podzim roku 1839 a vrací se v roce 1841 zpět do ciziny. Na definitivní návrat domů pomýšlí až ke konci svého života v roce 1852.
V Gogolově próze jsou často motivy z historie Ukrajiny. Gogol byl satirickým kritikem tehdejších společenských poměrů. Jeho originální vypravěčství mělo význačný vliv na další vývoj literatury.
Gogol zemřel 4. 3. 1852 v Moskvě.
Zdroj životopisu: ld.johanesville.net
Nikolaj Vasiljevič Gogol - knihy
- Hovory o životě a umění 1947
- Revizor 2010
- Mrtvé duše 1955
- Petrohradské povídky 1970
- Ženitba 2010
- Hráči 1983
- Taras Bulba 1947
- Večery na samotě u Dikaňky 1955
- Plášť 1930
- Mirgorod 1931
- Bláznovy zápisky / Zapiski sumasšedšego 2008
Žánry autora
Historické romány Povídky Historie Romány Novely Duchovní literatura Náboženství Fejetony, eseje Literatura světová Biografie a memoáry
Štítky z knih
eseje korespondence povídky zfilmováno ruská literatura divadelní hry víra dvojjazyčná vydání výbor z díla ruština