Karel Vaněk

česká, 1887 - 1933 statistiky

Nahrávám...

Životopis

Fejetonista a prozaik, za 1. svět. války poslán na rus. frontu. Své zážitky vylíčil ve vál. deníku Charašo, pan, da?

Karel Vaněk se narodil 28. 3. 1887 v Kostelci nad Černými lesy v rodině kolářského mistra Josefa Vaňka jako pátý ze sedmi dětí. V Praze se vyučil se obchodním příručím a zpočátku se živil jako obchodní cestující. Posléze působil jako novinář v Rudém právu, v Pražském ilustrovaném zpravodaji, ve Večerním českém slově i v dalších listech. Uveřejněné povídky a fejetony vydával také knižně.
Množstvím fejetonů, kursivek a drobných povídek se zasloužil o zlidovění literárního jazyka. Lehkým dobrosrdečným humorem člověka znalého lidové psychologie podává kaleidoskop denních záznamů a uplatňuje bohatství zkušeností v zájmu i o vážné otázky doby.

Vaněk měl živý smysl sociální, měl i schopnost zachytit v postavě i v situaci všechnu směšnost, ale pod jeho smíchem cítíme těžký žal člověka, vědomého si těžkého lidského údělu. Takové jsou všechny jeho fejetony sebrané knižně: Střepiny (1924), Čtvrt kila střepin (1925), Třetí kniha střepin (1927) a výbor z pozůstalosti Poslední střepiny (1934), kde je též náčrt nezpracovaného románu ´Rajzáci´ z prostředí obchodních cestujících.

Všechno má u Vaňka kořeny v malých událostech. Na zdánlivé groteskností osudů malých lidí (hokyně, domkáři, číšníci, tovární dělníci i drobní politikové) objevuje pak autor stopy jejich lidskosti.
První Vaňkova práce, zápisky vojáka z let 1914–19 – Charašo, pan, da? (1920) jsou prací dokumentární, protože se v nich objevuje válka bez pathosu, ve špíně a hrůze i ve frázi. Tento deník z války a ruského zajetí je v jádře projevem protiválečným.

Ráz čistě beletristický má humoristický román Kráva matky Ungrové (1930). Smysl pro lidovou řeč tu Vaněk nad jiné osvědčil.
Po smrti Jaroslava Haška dopsal na žádost nakladatele Adolfa Synka čtvrtý díl románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války a pak pokračoval pátým a šestým dílem v líčení Švejkových osudů v ruském zajetí.

Postava Švejka je tu sice ve svých osudech dokreslena, ale ve Vaňkově podání doznala určité povahové změny. Zatímco Haškův Švejk ve svém amoralismu zesměšňuje všechno i sebe sama, Vaňkův Švejk posměchem odmítá válku a bojuje proti jejím strůjcům. Je zkrátka nesen etosem člověka válkou raněného. Tak se mu dostalo oproti Haškovu pojetí pevné společenské páteře. Ovšem tím ztratil onu proslulou Haškovu bezprostřednost humoru, šťavnatost a tím i půvab.

I tak nelze říci, že jde o nepovedené dílo. Právě osobní zkušenost z ruského zajetí Vaňkovi umožnila v podstatě pravdivé vyprávění o životě ve vypjatém prostředí, kdy jsou vojáci mravně otupělí a ani jejich vulgární mluva nepřipadá nikomu divná.

Karel Vaněk zemřel 18. 7. 1933 v Praze na tuberkulózu.

Zdroj životopisu: Encyklopedie Osobnosti česko, http://cs.wikipedia.org/wiki/K

Populární autoři:

Zdena Frýbová

1934 - 2010