Nelson Mandela

jihoafrická, 1918 - 2013 statistiky

Nahrávám...

Životopis

Rolihlahla Mandela se narodil ve vesnici Qunu nedaleko Umtata v Transkei. Jeho otec Henry Mandela, náčelník kmene Thembu, byl hlavním poradcem Nejvyššího náčelníka Thembulandu. Odtud také pochází Mandelův pozdější zájem o právnickou kariéru. Své vzdělávání Mandela začal v místní misijní škole, kde mu jeho metodistický učitel dal anglické jméno Nelson. Po ukončení základního vzdělání začal Mandela chodit na Wesleyanskou střední školu. Junior Certificate (vysvědčení) obdržel za dva roky místo obvyklých tří.

Bakalářská studia začal na Fort Hare University, kde se setkal s Oliverem Tambem, jenž se stal jeho celoživotním přítelem a kolegou. Na konci prvního roku studia se zapojil do bojkotu Studentské zastupitelské rady proti univerzitní politice, za což byl vyloučen. Odešel do Johannesburgu, kde dálkově dokončil studia na University of Witwatersrand a získal právnický diplom.


Již jako mladý student se Nelson Mandela zapojil do politické opozice proti režimu bílé menšiny, která potlačovala politická, sociální a ekonomická práva jihoafrické černé většiny. V roce 1942 se stal členem Afrického Národního Kongresu (ANK), kde o dva roky později společně s Walterem Sisulu, Oliverem Tambem a dalšími spoluzakládal dynamičtější Ligu mladých.

Po volebním vítězství Národní strany v roce 1948 s její politikou apartheidu (rasové segregace), Nelson Mandela vedl v roce 1952 ANK v kampani odporu proti nespravedlivým zákonům a v roce 1955 sehrál důležitou roli při popularizaci Charty svobody přijaté Lidovým kongresem. Charta poskytla hnutí antiapartheidu základní program. ANK byl ve svých aktivitách podporován Sovětským svazem.

Nelson Mandela byl zpočátku přesvědčen o nenásilném odporu proti vládní politice apartheidu. V roce 1955 byl zatčen, ale po dlouhotrvajícím procesu (1956–1961) byl osvobozen z obvinění z vlastizrady. Koncept ozbrojeného odboje přijal spolu se svými kolegy poté, kdy byl v březnu 1960 v Sharpeville zastřelen neozbrojený demonstrant a ANK a další skupiny bojující proti apartheidu byly následně zakázány.

V roce 1961 se stal velitelem Umkhonto we Sizwe („Kopí národa“), ozbrojeného křídla ANK. V srpnu 1962 byl zatčen a odsouzen na pět let za nelegální cestu do zahraničí a za podněcování ke stávce. Během roku 1963 byli zatčeni další představitelé Umkhonto we Sizwe a Mandela byl spolu s nimi postaven před soud za spiknutí proti vládě. V červnu 1964 byli Mandela a sedm dalších obviněných v tzv. Rivonijském procesu odsouzeni na doživotí za plánování ozbrojeného převratu.

Až do roku 1982 byl Mandela internován ve vězení na ostrově Robben (Robben Island), poté byl přemístěn do vězení v Polsmoor. V únoru 1985 Nelson Mandela odmítl podmínečné propuštění z vězení výměnou za zřeknutí se ozbrojeného boje. Ve vězení tak zůstal až do 11. února 1990, kdy neustávající kampaň ANK a mezinárodní tlak vedly k jeho propuštění na příkaz prezidenta Frederika Willema de Klerka. Zákaz činnosti ANK byl také zrušen. Nelson Mandela v roce 1988 obdržel Sacharovovu cenu a spolu s de Klerkem sdílel Nobelovu cenu míru v roce 1993.

Jako prezident ANK (červenec 1991 – prosinec 1997) a jako první černý prezident Jihoafrické republiky (květen 1994 – červen 1999) se Mandela podílel na přechodu od vlády menšiny a rasové segregace k demokratické vládě většiny. Získal také mezinárodní respekt za svoji obhajobu národního a mezinárodního usmíření, ačkoliv sociální výsledky za dobu jeho vlády některé radikály zklamaly. Jeho úsilí o národní usmíření vyvrcholilo v květnu 1995 přijetím nové ústavy Jihoafrické republiky, která, mimo jiné, zakazuje diskriminaci národních menšin, včetně bělochů. Mandelova vláda si ale také vysloužila kritiku za údajnou neschopnost zastavit krizi AIDS.

Nelson Mandela byl třikrát ženatý. Jeho první manželství s Evelyn Ntoko Mase skončilo po 13 letech rozvodem v roce 1957 a jeho 38 let trvající manželství s Winnie Madikizela skončilo odloučením v dubnu 1992 a rozvodem v březnu 1996. O svých 80. narozeninách se oženil s Graca Machel, vdovou po Samora Machelovi, bývalém prezidentovi Mozambiku a spojenci ANK, který zahynul při leteckém neštěstí o 15 let dříve.

Po ukončení prezidentského období v roce 1999 se Mandela stal zástupcem řady sociálních spolků a spolků bojujících za lidská práva. Obdržel mnoho zahraničních ocenění, včetně Řádu sv. Jana od britské královny Alžběty a presidentské medaile svobody od George W. Bushe.

Zdroj životopisu: http://cs.wikipedia.org

Populární autoři:

Harry Bloom

1913 - 1981