Masaši Kišimoto životopis

japonská, 1974

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

Kišimoto Masaši, japonsky 岸本斉史, transkripce též Kishimoto Masashi (* 8. listopadu 1974) je slavný japonský kreslíř mangy.
Narodil se v japonské prefektuře Okayama jako starší z dvojčat. Stal se uznávaným autorem manga komixů (autorům manga komixů se říká „,mangaka“) teprve před několika lety, a to právě díky Narutovi. Naruto je jedním z vůbec nejlépe prodávaných a nejoblíbenějších mang. Každý týden si nový díl Naruta přečtou desítky milionů lidí po celém světě.

Ještě než začal chodit na základní školu, v Japonsku letěl seriál „Doraemon“. Masaši i jeho kámoši tento seriál žrali a neustále se snažili kreslit postavy z tohoto seriálu. Masaši byl už tehdy puntičkář, v kresbách ostatních kámošů hledal chyby a ukazoval jim, jak to správně nakreslit. Masaši o sobě řekl: „Teď, když o tom přemýšlím, tak jsem musel být děsně otravné dítě“.

Na základce byl už kreslením tak posedlý, že všechny jeho sešity byly plné obrázků, dokonce i na úkor učení. Tato posedlost mu zůstala, což je pro nás ostatní jen dobře. Prý dokonce kreslil obrázky, i když hrál s ostatními dětmi na schovávanou. Jeho oblíbené téma obrázků byl stále Doraemon. Jednou ale v televizi uviděl seriál „Mobile Suit Gundam“, který se mu tak líbil, že na Doraemon úplně zapomněl a kreslil už jen tohle.

Když ho přestalo bavit kreslit postavy z Mobile Suit Gundam, našel si jiné téma, a to „Dr. Slump“ od Akiry Toriyamy. Styl kreseb z Dr. Slumpa neuvěřitelně žral, kreslil snad všechny postavy a dokonce několik kreseb Arale-chan poslal do soutěže. Později na základce se začal zajímat o mangu trošku z jiného pohledu. Neslavnější Toriyamovo dílo – Dragonball Z – se stalo i anime a právě to dalo Kišimotovi impuls, že by mohl být tak slavný. Byl stále ortodoxním Toriyamovým fandou, prý po něj byl jako bůh. Kišimoto se pokusil také udělat nějakou svoji vlastní mangu. Jeho první dílo se jmenuje „Hiatari-kun“ a pojednává o klukovi, který je stínovým ninjou.
Toriyama pomohl vytvořit i video hru „Dragon Quest“, kterou Kišimoto chtěl moc hrát, ale neměl k tomu jednu důležitou věc – Nintendo (všichni jeho kamarádi Nintendo měli). Kdykoliv se před tátou zmínil o tom, že bych chtěl taky Nintendo, tak ho táta poslal do pokoje, aby se radši učil. S bráchou ale vymysleli plán, jak Nintendo získat. Ukecali jednoho kamaráda a získali i Dragon Quest. To bylo poprvé, co hrál nějaké RPG. Jeho otec, který video hry striktně odmítal, ale nakonec Dragon Questu také propadl. Když jednou Kišimoto volal svému otci, dozvěděl se, že právě dohrál Dragon Quest 7.

Masaši se snažil vytvořit vlastní styl kreslení, ale ustále se mu dařilo pouze kopírovat styly ostatních. Na střední škole nakreslil 31 stránkový komix, ukázal ho bráchovi, ale ten mu řekl, že stojí za houby. To nemohl přenést přes srdce a ukázal to ještě tátovi. Ten mu řekl to samé. To ho naštěstí neodradilo, uvědomil si, že pokud chce soutěž pro Shonen Jump vyhrát, musí se dál pokoušet kreslit mangu. Nakreslil několik dalších manga komixů, ale vždy dostal odpověď, že to stojí za houby. Pořád nemohl pochopit, co dělá špatně, čím je manga od ostatních tak skvělá.

Na odpověď na tuto otázku se snažil přijít celou střední školu. Hlavně díky tomu také skončil při konečných zkouškách na 38. místě (z 39). Bylo mu jasné, že s takovými známkami se na žádnou vejšku nedostane. Přemýšlel, co bude dělat – „špatný ve škole, špatný při kreslení mangy“. Touha kreslit mangu byla ale opravdu silná, a tak začal opět kreslit, aby se dostal do Shonen Jump. Po střední škole poslal do časopisu Akamaru Jump první verzi Naruta. Po dvou letech, v roce 1999, poslal finální verzi do Shonen Jump.

Jeho sen – stát se slavným mangakou – se mu tedy nakonec splnil. Můžeme být rádi, že kreslení nevzdal. Jeho příběh o ninja klukovi Narutovi se stal jedním z nejprodávanějších manga komixů všech dob. Kišimoto ukázal, že dokáže kreslit stejně dobře jako ostatní slavní autoři mang, a navzdory všem potížím dokázal uspět. Nyní je uznáván jako inspirace pro mladé kreslíře, jako jejich idol. (zdroj životopisu: http://zivotopis.osobnosti.cz/...)

Ocenění