Miloslav Novotný životopis

česká, 1894 - 1966

Životopis

Prozaik, literární historik a bibliograf, kunsthistorik, překladatel

Otec byl lékařem. Novotný vystudoval gymnázium v Písku (maturita 1913) a češtinu a němčinu na FF UK (PhDr. 1920 prací Kritická činnost Jaroslava Vrchlického). 1921–1924 byl tajemníkem Svazu osvětového (pozdější Masarykův ústav pro národní výchovu) v Praze, od 1922 externím redaktorem Národních listů, od 1924 knihovníkem Národního muzea. Spolu s Josefem Volfem zde založil Literární archiv a roku 1927 se stal jeho správcem. Od 1937 přednášel souběžně dějiny knihoven a knihtisku na Státní knihovnické škole v Praze. 1939 byl jmenován zemským muzejním radou, 1941 prozatímním správcem a zároveň vedoucím Literárního archivu a 1945 přednostou knihovny Národního muzea. 1951–1955 působil jako vědecký pracovník Ústavu pro českou literaturu ČSAV, poté odešel do důchodu.

Hlavním přínosem pro českou literární vědu byla Novotného činnost literárněhistorická, zaměřující se zejména na národní písemnictví 19. století. Celoživotní bibliologická praxe i přístup k pramenům v knihovně Národního muzea měly vliv na metodu jeho vědecké práce, založené na pozitivistickém shromažďování dokumentů a zpřístupňování bibliograficko-životopisných údajů, rezignující většinou na hlubší analýzu literárního vývoje a kulturních souvislostí. Pramennou povahu mají studie máchovské (Portret K. H. Máchy, K. H. Mácha, poutník romantický), zejména však řada prací souvisejících s životem a tvorbou Boženy Němcové (Božena Němcová, Božena Němcová a světská krása, Josef Němec, rodák novobydžovský, muž B. Němcové). Zásadní místo v Novotného vědecké činnosti zaujímá práce editorská. Rozhodující zásluhu měl na kritickém vydání sebraných spisů Boženy Němcové a Jana Nerudy, uspořádal a vydal též podstatnou část díla Karla Havlíčka, Zikmunka Wintra, Josefa Hory, Rudolfa Těsnohlídka a Jiřího Wolkra. Veškerý dostupný materiál o Němcové a Nerudovi se pokusil shromáždit v nedokončeném souboru dokumentů Život Boženy Němcové a Život Jana Nerudy. Edičně významné bylo také vydávání výborů z české obrozenecké poezie a prózy, lidových kramářských a jarmarečních písní, ruské bohatýrské epiky, textů Starého zákona aj.

Řadu let se Novotný časopisecky věnoval divadelní kritice, přičemž dramatický útvar hodnotil především jako literární dílo. Okrajový charakter měly autorovy počáteční beletristické pokusy (povídky pro bibliofily Ďábelské limity, Svízele bibliografovy, Skon knihovníka Merlína), významnější byly překlady z němčiny, francouzštiny a italštiny (Harald Höffding, Bernhard Kellermann, Johann Wolfgang Goethe, Gustave Flaubert, Niccolò Machiavelli aj.). (zdroj životopisu: Slovník české literatury)

Ocenění