Louisa May Alcott životopis

A. M. Barnard · pseudonym

americká, 1832 - 1888

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

Louisa May Alcott (29.11.1832 Kašmír, India – 6.3.1888 Boston, USA) byla americká spisovatelka, proslavená především dílem Malé ženy (Little Woman), které pojednává o jejím dětství s jejími třemi sestrami, v městečku Concord, v americkém Massachusetts.
Otec, Amos Bronson Alcott (1799- 1888), byl učitelem a žil v duchu německé filosofie zvané transcendentalismus, což ovlivnilo Louisu a celou rodinu v jejich smýšlení i životech. O narození Louisy píše matka, Abigail May Alcottová (1800- 1877), svému švagrovi v dopise: \"S velkou ctí ti můžu oznámit, narození své druhé dcery... narodila se půl hodiny po dvanácté, dnes v noci, na mé (33) narozeniny.\" V té době žili v Germatown, části Philadelphie ve státě Pennsylvania, ještě s její starší sestrou Annou.

V r. 1834 se přestěhovali do Bostonu ve státě Massachusetts, kde otec založil experimentální školu a spojil Transcendental Club (skupina intelektuálů) se známými básníky a filosofy Ralphem Waldo Emersonem a Henry Davidem Thoreauem. Roku 1835 se narodila Louisina sestra Elisabeth. V r. 1840, po několikerých neúspěších se školou a narození poslední dcery Alcottovi rodiny, pojmenované po matce, Abigail May, se Alcottova rodina stěhuje na sídlo Orchad house, v Concordu.

R. 1843 poblíž Harvardu otec spolu s Charlesem Lanem zakládá Fruitlands. Komunitu lidí, smýšlejících stejně, jako Alcottovi. Žili zde podle zákonů přírody. Jedli, co vypěstovali, koupali se jen ve studené vodě, pili také jen vodu, atp. Již po sedmi měsích se ukázalo, že to nebyl dobrý nápad. Komunita se ekonomicky neudržela. Rodina pronajímá místnosti v Orchad house a nakonec, za finanční pomoci Ralpha Waldo Emersona a z matčina dědictví zakupuje Orchad house pro sebe, ale je finančně zruinovaná.

Nápad s Fruitlands byl sice ránou z ekonomického hlediska, ale upevnil vztahy mezi rodinou a významnými lidmi jakými byli, filosofové a spisovatelé, Henry David Thoreau, Nathaniel Hawthorne a především Ralph Waldo Emerson, kteří se stali rodinnými přáteli a spolu s otcem, učiteli Louisy. Pod jejich vlivem přijala názory proti otroctví a za feminismus.

Louisa později popsala své zkušenosti z tohoto období v novinách pod názvem Transcendental Wild Oats, později sebrané do knihy Silver Pitchers. Finanční situace rodiny donutila Louisu jít do práce v mladém věku. Pracovala jako občasná učitelka, švadlena, guvernantka, domácí pomocnice a spisovatelka. Její první kniha byla Flower Fables. Výběr originálních povídek, psaných pro Ellen Emersonovou, dceru Ralpha Waldo Emersona. R. 1860 začíná psát pro magazín Atlantic Monthly.

Když Americká občanská válka vypukla, Louisa sloužila jako ošetřovatelka v nemocnici v Georgtown, D.C. , po šest týdnů v letech 1862- 1863. Její dopisy domů přepracovala a publikovala v Commonwealth a sesbírala do knihy Hospital Sketches. Kritika poprvé ocenila její pozorovací talent a humor. Následovala slibná novela Moods, vycházející z jejích vlastních zkušeností a nadějí.

Pod pseudonymem A. M. Barnard psala vášnivé a plytké novely, jejímiž hrdinkami byly ponížené ženy, bojující za pomstu. Sama si této tvorby nevážila, ale byl to žádaný styl a jistota komerčního úspěchu.

Snad jako protiklad, psala Louisa také mravoučné pohádky a příběhy pro děti. A dále polo- autobiografickou povídku Work a anonymní sentimentální novelu A modern Mephistopheles, která přitahovala podezření, že ji napsal Julian Hawthorne.


Literární úspěch a pozdější život

Skutečný úspěch přišel s první částí novely Malé ženy (Little woman: or Meg, Jo, Beth and Amy). Polo- autobigrafické vvyprávění jejího dětství se setrami v Concordu. Druhá část, Good wives, následuje sestry Marchovi do dospělosti a jejich vstupu do manželství. Malý muži (Little men), detailně popisuje život Jo ve škole Plumfield, kterou založila se svým manželem, profesorem Bhaerem, ze závěru druhé části Malých žen. Jo´s boys komletuje ságu rodiny Marchových. Většina Louisiných dalších děl následuje linii díla Malé ženy.

Hrdinkou díla Malé ženy je Jo, která vlastně představuje Louisu a své sestry v novele pojmenovala Meg (Anna), Beth a Amy (anagram May). Ale narozdíl od knižní Jo, se Louisa nikdy nevdala. Své staropanenství vysvětlila v interwiev s Louise Chandler Moulton větou \"... because I have fallen in love with so many pretty girls and never once the least bit with any man.\" (doslovný překlad: \"... protože jsem zamilovaná do tolika krásných dívek a nikdy ani maličko do nějakého muže.\").

V r. 1879 zemřela její nejmladší sestra May. Louisa si k sobě vzala její dceru jménem Louisa May Nieriker, zvanou Lulu, když jí byly dva roky. Lulu později dostala jméno po své tetě Louise. Louisiny pozdější příběhy byly podobenstvím o Lulu.

V pozdějším životě se Louisa stala obránkyní sufražetek (bojovnice za volební právo ženám) a byla první ženou, registrovanou do volební komise v Concordu. Později s dalšími spisovatelkami, byla spoluautorkou novely Gilded age, adresované ženským problémům ve Viktoriánské době.

Louisa pokračovala s psaním až do své smrti. Do nedávna se mělo za to, že zemřela na otravu rtutí. Obsahoval ji totiž lék Calomel, který se podával za války pacientům trpícím Tyfem, ale novější výzkumy tuto teorii vyvrací. Podle nich její chronické zdravotní potíže, projevující se v pozdních letech, a také rašení na tvářích, které je vidět na fotografiích z té doby, ukazuje na Lupus.

Louisa zemřela v Bostonu, ve věku 55 let, dva dny po návštěvě svého otce na smrtelné posteli. Její poslední slova byla: \"Není to meningitida?\". Pohřbena je se svou rodinou na hřbitově Sleepy hollow v Concordu.

Příběh jejího života a kariéry sepsala nejprve Ednah D. Cheneyová ve svém díle Louisa May Alcott: Her Life, Letters and Journals a potom Madeleine B. Sternová v biografii Louisa May Alcott. (zdroj životopisu: http://cs.wikipedia.org/wiki/Louisa_May_Alcott)

Ocenění