Montague Rhodes James

britská, 1862 - 1936 statistiky

Nahrávám...

Životopis

Montague Rhodes James se narodil 1. října 1862 v Goodnestonu v anglickém hrabství Kent jako nejmladší ze čtyř dětí do rodiny duchovního, reverenda Herberta Jamese. Vyrůstal v hrabství Suffolk, do nějž pak situoval děj většiny svých povídek. James studoval v Etonu a Cambridgeské King's College. Již od mládí jej fascinovala archeologie. Po studiích se stal uznávaným klasickým jazykoznalcem. Odborně se zabýval medievalistikou se zaměřením na středověké rukopisy. Za znalosti v tomto oboru byl vysoce ceněný. V letech 1893-1908 zastával funkci ředitele ve FritzWilliam Museum. Do roku 1918 učil jako pedagog na King's College v Cambridgi, kde prošel všemi vrcholnými akademickými funkcemi, od tzv. deana, profesora zodpovědného za chování a kázeň studentů, přes tutora, zástupce pro studijní záležitosti, až po provosta, tedy děkana koleje. Poté přesídlil do elitní střední školy v Etonu, kterou vedl až do své smrti.

M. R. James se nikdy neoženil. Jako jeden z mála lidí, pro něž je jejich zaměstnání zároveň koníčkem, celý svůj život zasvětil vytrvalé akademické (jak badatelské, tak organizační) práci. Projevovalo se to např. katalogizací a publikováním (s obsáhlými a důkladnými komentáři) veškerých rukopisů uložených v Cambridgi, Etonu, Lambethu, Westminster Abbey a mnoha dalších knihovnách. Mimo to publikoval i spoustu vlastních článků a prací jak o výtvarném umění a literatuře ve středověku, tak o historii a architektuře. Jeho vědecká práce The Apocryptal New Testamentz roku 1924 je známá a uznávaná dodnes. Založením byl konzervativec s jistým náboženským vlivem, což se projevovalo např. jeho nekompromisním odmítnutím zrušení znalosti řečtiny jako podmínky přijetí na univerzitu nebo podporou tradičního pojetí univerzitního života, podle kterého např. ženy nemohly dosáhnout akademické hodnosti a zastávat na univerzitě řídící funkce. Přes to všechno si vždy našel čas, aby se rád a ochotně zapojil do veškerého dění kolem sebe. Navštěvoval literární klub, jezdil na kole, zajímal se o pantomimu a hrál divadlo, s přáteli podnikal prázdninové výlety do různých koutů kontinentální Evropy. Přestože se o něm traduje, že velmi nerad učil, se svými studenty si rozuměl. Mnohokrát je zval do svého bytu. S jeho neutuchajícím nasazením a entuziasmem, jež dokázal projevit pro mnoho různých věcí , se pojí i humorná, často tradovaná historka. Jamesovi bylo jen něco málo přes třicet, když Cambridge navštívil proslulý lord Acton a začal se zajímat o zdejší lidi. Přitom uskutečnil následující rozhovor s jedním ze členů King's College:
"Znáte Montagua Jamese?"
"Ano, znám."
"Je to pravda, že tráví večery při hře nebo v hovoru se studenty?"
"Ano, a nejenom večery."
"A víte o tom, že platí za třetího nebo čtvrtého největšího znalce rukopisů v Evropě?"
"Jsem rád, že to říkáte, sire."
"Tak jak to všechno stihne?"
"Na to jsme dosud nepřišli."

Kromě zmiňovaných vědeckých a historických prací však původně jen pro potěchu svou a svých přátel (psal je na společné schůzky jako kratochvíli) napsal i 33 strašidelných a duchařských povídek. Až na nátlak svých přátel je vydal knižně v několika sbírkách. Tyto povídky byly svého času považovány za jedny z nejzajímavějších a formálně nejdokonalejších, které do té doby byly ve svém žánru napsány, a ač je dnešní časový odstup, i díky větší námětové rozšířenosti tohoto žánru, zaznamenatelný, na jejich kvalitě to moc neubírá. Vyznačují se dramatickou růzností, některé z nich vypovídají jen svým způsobem banální mrazivé báchorky o duších zemřelých bloudících hřbitovy, jiné však obsahují spoustu mystiky, tajuplných odhalení dávných zločinů a starých zaprášených a zažloutlých rukopisů. Obecně zapadají do stylu tradičního anglického gotického románu. V nich pak často využíval jak dokonalou znalost svého prostředí (hrdinové a témata jeho povídek zpravidla vycházejí z univerzitního prostředí), tak i styl budování atmosféry, který o mnoho let později tolik proslavil Stephena Kinga (a snad, ale to je jen domněnka, byl v tomhle ohledu i skutečnou inspirací) - M. R. James popisoval každodenní, prozaicky všední život, do nějž postupně a jakoby nepozorovatelně zapojoval neobyčejné a nadpřirozené elementy. Strašidelnost těchto příběhů tak reprezentují bytosti a jevy, které nepocházejí z tohoto světa a hnacím motorem se stává především zvídavost hlavních hrdinů, jíž otevírají dveře temným silám a vyvolávají setkání či spíše střet dvou realit. Tedy klasický Kingův model - do normální běžné reality postupně (avšak s o to větší následnou razancí) vklouzne něco zcela nenormálního, neběžného, nereálného.

V předmluvě k jedné ze svých hororových sbírek M. R. James zformuloval tři spolehlivé zásady makabrózní tvorby: 1) Příběh o strašidlech by měl být zasazen do známého moderního prostředí, aby se přiblížil okruhu čtenářovy zkušenosti; 2) Jeho přízračné úkazy by měly být spíše zlovolné než neškodné, neboť emocí, která má být vyvolanou především, je strach; 3) Je třeba se bedlivě a úzkostlivě vyhýbat okultnímu či pseudovědeckému žargonu, aby se kouzlo věrohodnosti nesetřelo nepřesvědčivou pedanterií.

Když už jsme u těch inspirací, jak již bylo řečeno, na Jamesovu hororovou tvorbu později přiznaně či nepřiznaně navázali, u nás takřka neznámí, autoři jako Herbert Russel Wakefield, Frederick Cowles, , Kingsey Amis či Augustus Jessopp. K největším milovníkům a velebitelům Jamesova díla však patří i v naších luzích a hájích známý Ramsey Campbell, který mu jako výraz úcty věnoval svou povídku The Guide.

Můžeme-li věřit knižním sloupkům o autorech, M. R. James je považován za mistra v evokaci strašidelné atmosféry, jehož popisy jsou věcně přesné a detailně materialistické. H. P. Lovecraft Jamese považoval za autora nadaného "téměř ďábelskou mocí lehkými krůčky vyvolat hrůzu uprostřed všedního života,"jež si vypěstoval jedinečný styl a metodu, "které budou pravděpodobně sloužit jako vzor trvalé řadě jeho následovníků,"čímž se postupně vypracoval na prvořadého autora strašidelných próz. "Ve vynalézání nového typu přízraku se značně vzdálil konvenční gotické tradici. Zatímco starší přízraky byly bledé a vznosné, průměrné Jamesovo strašidlo je hubené, zakrslé a chlupaté - rozplizlá pekelná noční příšera někde na pomezí mezi zvířetem a člověkem - a hrdina se ho obvykle dříve dotkne, než jej spatří. (…) Je zřejmé, že James vládne inteligentní a vědeckou znalostí lidských nervů a citů a ví přesně, jak naporcovat konstatování, obrazy a jemné nápovědi, aby dosáhl u čtenářů nejlepších výsledků. Je spíše mistrem příhod a jejich řazení, než atmosféry a působí na emoce častěji prostřednictvím intelektu, než přímo."

Jamesovy strašidelné příběhy jsou obsaženy ve čtyřech útlých sbírkách Ghost Stories of an Antiquary[Antikvářovy strašidelné příběhy] (1904), More Ghost Stories of an Antiquary[Další antikvářovy strašidelné příběhy] (1911), A Thin Ghost and Others[Hubený duch a jiné povídky] (1919) a A Warning to the Curious and Other Stories [Výstraha zvědavcům a jiné povídky] (1925). Později, ještě za Jamesova života byly povídky z těchto sbírek vydány ještě kompletně pod názvy The Collected Ghost Stories of M. R. James (1931), The Penguin Complete Ghost Stories of M. R. James (1931) a Thirteen Ghost Stories (1935). Stopy hororu a strašidelného žánru lze vypozorovat i v Jamesově kouzelné fantasy pro mládež The Five Jars [Pět džbánků] (1922).
Montague Rhodes James zemřel 12. června 1936 v Etonu.

V češtině se můžete s Jamesovými hororovými povídkami seznámit ve společné sbírce povídek M. R. Jamese a Ambrose Bierce Oči plné děsu (Winston Smith, 1992) a samostatné sbírce Výstraha zvědavcům (Odeon, 1997).

http://hororovykabinetdreraserheada.blog.cz/1008/montague-rhodes-james

Zdroj životopisu: http://hororovykabinetdreraserheada.blog.cz/1008/montague-rh

Populární autoři:

Edgar Wallace

1875 - 1932
Terry Pratchett

1948 - 2015