Ladislav Dvorský

česká, 1931 - 1995 statistiky

Nahrávám...

Životopis

Básník, prozaik, dramatik, publicista, jazykovědec, překladatel, autor pro děti a mládež.

Po maturitě na reálném gymnáziu v Jaroměři (1950) studoval češtinu a ruštinu na Pedagogické fakultě UK v Praze (absolvoval 1953 diplomovou prací Kapitoly o recitaci, rozbor zvukových prostředků mluvené řeči). Poté vyučoval na odborných školách v Teplicích a Liberci, 1953–59 dálkově studoval bohemistiku na Fakultě společenských věd Vysoké školy pedagogické v Praze. Studia završil v roce 1969 získáním titulu PhDr. obhajobou dizertační práce z fonetiky na Filozofické fakultě UK. V letech 1955–57 učitelem na polygrafickém učilišti, 1959–61 působil jako lektor na katedře jazyků na Vysoké škole strojní v Liberci, 1961–65 pak byl odborným asistentem na katedře českého jazyka Pedagogické fakulty v Liberci, 1965 se stal ředitelem Severočeského nakladatelství v Liberci. Roku 1970 byl propuštěn a zbaven členství ve Svazu českých spisovatelů. V 70. a 80. letech byl bez stálého zaměstnání – soukromě vyučoval cizí jazyky, hrál na housle v lázeňském orchestru, byl instruktorem dramatického souboru, učil na Lidové škole umění v České Lípě, dva roky byl poradcem hlasatelů Čs. televize v sekci jazykové kultury. 1990 se stal ředitelem nakladatelství Libereckých tiskáren (LIT), 1991 působil jako odborný asistent na Pedagogické fakultě UK. Od 1992 byl šéfredaktorem Redakčního servisu. V době svého působení na vysokých školách spolupracoval na jazykovědných výzkumných úkolech o odborném a recitačním stylu.
První verše publikoval 1960 v časopise Kultura. Dále přispíval do řady časopisů i novin: Červený květ (Ostrava), Čs. voják, Dialog, Estetika, Host do domu, Kulturní tvorba, Květy, Literární noviny, Mladá fronta (1964–65 zde Kapitoly o recitaci), Naše řeč, Nové knihy, Plamen, Průboj, Práce, Sešity pro mladou literaturu, Tvorba, Zlatý máj (1971 zde Jazykové prostředky humoru v literatuře pro děti), a také dětských časopisů Sluníčko, Mateřídouška, Ohníček. Podílel se na scénáři filmu Nevěsta s nejkrásnějšíma očima (1974, r. Jan Schmidt, spolupráce na scénáři Jiří Cirkl, podle pohádky Marie Voříškové O krásné Tindir Sibilloně), podle jeho povídky Ostrov stříbrných volavek vznikl stejnojmenný film (1979, r. Jaromil Jireš, scénář Věra Kalábová). Do 1970 psal pro Čs. rozhlas literární pořady a fejetony, případně pohádky (1970 O kupci Šágájánovi); spolupráce byla obnovena 1989 (popularizační pořady o češtině, vysílání pro školy). 1969–70 spolupracoval i s Čs. televizí (seriál Hrdinové z pohádek). V 70. a 80. letech publikoval hlavně pod cizími jmény, knížkám pro nejmenší děti propůjčil jméno ilustrátor Miloš Nesvadba.
Prozaická prvotina Tajný lodní deník vypovídá o dobové společenské atmosféře z pohledu neidealizovaného dětského vypravěče. Fiktivní námořní plavba se realizuje prostřednictvím hry skupiny dětí ve starém zahradním altánu a nachází své završení v travestijně zpracovaném lodním deníku, stylizovaném literárně i výtvarně jako autentický dětský projev. I v pohádkové tvorbě využíval Dvorský hojně parodizace, mystifikace a jazykového humoru. V Tunelácké pohádce stvořil originální fiktivní svět bytostí tuneláků, které obdařil vlastní historií a jazykem. Příběh o tunelácích, vycházející z běžné zápletky milostného vzplanutí mezi příslušníky dvou znepřátelených rodin, zasadil do reálného prostředí. Na mystifikační konfrontaci pohádkového světa strašidel a reality se zakládají rovněž pohádky o Bubetce (Bubetka a Smítko, Bubetka v Praze). V knize Hrdinové z pohádek se předmětem hry a parodizace stávají postupy odborné slovníkové literatury, jimiž Dvorský zachycuje tradiční pohádkové postavy a jejich posuny v moderní pohádkové tvorbě. Do řady pohádek přitom vkládá kritické narážky na aktuální společenskou situaci. Součástí pohádkové tvorby Dvorského jsou loutkové hry, které v 70. a 80. letech s úspěchem pronikly i na zahraniční scény (Poklad baby Mračenice, Skákavá princezna, O zlém havranovi). Projevem systematického zájmu o lingvistickou problematiku jsou knihy Repetitorium jazykové komiky a Kapitoly o popisu. Jeho učebnice Český jazyk pro třetí ročník představovala svorník jazykovědné orientace, pedagogické erudice a vlastní literární tvorby.

Zdroj životopisu: slovnikceskeliteratury.cz

Populární autoři: