Karel Mazánek životopis

Karel Keslly Mazánek, Pokorná Vrba · pseudonymy

česká, 1978

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

Narodil jsem se roku 1978, takže se ještě považuju za "Husákovo dítko"

Metafyzice se věnuji od dětství, přibližně od roku 1990 se věnuji kyvadlu, virguli, kartám a chiromantii (výklady z ruky) a od stejné doby se také věnuji počítačům... S výklady snů jsem začal v roce 2003

Vystudoval jsem střední odbornou školu spojařskou (přes telekomunikace) a ukončil ji výučním listem (k maturitě jsem se nedostal, i když jsem na ni měl našlápnuto - nastaly u mě ve třídě změny no).

Prošel jsem si vojnou (přijímačem, službou na velitelství i jako strážák, dozorce roty i jako prach obyčejný voják), byl jsem předposlední turnus a ještě pár dní nasluhoval za svoji neuváženost.

Zezačátku jsem pracoval v kasinu jako krupiér, později jako inspektor, který na hru dohlíží a následně jsem se stal pitbosem, to jest ten, kdo má na starosti personál (něco jako mistr na dílně), potom jsem dělal v jedný fabrice jako dělník a během dvou měsíců jsem se vyšvihl na mistra na dílně a měl jsem pod sebou caa 24 lidí, současně s tím jsem měl na starosti administrátorský dohled nad programy ve fabrice a měl na starost počítače, následně jsem dělal v oblasti telekomunikací jakožto technik IT.

Nyní jsem v invalidním důchodě, proto se mohu věnovat svým koníčkům naplno (především psaní)...

Pokud se mám nějak ohodnotit, tak hodně kritizuju (ale je to i s příklady nápravy a upřímně) a kam přijdu, tam to překopu a zase jdu dál. Někdo o mě prohlásil, že su jak zkáza a eden, počátek a konec, tak nevím, co si o tom mám myslet, zda mám být rád, či mě to má rmoutit... Sem spíš tichej a nenápadnej člověk, ale taky ne vždy, někdy jsem slyšet i na hony daleko :-D

Rád vše zkouším na vlastní kůži, ne že by jsem nevěřil, ale většinou jde o věci jako naposledy "živá voda", či "breathariánství", což mě přivádí k tomu, že mi občas říkaj šílenče, magore atp.... Nedokážu jen tak sedět a nic nedělat. Stále musím mít mozek zaměstnanej a když ne normálními věcmi, tak právě těmi nenormálními...

Dost často slyším, že su jak brouk pytlík či ferda mravenec, tak si to přeber... Jinak si dokážu jít tvrdě za svým, pokud jsem přesvědčen, že mám pravdu... A když na to přijde, tak i mrtvého dokážu přesvědčit že žije... zkrátka je to se mnou těžký a málokdo to se mnou vydrží... hlavně tu moji upřímnost, někdy až hodně hrubou a trpkou... Když se pro něco rozhodnu, tak za tím jdu, ať to stojí, co to stojí. Takže např. jsem schopen se jen tak sbalit a jít si pokecat na druhej konec republiky a to doslova (Brno - Svitavy - Hradec Králové - Dvůr Králové - Vítězná a zpět. to celé pěcha). Jen proto, že tam vidím něco, co mě obohatí.

Mezi mé koníčky také patří skládání básní. Doposud jsem jich napsal kolem 4000 (zatím jsou v šuplíku @2017). Mám mnoho aktivit a věnuji se pokaždé něčemu jinému. Zkusil jsem si a prožil si toho dost a jsem nadmíru spokojený se svým životem.

Vede mě vesmír. Abys to pochopil/a, naučil jsem se vnímat jeho sílu, moc a pochopil ty základy a spojitosti, které vedou ke štěstí člověka a snažím se to předávat dál, tak jak umím. Na tyto a další témata (a nejen je) pořádám občas přednášky a snažím se lidem předat svoje nabyté vědomosti a poposunot je zas dál k jejich štěstí. A těší mě, když se jim daří.

Jsem hodně ambiciózní, mám silnou víru, která je tak trochu zvláštní... Prošel jsem si jakýmsi pochopením všeho, či jak to mám nazvat. Něco jako osvícení, ale přesto se stále cítím žákem a neustále se učím. Vím, že je toho ještě dost, co nevím, byť mi někteří říkají mistře, tak se jako mistr necítím. Snad jen jako poutník, který poznává krásy celého vesmíru. A své poznatky zas předávám dál dalším lidem. Nechávám se vést vesmírem a vše dávám do jeho rukou, protože on jediný ví, co je pro mě správné. A přivádí mě do takových situací a k takovým lidem, aby jsem rostl a jsem mu za to neskutečně vděčnej. Z ničeho si nic nedělám (povětšinou, ale ne vždy), vše se snažím přijímat s láskou a pochopením (pokud to jde, neříkám, že něco se mi příčí, či je pro mě těžké to překousnout). Ale aby jsi si nemyslel/a, nejsem tak říkajíc sluníčkář, jen optimista :-)

Vím, že nad námi je něco, co řídí vesmír, že každý má možnost tvořit a ovlivnit chod věcí v něm. Sám jsem si to odzkoušel a pochopil. Že každé kolečko je potřebné a stejně významné, jak to velké tak i to malé. Sám nevím jaké to kolečko jsem, ale snažím se dělat vše pro to, aby jsem byl dobré kolečko, které se neustále snaží plnit tu svoji funkci v tomto světě. Uvědomuji si, že jsem důležitý, stejně tak, jako vítr, vzduch, voda, písek, prach atd.

Mým vzorem je Kristus. Snažím se jít v jeho šlépějích. Mám i další vznešené vzory (Oldřich Nový, Karel IV. atd.) a vždy jednou za čas, když je klid, tak přemýšlím, jací byli, jsou a co vše předali za svůj život lidem a jak moc byli důležití. Chci být taky takový. Dělat radost lidem, když jsou smutní, navést je na cestu štěstí, když se jim nedaří, povzbuzovat, pomáhat... Zkrátka být tím kolečkem, které je užitečné.

Nevím, zda to co dělám je dobré nebo ne, to nechávám na vesmíru, ať mě pak soudí, ale moje cesta je jít lidem příkladem. Sice se mi to ne vždy daří, ale snažím se jak nejvíc můžu a co mi vesmír dovolí.

Občas bývám neskutečně tvrdohlavý a málo kdy měním názory, ale když už přijde změna, tak to celé překopu a zase jdu dál. Je mi jedno, jak se na mě lidé dívají a co o mě říkají (ve smyslu drby). Ale když mi někdo řekne nějakou myšlenku, či mi vnukne něco, co se mnou rezonuje, tak se dokáži zamyslet a zhodnotit svůj dosavadní stav a udělat změnu, pokud si myslím, že tato změna je prospěšná. Nelituji ničeho ve svém životě, ani špatných věcí, protože vše mě dovedlo až do tohoto okamžiku a nebýt všeho, jak toho dobrého, tak i toho zlého, tak nejsem takový jaký jsem. nemám ty vědomosti, nemám cíl.

Mým cílem je cesta. Cesta světla, dobra, lásky. Dělám pro to vše, co je v mých silách, ale občas zapomenu a musí mě zas někdo kopnout, ale není to až tak často. Snažím se s lidmi co nejvíce komunikovat (i když se taky občas na hodně dlouhý čas od všech odmlčím) a jsem převážně otevřenej a upřímnej. Sice to není vždy úplně ideální a dobré ve všech situacích, ale na druhou stranu si říkám, mám se přetvařovat? Buď mě lidi budou brát takovýho jaký jsem, nebo pro mě nejsou ničím (ale někdy se i té přetvářce neubráním). Každého volba. Úplně stejně beru lidi kolem sebe. Dokážu pochopit i vraha, proč zabil a nikoho nesoudím, protože vím, že když budu ve stejné situaci a budu mít za sebou to samé co dotyčný, tak budu jednat stejně. Proto se snažím jednat vždy co nejlépe jak můžu a nehezké myšlenky plašit, co to jde. Protože když je člověk nezaplaší, tak v něm jsou stále a pak mohou mít vliv na další lidi a situace a já chci konat dobro. Vím, že dobro nemůže být bez zla a že je to všechno propojené. Že teď někomu pomůžu, ale co když si něčím měl, či má projít a má pomoc je vlastně zlo? hm? Nad tímto neustále přemýšlím a prosím vesmír o nejlepší možnou cestu a také za odpuštění. Jsem si vědom toho, že bez zla člověk těžko roste, když nepozná zlo, nebude si vážit následně dobra. Je to složité.

Bylo pro mě těžké si odpustit všechno to, co jsem kdy udělal špatně a komu jsem ublížil, žralo mě to dost dlouho, když jsem na to vždy jednou za čas myslel.

Teď vše ponechávám v rukou vesmíru, on je má cesta, má volba.

Výklady snů se zabývám už nějaké to desetiletí... nejprve na lide.cz (mazil) a posléze na diskustnici.cz (KarelKeslly) Učil jsem se to podle sebe, nastavil si vlastní prvidla... u 99% případů mi lidi píší, že jsem se trefil do jejich životní situace úplně přesně a že nechápou, jak mohu znát tolik podrobností o jejich životě... Jak se k tomu stavím? Po uvážení všeho, část jsou pravidla, která jsem si vytvořil, část nejspíš to, jak na mě pisatel svým příspěvkem působí... to nemohu opomenut, dělám to přeci jen už nějakej ten pátek, takže je u toho potřeba i trocha psychologie... byť amatérská. V poslední době, však sny vykládám jen zřídka. Neříkám, že si sem tam nepřečtu, co mi sem tam někdo napíše, ale už odpvídám málo kdy. Na svém kontě mám už přes 200 tisíc výkladů. A právě kvůli tomu jsem začal i psát vlastní "Mazilův snář," který byl součástí mých stránek.

Co se jasnovidění a jasnoslyšená týče, tak někdo může mít ten dar... kdysi se mi to také stávalo (celkem 2 roky tahem, den co den), měl jsme s tím celkem trable, jelikož to byly věci, které nebyly nikterak příjemé... autonehoda, které jsem se nemohl vyhnout, různé situace a tak.

Zabýval jsem se i kartami a pochopil, že jejich výklad může ovlivnit uvažování člověka a být současně iproti vůli vesmíru.

Shodou kolností jsem kdysi, při výkladu z ruky řekl kamarádovi, co se stalo kdysi. Dost se divil, protože o tom nevěděl. Na druhý den se to pak stalo. Těžko říct, zda díky tomu, že jsem mu vnutil tu myšlenku a dokázal svojí myslí přivodit události, které to měly za následek, nebo to tak mělo proběhnout. Či že to opravdu už byla minulost a vše se už jen opakovalo? Nevím.

Stalo se mi i to, že při dotyku ruky jsem spíš cítil než věděl, že dotyčný zemře a to hodně brzy. Zkoumal jsem ji, abych se mohl alespoň něčeho chytit a varovat ho, ale nic jsem v ní neviděl, byť mé zkušenosti s chiromantií byly značné. Cítil jsem jen poslední zbytky energie, která ke mě takto proudila. Na druhý den následoval požár a on tam zůstal a zemřel.

Od té doby se mě všichni vyhýbali a považovali mě za kouzelníka, mága, či bůh ví co ještě a báli se mě, protože o tom vědělo dost lidí i se to rozkřiklo.

Položil jsem tedy po této příhodě celou ezoteriku k ledu a nechal to být, jen ve mě zůstal ten pocit bezmocnosti.

Následně jsem se dlouhou dobu zabýval silou mysli (s něčím jsem se setkal už v děctví) a následně jsem to pak rozvíjel a uvažoval o tom. Dost věcí jsem si přitáhl do života a to včetně lidí, jeden čas se dělo jen to, co jsem chtěl a když jsem se na to soustředil. A splnil jsem si dost toho, co jsem si v mysli usmyslel, bylo to hodně neuvěřitelné. Ale co jsem mohl dělat, byla to realita mého života.

Dále pak přicházely Deja-vu o kterých si myslím, že pochází ze snů, o některých vím, že se mi o tom zdálo. To se mi děje ještě teď ... vždy tak 3-8let starý sen se mi vybaví, či útržek z něj... a je to přesně ta situace, kterou právě zažívám v reálu... jak je to možné, to netuším.

Náhody - když budeš sledovat náhody, ale tak, že se na ně budeš soustředit, všímat si věcí kolem sebe a opravdu nepolevíš, tak těch náhod bude přibývat... reklamy na autech, v letácích ti budou odpovídat na tvé aktuální myšlenky v hlavě, totéž se bude dít i u televize... jak je to možné nevím... ale jedno je jisté, jsi v tzv. "proudu", tedy v toku informací, které všude proudí kolem tebe, jen si jich běžně nevšímáš (doktoři to považují za schizofrenii). Což může vyústit (když ty náhody budeš sledovat) až v tranz... zahlcní informacemi, že nebudeš vědět, z které, do které... je to na zbláznění opravdu. Nicméně pokud budeš hodně silný/á tak se to dá zvládnout.... Pak k ti budou najednou chodit informace z celého vesmíru i dalších dimenzí... Toto člověk nevydrží dlouho, když je toho moc najednou. Protože je třeba tyto informace nejen zpracovat, ale také rozhodnout, co s nimi, jak je použít... Nečinnost vede tzv. do pekla, je třeba jednat a řešit to, dle toho jak to chodí. Každej si najde jinej způsob, ale v zásadě je to stejné... tyto informace se řeší zástupně.. např. dojde k tobě informace, že někde ve vesmíru je civilizace, která je už na tom hodně špatně a jediný dobrý člověk je "Noe"... dle příkladu budeš pak i jednat... ač to zní šíleně... prostě vezmeš konvičku a zaliješ květináč s tím, že si představíš, že je to planeta, na kterou jsi uvrhl/a potopu... směšné? Vůbec ne, když budeš v tomto stavu, tak tomu skutečně budeš věřit... ale to je vzdálený příklad... budou ti chodit i informace o lidech kolem tebe, stačí, když se na ně podíváš a budeš o člověku vědět vše a opět budeš jednat zástupně (jinak to totiž nejde, kolik toho je), představíš si toho člověka jako konkrétní typ lidí s podobným zádrhelem a situaci vyřešíš jednorázově... Dá se říci, že v jistou dobu se budeš chovat jako Bůh, načež následně pochopíš, že bohem může být vlastně kdokoli a že každý čin má odezvu nejen teď a tady, ale i jinde a na více místech...

Zapomnění - po těchto zkušenostech, které nejsou nikterak příjemné se buď zcela zblázníš (je toho opravdu moc), nebo se rozhodneš zapomenout všechno, co jsi se dozvěděl/a. Kupodivu se mi to povedlo během pár dní (silou mysli a prosbou vesmíru o to) a vím jen už střípky, tu a tam, přesto to ve mě zanechalo hlubokou stopu a můj život se změnil... získal jsem na ezoteriku a život jako takový a vlastně celé duchovno i boží záměry zcela odlišný názor než jsem měl ... Ono poznání, či nalezení onoho kamene mudrců oprvadu člověka změní...

Byť jsem člověk, který se na věci snaží dívat tak nějak normálně a nevyšilovat, tak tohle bylo i na mě moc... teď si užívám klidu a su rád, že to ke mě chodí tak nějak normálně... jelikož už to neřeším tak, jako kdysi a nezabývám se každou prkotinou a nehledám ve všem vyšší záměr, i když vím, že tam je, ale prostě to nechávám plynout... však on čas ukáže, kam mé kroky povedou a co bude ještě... věřím, že tohle není konečná, byť by to někdo za konečnou mohl považovat... Potvrdil jsem si dost věcí, o kterých jsem jen uvažoval ve své fantazii a které se zdají být pro běžného člověka nedosažitelné/nereálné/nemožné... ale na druhou stranu si říkám, nebyl to celé jen blud? Nevím... není mi souzeno soudit... ale už jsem narazil na několik lidí, kteří měli podobnou zkušenost, že by nová psychická nemoc, nebo to opravdu takto ve vesmíru funguje, že když člověk dozraje do určité úrovně, tak přijde tvrdá zkouška (exekučka na milion byla proti tomu procházka růžovou zahradou..) a musí prostě obětovat za všechny v celém vesmíru??? prostě jeden za všechny a všichni za jednoho... leč zástupně, ale co na tom... nějak bylo, nějak bude... a už to neřeším.. a rozvíjet tyto schopnosti? no... popravdě... je to velká zkouška nejen těla, mysli, ale i duše a vlastně celé podstaty člověka... ne každý to ustojí... pokud má něco přijít, tak to přijde... ber věci tak, jak jsou a neřeš... čekej, co bude dál, těš se z toho, co je a využívej to pro sebe i potřeby druhých... můžeš totiž o to z nenadání přijít a pak budeš litovat, že jsi něco neudělal/a... a moc o tom nemluv, ne každý tě pochopí, obzvláště ti, co to neprožili na vlastní kůži.

A jak je to se mnou v současnosti? To poznáš podle těch otázek (viz. kniha Pokorná vrba), které pro tebe píši, když nad tím zauvažuješ, či se podívej, pokud chceš, do záložky Realita? Jsou tam věci z doby nedávno minulé o tom, jaké náhody a věci se mi dějí a jak mě vesmír vede.

Co myslíš, znáš mě, setkali jsme se už někdy někde nebo ne? Máš na mě kontakt? Tak si ho prosím ponechej pro sebe, budu ti neskutečně vděčný. Ale pokud se chceš se mnou setkat, tak stačí napsat.

Jen sem se chtěl zase jednou s tebou o něco podělit, když mi to tak píše.

Pokud jsi to dočetl/a až sem, tak ti patří velký dík a já věřím, že si z toho alespoň něco vezmeš.

A poslední otázka, co myslíš proč se mi tohle všechno stalo a může se to přihodit každému, když na něj dojde řada?

Tvá Pokorná vrba alias Karel Keslly Mazánek :-) (zdroj životopisu: https://www.krteckovo.cz)

Ocenění